Kdyby všechny slzy světa
Jan Šibík
https://www.databazeknih.cz/img/books/18_/183572/bmid_kdyby-vsechny-slzy-sveta-183572.jpg
5
9
2
Všechno mělo být báječné. Před lety se rozpadla opona, o které kdysi jeden chytrý, tlustý pán řekl: "Je železná!" Pán se jmenoval Churchill, ale o něm ta kniha není. Když se opona rozbila, lidé věřili, a bylo jich hodně, že bude lip, protože v dalekých krajích nezačne už nikdo válčit na jedné straně v zájmu Rusů, kteří by chtěli řídit svět, a na druhé straně v barvách velmoci, které jim v tom brání. Věřili, že na východ od zničené opony bude v Evropě klid a přijdou blahobytné časy. Skutečnost je často horší než víra. Ve zmatcích začaly téct slzy, stará nenávist uměla překonat věky a bezradnost dovedla být zlá stejně jako beznaděj. Že právě vy jste v pohodě? Proč ne, vždyť je to dobře! Jen, probůh, nezapomeňte, že patříte, tak jako každý, k době, co umí být nejen laskavá, ale taky drsná a zubatá jak pila. Léta řečená devadesátá zažila hodně slzavých příběhů a měli byste o tom vědět. Abyste byli smutní? Ne, jen kvůli tomu, abyste znali pravdu. A mysleli možná i na to, že kdyby měly téct opravdu všechny slzy světa, stál by někdo opodál fotograf Jan Šibík. Měl s sebou své aparáty a dokázal by riskovat život, aby vám o tom vyprávěl v obrazech.... celý text
Přidat komentář
"Kdyby měly téct opravdu všechny slzy světa, stál by někde opodál fotograf Jan Šibík."
Kniha velkého formátu na křídovém papíře. Havana, Tanzanie, Moskva, JAR, Izrael, Čečensko, Sarajevo, Zair, Albánie. Devět zastavení, devět tváří beznaděje. Na úvod vždy dvojstrana textu autora, který čtenáře uvádí do souvislostí, následují fotografie. Stačí jich pár, aby člověku běhal mráz po zádech. Šibíkovy fotografie jsou proslulé, zde však můžeme ocenit i kvalitu textů tohoto tehdy třicetiletého člověka, které jsou víc než jen komentářem k fotkám.
---
"Když nakonec vojsko parlament dobylo a nákladní vozy přes noc odvážely mrtvé, řekl mi lékař, který přijel z Kazaně, protože v rádiu hlásili, že Moskva potřebuje doktory dobrovolníky: Když je neboštík jen jeden, tak mu chvíli hledíte do tváře. A jste plni soucitu. (...) Jeden mrtvý, to je neštěstí, smutný příběh. Když jich je dvacet, třicet, padesát a házejí je na korbu náklaďáku jako pobitou zvěř, a když je člověk musí brát za ruce a házet je taky, soucit vám někam uletí a mrtvé už nevnímáte jako bytosti, co ještě nedávno žily. Pozvali mě sem, abych zachraňoval lidi, ale já nemohl zachránit vůbec nikoho. Já se dostal jenom a jenom k mrtvým."
---
"Ve filmu bývá vždycky jasné, kdo a odkud na koho střílí, ale z praxe vám řeknu, že ve skutečnosti to nevíte. Odkudsi létá smrt, a tak radši v takové chvíli ležím a objímám brašnu s fotoaparáty."
Štítky knihy
Autorovy další knížky
| 2018 |  Raději zešílet v divočině. Setkání s šumavskými samotáři |
| 2019 |  Návrat do divočiny |
| 2020 | Spánek rozumu plodí příšery |
| 2017 | Deset let |
| 1998 | Kdyby všechny slzy světa |
Útlá kniha, která v sobě skrývá 10 příběhů ze světa 90.let ... Že svět po pádu železné opony, nebyl vždy jen místem zalitém sluncem ... Kniha je doplněna fotografiemi, které tamní svět ukazují takový, jaký v oněch časech byl ...