Katedrála sv. Víta I, II

od:

Katedrála sv. Víta I, II

Publikace popisu vznik a vůbec existenci katedrály sv. Víta v Praze. Je doplněna úžasnými fotografiemi...

https://www.databazeknih.cz/images_books/33_/33073/katedrala-sv-vita-i-ii-Fkb-33073.jpg 4.126
Žánr:
Literatura naučná, Historie
Vydáno:
více informací...
Nahrávám...

Komentáře (4)

Přidat komentář
R.E.M.
15.01.2017

Určitě jsem se dozvěděla hodně nových věcí, jiné si oživila. Z. Mahler je skvělý vypravěč. Ale nevyhovoval mi téměř jednolitý text, velmi málo rozčleněný. Pokud jsem se chtěla k nějaké informaci vrátit, bylo obtížnější ji nalézt. Chybělo mi i častější datování. A druhá věc - v určitých částech textu nebylo zcela zřejmé, kdy se autor přemístil z oblasti faktů do říše legend, fantazie a hypotéz.

Ještě přidám dvě ukázky z knihy:
Poté, co císař prohlásil Habsburky věčnými dědici českého království (zákonem v němčině, kterou ustanovil jako úřední jazyk), přenesl své panovnické sídlo natrvalo do Vídně (odvezl i korunovační klenoty do své šackomory - kapitulu, která se ověnčila přívlastkem "vždy věrná", sice vázaly dávné regule Karla IV. a papežská bula o nedotknutelnosti a neměnném umístění koruny sv. Václava, ale neprotestovala ani slovem, natož klatbou - Praze tím byl přisouzen periferní význam, Čechy měly poklesnout na provincii, vzdorný národ byl vytlačen z velkých dějin, dopřána mu jenom všednodennost, své panovníky po celá pokolení ani neznal. Když na konci třicetileté války, která zahájena Bílou horou přerostla v evropské střetnutí katolického a protestantského tábora, v němž Čechy byly postiženy co křižovatka armád a časté bojiště, konečně zaznělo ve svatovítské katedrále mírové Te Deum (švédská soldateska zde ještě stačila bustám na triforiu a náhrobním reliefům zurážet nosy a osekat údy - na odchodu přibrala milionové hodnoty z Rudolfových uměleckých sbírek), zbyly z království jen zpustlé, vylidněné kraje - po drancování a masakrech klesl počet obyvatel na necelý jeden milion.
...
V bigotní monarchii, za rekatolizační éry se ovšem myšlení a mínění nepovažovalo za soukromou záležitost, každý musel vykazovat, jest-li a nakolik osvědčuje pravou víru. Z arcibiskupství byla nařízení síť komisí, které evidovaly a soustavně hlásily vývoj zbožnosti: v seznamech farníků se rozlišovalo několik kategorií, od nadějných jedinců přes podezřelé živly až po nenapravitelné případy - mnoho stížností pranýřovalo vlažnost ("nahlédne do svatyně jen jako pes do kuchyně", "dřív se pokloní dívce než oltáři", "klábosili před chrámem, až je rychtář musel zahnat dovnitř žilou", "neúčastnili se průvodu o Božím těle, ani okna neozdobili" - v sousedství katedrály bylo nutno zrušit dvě hospody, neboť krčmáři nerespektovali zákaz čepovat v době mší) - zpověď se stala klíčovou povinností, všichni obdrželi zpovědní lístky, na kterých kněz stvrzoval, zda se vyznali i ze skrytých skutků (pokud se vyskytli faráři, kteří lístky za úplatu falšovali, byli souzeni samým arcibiskupem - stalo se tak třeba Vavřinci Nižborskému léta Páně 1631, kat ho na popravišti za katedrálou zbavil sutany a po světsku mu srubl hlavu). Církev se ovšem snažila i předložit nové hodnoty, vytvořila rejstřík přitažlivých akcí, schopných získat vědomí lidí: jezuité (zpovědníci mocných, vč. císaře) se soustředili hlavně na školství, na mládež, pořádali oslnivé didaktické podniky, pašijová divadelní představení, prosadili četné liturgické svátky a slavnosti - z jejich podnětů se odvinula vlna poutí, každoročně se z katedrály sv. Víta vydávalo přes strahovský a břevnovský klášter děkovné procesí na Bílou horu, pod korouhvemi ovíván kadidlem a za sborového zpěvu byl nesen obraz Panenky Marie...S

Nedávám často ukázky z knih, ale tyto dva úryvky mi přišly skvělé. Obzlášť ten druhý je fascinující.

Pawlisman
02.11.2016

Odpolední čtení - historická esej, která na pozadí celé české historie klade důraz na naší pražskou katedrálu. Mnoho nových zajímavostí a podnětů. Především k pěkně stravitelnému podání historie a také trochu poetické náladě bych určitě doporučoval jako povinnou četbu do škol. Škola hrou.

hanča34
27.06.2016

Miluji strohý Mahlerův styl, u katedrály to sedí ještě víc. Prostě naše historie viděná přes budování katedrály. S knihou v ruce bych si ráda katedrálu prošla.

shenandoah
18.10.2011

České dějiny "očima" katedrály. Při čtení tohoto textu jsem ve zkratce prožila celou českou historii, chvílemi jsem cítila hrdost, jindy to bylo spíše k pláči, občas se tam mihlo i zadostiučinění. Překvapilo mě, co všechno si katedrála "prožila", nebo kolikrát cestovaly české korunovační klenoty. Moc pěkné čtení.