Když ještě žili lidé
Clifford D. Simak
https://www.databazeknih.cz/img/books/28_/28591/bmid_kdyz-jeste-zili-lide-c63-28591.jpg
4
328
69
Představme si, že vyhynulo lidstvo a v inteligentní rasu se vyvinula úplně jiná, o které by to člověk nikdy neřekl. Psi. A představme si, že by si psi mysleli, že lidé nikdy ani neexistovali. A také si představme, že tuto knihu napsal někdo podle vyprávění starších psů u krbu a největší psí lingvisté a vědci knihu rozebírají. Určují, co vlastně je pravda a co je symbolika. Tak o tomto je celá kniha. Je to vlastně kronika jednoho lidského rodu a pozvolného vymírání lidstva a vývoje nových druhů. Jakéhosi nadčlověka a také rasy mluvících psů, které šlechtí jeden z členů prastarého rodu Websterů. Popisuje nám postupnou degeneraci lidí, strachu ze samoty a také přetrhání vztahů s marťany a dalších utrpeních lidstva.... celý text
Literatura světová Romány Sci-fi
Vydáno: 1970 , OrbisOriginální název:
The City , 1952
více info...
Přidat komentář
První vydání knihy Město vyšlo pod názvem Když ještě žili lidé. Připomínalo mi to bajky, ale o lidech. Zajímavé čtení, lidská mysl a fantazie nemají mezí, proč je tedy tolik omezených lidí? Asi aby mi mělo co vrtat hlavou.
SPOILER
U mě si autor jednoznačně získal body, když se zbavil lidí, aby nemohli dál škodit. To, že pejsky a jiná žvížátka pak vyštípali brablenci, už si mě tak nezískalo, ale víme, že šli jen "ke skřítkům". Jenkins jednoznačnej borec. Jen jsem neukojená, co fšechno jen ti mutanti uměli...
Nemůžu říct, že by mě kniha dostala hned, ale jakmile padla historka o mravencích v kopuli, byl jsem nenávratně vtažen do děje a zcela pohlcen. Sledovat kroniku domu Websterů a u toho zároveň lidstvo vyklízející pozice pro vládu jiných živočišných druhů na Zemi, bylo velice působivé. Za celou dobu mě ani nenapadlo na knihu nahlížet jako na soubor povídek, ale spíš jako originálně vystavěný, ucelený příběh se spoustou skvělých nápadů. Ani zub času s knihou nezamával. Tohle je naprostá klasika žánru. I leckteří jiní slavní autoři by se od Simaka měli co učit.
Knize jednoznačně přidává to, že je tak stará.
Zároveň je zajímavé, co autor v roce 1952 předpokládal a jak ho už někde vývoj technologií dohonil, nebo dokonce předběhl.
Povídkové pojetí mě obecně moc nebaví, tak jsem rád za stěžejní postavy, které se vyskytovaly ve více povídkách.
Filozofický pohled autora úplně nesdílím, ale knížka je rozhodně nápaditá a poměrně čtivá.
Čtyřicet let stará sci-fi knížka povídek o městě a lidstvu a vůbec ten věk na nich nejde poznat (až na pár maličkostí). Geniální nápady a zajímavé myšlenky. Četl jsem už podruhé a určitě ne naposledy.
Nevím, jestli se mi někdy povedlo přečíst knížku za dva dny. Jasně... Krávu nebeskou od Duchovnyho, ale ta byla tak třetinová.
Začátek knížky se mi nějak nezdál. Nechápal jsem, co se to vlastně děje. Prolog, pak poznámky ke kapitole před kapitolou samotnou? Cože? Ale pak do sebe samostatné dílky skládanky zapadaly do sebe. Slovo po slovu, kapitolu po kapitole.
Webstrové, Jenskins a Psi. A pak Joe, Mravenci a nic než prázdno a Země ponechána Matce přírodě "na pospas".
Filozofičtější knihu jsem snad nikdy nečetl. Dokonce ve mě možná vyvolává i střípky empatie.
Líbil semi konec. Nechuť Jenskinse opustit Webstrovský sům, tak jako Jerome F. Webster to nedokázal, aby zachránil Juwaina.
Na to, že je to kniha z padesátého druhého, byť jsem měl možnost číst edici z roku devadesát, bylo to tak skvěle napsané/přeložené, že nešlo přestat číst.
Není sporu o tom, že se jedná o velice humanisticky laděnou knihu. S mnohými myšlenkami souhlasím, s mnohými nikoli, každopádně bylo poznat, že příběh byl napsán již před lety. Zaujalo mně nenásilné propojování a návaznosti jednotlivých povídek, avšak na můj vkus působil celek až příliš zadumaně či filosoficky.
Tuto knihu jsem přečetla na jeden zátah a téměř bez dechu..kéž by bylo víc takových scifi..skvělá kniha, skvělý příběh, skvělý Simak..více slov netřeba..jedná se o jedno z nejlepších děl v rámci žánru, co mi kdy prošlo rukama..k tomuto autorovi se prostě musím v budoucnu vrátit!!!
Chtěla jsem se seznámit s klasikou žánru, vlastně jsem od knihy nic moc nečekala. První povídka byla patetická a postavy se mi pletly. Ale všechny další příběhy byly výborné. Bylo v nich tolik nápadů, opravdu hravých momentů. Čišelo z nich nadšení z bezbřehé fantazie – skvěle vykreslily kulisy, ve kterých se bude odehrávat budoucnost naší planety a jejích obyvatel. To, co mi trochu chybělo, byl příběh. Ten je jen velmi lehce načrtnutý. Chápu, že nebyl myšlen jako nosné téma knihy, ale přesto by čtení lépe obíhalo, kdyby tu byl.
Byl jsem omráčen jednoduchostí příběhu. Jeho jemným tkanivem slov.
Myslím, že žádná sci-fi nemá takový krásný příběh.
Simak psal jednoduše a upřímně.
Nikdy na tuto knihu nemohu zapomenout....
Inteligentné premýšľavé science-fiction nútiace človeka k zamysleniu sa nad možnou (ba niekto by možno povedal neodvrátiteľnou) pominuteľnosťou ľudstva. Túto knižku mi odporučil jeden kníhkupec (a následne mi ju pochopiteľne predal), ktorý ma najskôr lákal na bizarný príbeh o hovoriacich psoch, robotoch a nebezpečne inteligentných mravcoch, ale knihu treba predovšetkým vnímať ako humánne posolstvo, v ktorom preberajú štafetu po krvilačných a bojachtivých ľuďoch práve psy. Skeptický Simak vo svojom príbehu prakticky zavrhuje celú ľudskú spoločnosť, je zrejmé, že neverí v žiadne zlepšenie, a tak je teda táto humánnosť (ľudskosť vlastná ľuďom) prenesená mimo samotné človečenstvo. Táto nedôvera v smerovanie ľudského rodu však nie je podávaná chladnokrvne, ale s veľkým bôľom, nostalgiou a melanchóliou - a tak Simak neustále hľadá známky ľudského aj v cudzom a vyľudnenom svete.
"Co je to šíp a luk?" Opravdu, co je to ? Napadlo Jenkinse. Začátek konce. Je to stezka, která vede na ryčnou cestu války. Je to hračka a zbraň a triumf lidské techniky. Je to první náznak budoucí atomové bomby.
Zaujímalo by ma, koľko ľudí od čítania odradil ten otrasný tuzemský obal a otravne doslovný názov. Nie že by som si vyberal knihy podľa obalu, ale ak by som mal pred sebou položené 2 klasiky a mal by som si vybrať, vyhrala by určite tá s lákavejším obalom. Nečudo, že novšie vydanie od laseru, ktoré pôsobí ako úplne iná kniha, tu má o viac než sto hodnotení navyše. Nech už ale kniha na vonok pôsobí akokoľvek brakovo, obsahovo je veru úplne inde a nebojím sa povedať, že ide o myšlienkovo jedno z najbohatších a najzaujímavejších sci-fi, aké som dosiaľ čítal. Podobne ako Asimovov Ja Robot, ide o poviedkový román, pojímajúci dlhé (v tomto prípade naozaj veľmi dlhé) časové obdobie, ponúkajúci náhľad na možný vývoj a smerovanie našej civilizácie. Ústredným motívom je agresívna podstata ľudskej nátury a snaha o jej zmenu. Simakove závery nie sú dva krát optimistické, no lacný optimizmus ani nieje to, čo k podobnej literatúre patrí. Obdivuhodné dielo.
Čekal jsem hodně a to jsem i dostal. Osm povídek v jedné časové ose, provázené robotem Jenkinsem, mimochodem velký sympaťák, takového si taky pořídím. Nádherné téma existence/neexistence, vývoje, degenerace, zániku. Opravdu mě to bavilo. Každý kdo si létě večer lehl do trávy a díval se na hvězdy musel přemýšlet o podobných věcech jako autor. Doporučuju.
O této knize bylo napsáno hodně. V této knize toho bylo napsáno také hodně. Je jako bible, má v sobě poselství. Ale stejně jako je to s biblí, záleží na výkladu. Já mohu říci pouze jedno, a to přání, které se mi asi nesplní. Kamaráde, já chci na Jupiter!
Nechápu, proč je zde kniha Když ještě žili lidé spojena s knihou Město, když jinde pomalu oddělují jednotlivá vydání. Přitom v tomto prvním českém vydání není epilog, který byl vydán až v roce 1973!. Ten je právě až v knihách pod názvem Město. Tedy nemůže být ani v prvním vydání románu The City z roku 1952!
Původně série povídek završená Epilogem je jedna z nejlepších Sci-fi knih vůbec.
Hodně zvláštní román, protože je složen z povídek napsaných v rozmezí několika let. Mezi tyto povídky autor později vložil komentáře, které jsou napsány z pohledu psa žijícího ve velmi vzdálené budoucnosti. Děj románu sleduje osudy rodiny Websterů skrze mnoho generací. Od blízké budoucnosti až k tisíce let vzdálené.
Román však nezačíná nijak dobře. První povídky jsou poměrně naivní a nevěrohodné. Ze začátku jsem se tak divil výslednému hodnocení. Jenže postupně román dostává čím dál větší myšlenkovou hloubku a ke konci je kniha téměř poetická. První čtvrtina knihy je však velmi slabá. Aspoň z mého pohledu knize značně ubližuje nepromyšlený děj a pak nesladěný kontext povídek a psích komentářů. Postupně se však úroveň knihy zlepšuje a sledujeme vznik psí civilizace. Děj povídek a psí komentáře se postupně přibližují až se střetnou.
Škoda slabého začátku a i psí komentáře jsou slabé a málo propracované. Až moc je cítit, že jsou psány člověkem. Chybí v nich to co se později objevuje v samotné knize. Jinak pro mě byla kniha překvapující ve všech ohledech: strukturou, literárním podáním, spojením sci-fi a filozofie a hlavně pocitovou intenzitou na konci.
Pokud si pod sci-fi představujete napínavý dobrodružný příběh odehrávající v budoucnosti, tak tohle rozhodně nečtěte. Kniha se totiž zabývá vývojem lidstva a různými formami existence. Je neuvěřitelně myšlenkově podnětná. Další promarněná šance na úplně úžasnou knihu. (Komu tento popis nestačí, může se mrknout na povídky, které jsem všechny okomentoval.) 85%
"Tyto legendy si psi vyprávějí u večerních ohňů, když vane severák. To se vždy rodina shromáždí u kamenného krbu a štěňata tiše sedí, a když vyprávění skončí, zvědavě se ptají: "Co je to Člověk?"
... ne vždy jsem si po prvních přečtených slovech knihy jistá, že je „to ono“, že mám před sebou příběh, který mi za ten čas s ním strávený rozhodně stojí ... někdy musím dát příběhu šanci mě zaujmout ... a někdy se stane, že se to prostě nepovede ... ale to rozhodně není případ téhle knížky, ... právě naopak, přečetla jsem první řádky a hned jsem věděla, že prostě jo :-) ... že mi tenhle příběh o člověku – legendě? ... bude za ten čas s ním strávený stát :-) ...
...a tak jsem se do něj pustila, držíc se ponaučení, kterého se mi dostalo hned v úvodu: "Zde je tedy máte, ty příběhy - nechť si je každý čte, jak mu je libo, pro zábavu nebo s úmyslem vystopovat historický význam či pro náznak nějakého skrytého smyslu. Naše rada pro průměrného čtenáře: neberte je příliš vážně, protože jinak vás zmatou či na vás číhá šílenství...“
Člověče ... kdo jsi a kam kráčíš?
"Patník - jediný badatel, který věřil, že příběhy jsou historicky podloženy a že Člověk v pravěkých psích dnech doopravdy existoval, tvrdil, že tento první příběh je vylíčením skutečného zhroucení lidské kultury. ... Nezdá se být možné - píše -, aby tak velká událost, jakou je zhroucení mocné mechanické civilizace, nalezla odraz jen v tak malé literární formě jako je legenda."
V celém příběhu dominuje pojem "město": „I když nejsme s to podat jednoznačný výklad pojmu a už vůbec nemáme představu o jeho funkci, ...většina psů se shoduje, že ... „ považuje společenskou strukturu Města za nepřijatelnou nejen z ekonomického, ale i ze sociologického a psychologického hlediska. Žádná bytost s vysoce vyvinutou nervovou soustavou nezbytnou pro vývoj nějaké kultury, tvrdí, by v tak omezených podmínkách nemohla existovat“ ...
... a pak tu máme „jazyk“: “Jazyk příběhu je obzvláště matoucí. Výrazy typu "Čert aby toho kluka vzal!" se staly záhadou pro nespočet sémantiků po celá staletí a vlastně dodnes nejsme s to interpretovat smysl mnohých slov a výrazů o nic lépe a poučeněji než v počátcích psí legendologie. Máme však jasno v terminologii, která se týká pojmu Člověk. Množné číslo této mytické rasy zní "lidé", ... přídavné jméno "lidský", ...
... svět zatím není zralý pro takovou pravdu ... že lidstvo stojí u pádu svých metropolí ... a vývoj lidstva pomalu, přes roboty, lidské mutanty a inteligentní mravence ... směřuje k vyšlechtění inteligentní psí rasy, která člověka přežije ...
... Simakův styl psaní mě zaujal, a to natolik, že tento příběh řazený do SF rozhodně není to poslední, co si od něj přečtu ... pro mě byl spíš hluboce hluboce filozofickým textem ... nezaměřeným na popis technologií budoucnosti (to jsem vnímala spíš jako kulisu příběhu), ... ale především a právě na člověka, ... varuje nás, ... ukazuje, kam naše civilizace, zaměřená na technologie, směřuje ... a důvodem je, že sami před sebou zavíráme oči, neumíme se poučit a stále znovu a znovu svou inteligenci užíváme ...proti sobě ...a z toho opravdu mrazí ... a je celkem jedno jestli budoucnost lidstva půjde směrem zkázy měst jejich vylidňováním, jak jsme byli svědky v tomto příběhu ... nebo třeba právě naopak, jak to spíš dnes můžeme pozorovat ... jejich šíleným zalidňováním a přeměnou v megalomanské soběstačné komplexy, kde se soustředí ohromné množství lidí, kteří, čím blíž k sobě mají ... tím míň jsou „spolu“ ... ale jak je vidět, ani „cesta z města“ by nemusela být tou správnou volbou :-) ... spíš bychom si měli začít hledat „cestu k sobě“ :-) ...
... možná je opravdu člověku potřeba rozumu „bez vyježděných kolejí logiky“ ... aby našel cestu k novému pojmu a smyslu života ... která by mu třeba ukázala jednodušší a přímější směr :-) ... zatím člověku nezbývá než „kráčet sám, jako jediná myslící, inteligentní rasa, zcela uzavřená sama v sobě“ ...
Až po přečtení jsem zjistila, že je ta knížka z 50. let! Vůbec na to nevypadá.
Smutná a temná, nutící k přemýšlení, jak i zdánlivě epizodické situace nebo rozhodnutí jednotlivců mohou ve výsledku ovlivnit osud lidstva.
Štítky knihy
Část díla
- Dezerce / Dezertéři 1944
- Epilog 1973
- Ezop 1947
- Jednoduchá metoda 1951
- Město 1944
Autorovy další knížky
| 2013 |  Město |
| 1990 | Poselství z vesmíru |
| 1992 | Čas je ta nejjednodušší věc |
| 1995 |  Prstenec kolem Slunce |
| 1993 | Přestupní stanice |
Knihu jsem objevila náhodou. Neměla jsem od ní velké očekávání, ale velmi mě překvapila. Když vezmu v úvahu kdy byla napsána, musím uznat, že Simak byl Pan spisovatel.
Tisíciletá sága rodu Webstrů, příběh lidí, Země, psů, robotů a mravenců. Tím vším nás provází Jenkins. Velmi poutavé a příjemné čtení.