Každý z mé rodiny někoho zabil
Benjamin Stevenson
https://www.databazeknih.cz/img/books/51_/511863/bmid_kazdy-z-me-rodiny-nekoho-zabil-VrY-511863.jpg
4
109
37
Každý z mé rodiny někoho zabil. Někteří z nás, ti, kteří dosáhli výrazných úspěchů, zabili vícekrát. Nechci to dramatizovat, ale je to tak. Někteří z nás jsou dobří, jiní špatní a někteří prostě jen nešťastní. Já jsem Ernest Cunningham. Říkejte mi Ern nebo Ernie. Přál bych si, abych zabil toho, kdo rozhodl, že naše rodinné setkání by se mělo konat v lyžařském středisku, ale je to trochu složitější. Zabil jsem někoho? Ano. Ano, zabil. Kdo to byl? Tak začneme: Můj bratr. Moje nevlastní sestra. Moje žena. Můj otec. Moje matka. Moje švagrová. Můj strýc. Můj nevlastní otec. Moje teta. Já.... celý text
Literatura světová Detektivky, krimi Thrillery
Vydáno: 2023 , KalibrOriginální název:
Everyone in My Family Has Killed Someone , 2022
více info...
Přidat komentář
Detektivky prakticky nečtu, jsem spíš ten thrillerový příznivce, kterého baví zvraty a ne dlouhá vyšetřování.
Poslední roky se ale rozmohl žánr tzv."Feel Good detektivek" a já si řekla, že bych mohla po roce, co jsem si přečetla první (Smrt přichází na prohlídku) přečíst nějakou další. Ne, že by mě ten žánr nějak chytnul, ale říkala jsem si, že mi vystoupení z mé komfortní čtenářské zóny prospěje a přece jednou musím najít nějakou detektivku, která mě chytne.
Každý z mé rodiny někoho zabil to ale nebyla... Takhle - příběh je to originální, resp. stojí a padá s neskutečně božím vypravěčem, který si se čtenářem dělá co chce. Prozradí mu, na jakých stranách někdo zemře, sem tam vyzradí něco, co měl říct až na konci a ještě to čtenáři přizná... No zkrátka to bylo super!
Zároveň jsem si ale při čtení potvrdila, že tyhle pomalejší napínavé příběhy mě prostě nebaví tolik, jako dobrý thriller. Je to samozřejmě subjektivní a znám čtenáře, které tahle novinka bavila, jen to nejsem zrovna já.
Pokud máte rádi odpočinkové detektivky, pak budete asi spokojení. Já se ale vrátím zase ke svým psychothrillerům a thrillerům jako takovým.
Nevěděla jsem, co od této knihy čekat. A musím říct, že jsem ještě podobnou detektivku nečetla. Styl autora je rozhodně velmi unikátní. Rozuzlení celého příběhu mě sice napadlo, ale i tak mě bavilo to číst a nalézat nové souvislosti v zamotaném příběhu celé rodiny. Moc se mi líbil závěr, kdy autor nechal prostor pro každého domyslet si, jak to asi dopadlo a co se stalo. Na 5 hvězd to není, protože až tak moc na mě kniha nezapůsobila (po čase zapomenu o čem byla), ale rozhodně nelituji, že jsem ji přečetla.
Musím přiznat, že zejména ze začátku je tempo hodně pomalé a díky tomu vás pravděpodobně okamžitě nepohltí. Navíc se tu objevuje poměrně dost postav, které snadné orientaci v příběhu úplně nepomáhají.
Co chci vyzdvihnout, je samotná zápletka, která na konci skvěle vygradovala a styl vyprávění.
Sympatický a spoilerující vypravěč prostě přidal knize na originalitě.
Např. už v prologu se dozvíte, na kterých stránkách se objeví mrtvola. A i když obvykle spoilery nevyhledávám, takto zasazené do děje mě prostě bavily.
3,5*
Jsem neskutečně ráda, že jsem se do téhle knížky pustila, tohle mě fakt bavilo. Autorův humor a s tím související styl psaní, kdy vám říká kdy bude vražda, co se v příběhu stane a co ne, je na jednu stranu bizár, ale na stranu druhou mě to bavilo. Po začátku jsem předpokládala, že to celé bude jen o tom humoru, ale ona je tady opravdu i detektivní zápletka. Ten konec mě velmi překvapil, nechápu jak jsem si to mohla nespojit, když jsem to celou dobu měla před sebou a ještě mi to autor prakticky strčil pod oči. Líbilo se mi to moc, bylo to čtivé a prostě jsem si to celé moc užívala. Jediná moje výtka putuje k množství postav, kdy jsem se ztrácela a nevěděla kdo je čí co, zda je tohle ex něco, bratr nebo teta ze třetího kolene. Zase jsme ale díky tomu měli knížku rozdělenou do několika částí, ve kterých jsme měli možnost blíže sledovat jednotlivé postavy a to se mi líbilo. Jako celek rozhodně doporučuji, mám v plánu v tomhle žánru pokračovat a tohle bylo skvělé na začátek.
Dej je moc utahaný, mnohdy nesmyslně dlouhé dialogy rádoby o ničem a na konci se dozvíte, jaký smysl to mělo... nebýt autorovy vtipné komunikace se čtenářem, odkládám knihu nejpozději v půlce.
Nebavila mě moc zápletka, přišlo mi to hodně zamotané až pomotané. Z čeho jsem ale nadšená, je jazyk, kterým autor píše. Jeho komunikace se čtenářem (odkazy na stránky, kde se něco stane, různá pravidla, vsuvky, zastavení, shrnutí) byla velmi originální a velmi mě bavila.
Toto bola taka blbost, az to bolo dobre zaciatok je otrasny, nudny, zbytocny. Opisovat, ako sa ma spravne napisat detektivka je ..co? Ani to neviem popisat.
Sama neviem a cudujem sa sama sebe ze som sa tym prehryzla a citala dalej. Ale... Potom to zacalo byt celkom zaujimave. Je pravda a suhlasim s nazormi ze dej bol cely taky dochmotulany, mne pripominal klbko, na ktore sa namotava viac a viac nitky, robia sa na nej uzliky a niekde od stredu sa to klbko zacne postupne rozmotavat. Urcite tam bolo niekolko nezmyslov, nelogickych veci, hlavna postava Ern mi prisiel ako taky Mac Gyver ale dobre no.. v konecnom dosledku to bolo take ine krimi, musim povedat ze som asi nic podobne este necitala a tak vravim fajn
(SPOILER) Autor má tak rád detektivky Agathy Christie, že mnoho jejích postupů vykrádá. Sněhem odříznuté místo, vánice, skupina podezřelých, vražda, knihovna a staré křivdy. Nemá to ale žádný náboj, pořádný spád. Líbily se mi ty poznámky směrem k čtenáři. Byla to novinka, ale to bylo všechno. Celé mi to přišlo překombinované a hlavně jsem poznala vraha téměř okamžitě. Já totiž čtu Agathu Christie a tak jsem zápletku poznala.
hodně neobvyklá detektivka pro všechny milovníky žánru, kde si autor nejen důmyslně pohrává s očekáváním čtenářů, ale taky s desaterem Pátera Knoxe. jen nevím, jak chtějí zfilmovat všechny ty pomrkávání čtenářům, rady vypravěče, na které straně dojde k vraždě atp....
Námět knihy je všem krimi nadšencům známý - skupina potenciálně podezřelých lidí se ocitá na jednom místě, kde se stala vražda.
Co knihu činí odlišným je styl vyprávění. Od prvních stránek mě příběh bavil, autorovy vsuvky pro okomentování a dovysvětlení situace byly zábavné, dávalo to knize šmrnc, ale občas byla cítit možná až příliš velká snaha odlišit se od ostatních detektivních románů a zbytečné tlačení na pilu.
Styl vyprávění mi ale vyhovoval, bylo to svěží, vtipné, škoda, že se autor často věnoval vysvětlování celkem nedůležitých a nezajímavých informací, to zbytečné narušovalo tempo knihy. Nečekejte žádné krveprolití, ani popisné nechutné mordy, Každý z mé rodiny někoho zabil bych zařadila spíše k těm tradičním detektivním příběhům.
Kniha mě zaujala díky jejímu názvu, ale příběh mě už tak moc neoslovil. Knížka nebyla špatná, ale nebyla ani moc dobrá. Takový průměr.
Takový malý detektivní loveletter pro masy, knížka je poutavá, humor mě bavil a rozuzlení také dostálo slibům.
(SPOILER)
Nejprve mi to přišlo osvěžující a těšila jsem se, dle přebalu, že pro jednou budu tápat až do posledních stránek, ale neklaplo to...
Spoiler:
"Bohužel" jsem nedávno na divadle viděla hru Past na myši, podle povídky Tři slepé myšky od A. Christie. Příběh se odehrává v penzionu odříznutém sněhovou vánicí od zbytku civilizace, telefon nefunguje, atmosféra houstne, rodinná historie vylézá na povrch a s příchodem seržanta Trottera se všechno pořádně rozjede, včetně mrtvolky sem, mrtvolky tam, takže s příchodem "vraha" na scénu v této knize, mě díky této hře ihned napadla jeho pravá identita, ale přišlo mi to vše až příliš podobné a tím pádem snadné, rozhodně tedy ne nijak záhadné a po pár dalších indiciích už jsem nepochybovala. Vše do sebe zapadalo a chybělo mi jen nemnoho střípků z minulosti i přítomnosti. Ta podobnost mi pak hrozně lezla na nervy.
Konec Spoileru
Způsob jakým byla nakonec ukrytá ona osudná fotografie mi přišel už vyloženě překombinovaný a přemýšlím, zda to bylo schválně v rozporu s Knoxem, či to má být bráno jako běžná metoda, jak lidé schovávají usvědčující fotografie :D
Zábavné bylo autorovo vlastní odhalování různých spoilerů. Na některé jsem mu fakt skočila, např. velká díra v příběhu či spojení rtů Ernesta a Juliette :)
Celá linie příběhu z perspektivy jednotlivých postav byl celkem zajímavý formát, ale jak už jsem uvedla výše, díky tomu, že se nemohu zbavit dojmu prakticky vykradené Christie, ubralo to knize na originalitě a atraktivitě. Pokus o odhalení ve stylu Hercula Poirota tomu spíše ublížil, jakkoli autor sám na to upozorňuje již na prvních stránkách ... Poslední stránky už jsem dávala jen s velkým vypětím. Škoda.
Inu, tři hvězdy v mlze, zaváté sněhem
K mé smůle (?) nemám valné zkušenosti s rodinnými setkáními, ovšem příběh, který autor popisuje na stránkách této knihy, mi nabídl velmi zajímavý pohled na věc.
Vypravěčem je určitě ta nejpovolanější osoba - Ernest Cunningham. Není z pozvání nijak nadšený, ale po dočtení knihy jsme rádi, že se do hotelu v horách vydal a nás vzal s sebou.
Dalšími postavami jsou jednotliví příbuzní, kteří jsou spřízněni nejen krví či sňatky, ale také tím, že někoho zabili (jak již název napovídá).
Kniha je zajímavým způsobem rozdělena do částí, ve kterých příběh nerušeně plyne dál, jen se v nich pokaždé dozvídáme zákulisní informace o každém členovi rodiny.
Velmi příjemné čtení s vypravěčem sympaťákem a nečekaným vyústěním.
Nikdy nenechávejte rodinu Cunninghamových pod jednou střechou. To se pak dějí věci...
Jestli hledáte pohodovou detektivku, která vás bude bavit, tak už nehledejte. Každý z mé rodiny někoho zabil se skvěle čte, příběh je i přes plno mrtvých zábavný a zajímavě zamotaný, že prostě musíte číst dál.
Kniha je napsaná trochu netradičně a nemusí každému sednout, ale jestli hledáte něco vtipného a zároveň záhadného, tak tady se určitě nespletete.
Každý z mé rodiny někoho zabil
Tak toto za mne byla moje nejdéle čtená kniha. Ani nevím proč jsem jí pořád dávala šanci a prokousávala se kapitolu po kapitole. Tolikrát jsem ji odložila, přečetla 5 jiných knih a zas se o kapitolu posunula dál. Styl je zajímavý. Autor Vám vlastně v průběhu knihy řekne kdo to nebyl nebo naopak co se stane na konci atd.. Při vyprávění děje, často dělá vsuvky popisu nebo jeho myšlenky. Popravdě do 220 stránky to bylo číst utrpení. Vůbec mne to nechytlo. Konečně od nějaké 220 stránky do konce se to rozjelo a konečně to začalo být čtivé a zajímavá, to jsem to pak dočetla najednou. Tato knížka mi teda dala zabrat.