Kdo chytá v žitě
J. D. Salinger (p)
https://www.databazeknih.cz/img/books/38_/38933/bmid_kdo-chyta-v-zite-6fx-38933.jpg
4
4162
4162
Jeden z nejpopulárnějších amerických poválečných románů od klasika moderní literatury. Příběh vyprávěný sedmnáctiletým Holdenem Caufieldem je vlastně popisem necelých tří dnů jeho cesty domů (po opuštění přípravky v Pencey) předvánočním New Yorkem, kdy se Holden konfrontuje s řadou lidí (spolužáci, venkovanky ze Seattlu, prostitutka a její pasák, rodiče, učitel...). Více než putováním prostorem je tato cesta však spíše putováním od nevinnosti k vědoucnosti, od sebeneznalosti k sebeuvědomění, od izolace k pocitu sounáležitosti s okolním světem. Černý humor, jímž je tento svět nazírán, je jednou ze zbraní proti němu: člověka, který není schopen se světu smát, brzy jeho zoufalství zahubí...... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 1996 , Volvox GlobatorOriginální název:
The Catcher in the Rye , 1951
více info...
Přidat komentář
Asi jsem se k této knize dostal pozdě, než by bylo třeba. Chvíli jsem teda s Holdenem chytal v žitě, asi tak do té vzdálenější půlky knihy. Pak jako bych trošku začal hledat cestu z toho žitného lánu postřehů a názorů kluka, který byl věčně něčím deprimovaný. To mě deprimovalo :-)
Stojí za přečtení, ale že by mě nějak umrtvila, to jako ne :-)
Nemam tuseni cim to je, ale takhle knizka se mi nelibila. Pribeh byl dobry, ale strasne me iritovalo vecne "umrtvilo me to" a celkove mi vadila primitivni forma jazyka, jakou je roman napsan.
Mně tahle kniha přišla teda doopravdy báječná a skvělá a tohle všechno. Vážně. Bez psiny.
Kdesi som čítala,že Holdena obdivoval nejeden anarchista a napr aj týpek,ktorý zabil Johna Lennona.Ktovie prečo...hmm..Ako myslím to tak, že, čo preboha na postave Holdna ľudia vidia?Čo vidia vlastne na tom príbehu? Tieto otázky sú pre mňa tak nepochopiteľné ako napríklad prečo je (údajne)najväčší výskyt UFO na Slovensku práve nad našou jadrovou elektrárňou:D
Priznám sa, že je to jedna z mála knižiek, kde som hlavného hrdinu nemohla ani vystáť. Miestami som mala obrovskú chuť s ním zatriasť a nafackovať mu, nech sa spamätá. Holden proste nie je moja šálka kávy, tak znudeného, neambiciózneho, negativistického človeka by som asi v svojej prítomnosti nezniesla. Prečítala som ju dva krát, po prvom sklamaní som jej chcela dať ešte jednu šancu, ale bohužial - jediné, čo vo mne vzbudila bolo naštvanie nad tým nevďačným malým spratkom, čo nevie, čo so sebou.
Holden Caulfied je (tedy alespoň pro mě) z jisté části kombinací Poláčkova Péti Bajzy a Hrabalova Miloše Hrmy. Nesmírný sympaťák se specifickým jazykem, zkrátka žádný tajtrlík. I když si to možná neuvědomuje a i když by si to možná přál, není první rebel, který byl kdy zmaten, vyděšen, podrážděn a dokonce zhnusen chováním lidí. A myslím, že ani poslední. Je to citlivý člověk, se smyslem pro ironii a s poetickým pohledem na svět (jak praví přebal knihy), což je prostě kouzelná kombinace. To jeho třídenní tápání, to je pro něho ta nejlepší škola a jestli se chcete o životě něco přiučit i vy, neváhejte a opusťte s Holdenem Pencey. Stojí to za to..
Četl jsem tuhle knihu na začátku 80. let. Komouši jí tenkrát vydali, protože ukazovala desiluzi života v kapitalizmu. Moc mě nebavila tenkrát a dneska by to bylo ještě horší. Trochu nechápu ten její kultovní status. 45 %.
Možná ve své době, to byla odvážná pokroková kniha. Dneska je to už jen hodně slabý odvar Nicka Twispa (Mládí v hajzlu). Pořád jsem čekal až do poslední stránky, že se tam něco stane, ale ono se tam vůbec nic nestalo - ta kniha nemá skoro žádný děj, jen vzpomínky hlavního hrdiny a jeho toulání po městě. Je pravda, že autor skvěle vylíčil pocity teenagera, ale to je asi tak vše.
Potřebovala jsem si zpravit chuť po Mechanickém pomeranči a sáhla po této knize - nebyl to úplně nejlepší nápad. K hlavnímu hrdinovi jsem zaujala neutrální vztah, jenom mě trochu rozčiloval jeho častý pláč (asi jsem ještě nikdy neviděla sedmnáctiletého kluka brečet). Nemohla jsem se ale zbavit dojmu, že některé z věcí, které jej deprimovaly (a že jich bylo), bych spíš čekala u staršícho zkušeného člověka, než u dospívajícího kluka (a určitě aspoň půlka těch věcí deprimovala i samotného autora :)). A taky mě vlastně štvalo, že si Holden vůbec nevážil toho, že mu rodiče financovali vzdělání - nebo aspoň předpokládám, že všechny ty školy a internáty nebyly zadarmo - to je ostatně i současný jev a je mi z toho pěkně zle. Kniha mě celkově moc neuchvátila, ale když jsem ji omylem dvakrát zapomněla v práci a tudíž jsem ji nemohla večer číst, tak mi docela chyběla - ale možná to bylo proto, že už jsem ji chtěla mít dočtenou. Jo a absolutně jsem si nedokázala představit New York 50. let. Po jazykové stránce ale velmi zdařilé dílo!
Tak tahle kniha mě naprosto "umrtvila"! (viz. Holden Caufield)
- S Holdenem prostě cítite a prožíváte všechno . Dobré i zlé, smích i pláč. :))
Ikdyž kniha prakticky nemá žádný děj, pořád čtete a baví vás to. Ten jazyk je prostě skvělej a úžasně se čte!
V naší městské knihovně Kdo chytá v žitě není "beletrie", ale "školní četba". Docela mě mrzí, že v době mých studií nebyla, ale moje chyba, mohla jsem si jí přečíst dřív...Mě Holden prostě dostal. S jeho pocity jsem se naprosto ztotožňovala, moje myšlenky a názory vyslovoval naprosto přesně..jak já jsem chápala tu jeho nenávist ke všemu a ke všem...Vlastně je tedy dobře, že jsem ho nečetla ve škole, ale až teď.
Ani neviem čo k tejto knihe dodať. Čakala som omnoho viac, než sa mi dostalo. Takže pomerne veľké sklamanie a z nemalej časti nuda. Neviem, či som ju nepochopila, alebo čo, ale akosi som sa nevedela do tej knihy "zažrať". Nevedela udržať moju pozornosť a pár krát som sa pristihla, že len s námahou otáčam stránky a dúfam, že sa to zlepší.
Dávam tri hviezdičky vzhľadom k tomu, že sa mi naozaj páčil štýl, ale postava Holdena ani najmenej. Dokonca ma vytáčal jeho prístup a večné depresie, či nespokojnosť.
Táto kniha by mala mať hlbšiu myšlienku, ktorá tam buď nie je, alebo mi unikla, čo bude asi viac pravdepodobné. Ale jej hľadanie ma neláka a neverím tomu, že by som sa k tejto knihe ešte niekedy vrátila.
Číst tuhle knihu bylo jako potkat "starého známého"...Jeho vyprávění vás baví, i když některé pasáže nepovažujete za důležité a občas se i nachytáte, že ho místy dokonce vůbec neposloucháte. A i když to není váš nejlepší přítel, tak po rozchodu s ním máte pocit, že to bylo prostě příjemné setkání :-)
Velice čtivá kniha.
Skvělá kniha. V některých částech jsem smíchy brečel. Nebýt doporučené četby, nikdy bych se k této knize nedostal. Moc dobře se čte. Já jsem spokojen :)
"To mě absolutně umrtvilo" Kniha byla super. Zajímavý kousek ze života Holdena. Doporučuju přečíst!
Ve své době byl hlavní hrdina asi pořádný rebel, ale dnešní puberťáci by snad ani nechápali, co jej tak žralo. Dle mého názoru,není takto kniha tolik nadčasová, za jakou se jí dějiny literatury snaží vydávat. Každopádně je to výstižná reflexe své doby a daného prostředí.
Kdo chytá v žitě je jedna z těch legendárních knížek, které každý četl a každý ji zmíní ve svých oblíbených knihách, já jsem se jí nějakým způsobem zázračně hrozně dlouho vyhýbal. Nedávno se mi konečně dostala do rukou ve formě anglického originálu, a upřímně musím přiznat, že byť má jen 214 stránek, trvalo mi nějaké tři týdny se jí prokousat.
Ne snad proto, že by byla kdovíjak náročná obsahově či jazykově (byť mi chvíli trvalo zvyknout si na newyorské nářečí poválečných let), důvod byl prostě ten, že ústřední postava je skutečně nesnesitelná.
Kniha samozřejmě stojí i padá s postavou vypravěče Holdena Caulfielda. Ten během celého děje vypráví o několika málo dnech těsně po vyhození z (už několikáté) školy. Důvodem vyhození ovšem není to, že by Holden byl snad hloupý. Důvodem je to, že nikam nezapadá a nikde se necítí dobře.
A nikde se necítí dobře, protože má na všechno svůj názor. A v drtivé většině případů má názor silně negativní. Když během prvních padesáti stran člověk už pomilionté čte, jak hlavního hrdinu se*e tohle a tamto, přestává to být únosné. A nejenom, že je Holden prakticky celou dobu totálně zhnusený vším, on navíc co chvíli osciluje mezi naprostou depresí a skvělou náladou, která je navozená nějakou sebemenší maličkostí (věta "that kills me", čili že ho to opravdu dostává, rozesmívá a tak vůbec, zazní nesčetněkrát). V pubertálním období nebo začátkem adolescence má snad každý chvíli pocit, že nikam nezapadá, a každý puberťák je občas nesnesitelný, ale že by až takhle, to doufám ne.
Vypravěčský styl knihy je určitě fascinující, ale nejsilnější stránkou zůstává psychologie Holdena. Časem o jeho charakteru vykrystalizuje jednoduchá pravda, symbolizovaná předáním klobouku a ukrytá v názvu knihy, respektive v původu názvu knihy, a právě díky tomu jsem ve výsledku rád, že jsem dočetl do konce. S čistým svědomím ale Kdo chytá v žitě nemůžu doporučit jako nějakou univerzální četbu, zřejmě ne každému rozbor duše chlapce zaseklého na prahu dětství a dospělosti sedne.
Štítky knihy
New York americká literatura dospívání USA (Spojené státy americké) studenti psychologické romány černý humor škola internát pro chlapce
Autorovy další knížky
| 1971 |  Devět povídek |
| 1960 |  Kdo chytá v žitě |
| 1987 | Franny a Zooey |
| 1987 | Vzhůru, tesaři, do výše střechu zvedněte! / Seymour: Úvod |
Vedela som sa vžiť do postavy a to bolo asi jediné, čo ma uchvátilo na tomto diele. :)