Kalifornické povídky

23.11.2022

Nějak jsem se nemohl chytit.

21.12.2021

Když výzva, tak výzva. I sáhla jsem po vydání z roku 1909 (možná i 1904 - kdo ví, J. Otto měl datování evidentně dost na háku) a musím říci, že jazykový styl mě docela zarazil. Už jsem měla čest s publikacemi, které byly vydány kolem dvacátých letech, ale nikdy jsem s textem neměla takový problém jako zde (komentář k OZO od Vážného je proti tomuhle dětská hra). Těžkotonážní přechodník posílený archaismy (přijde mi, že i na danou dobu) na mě útočil ze všech stran a já si pořád říkala, jestli za to může styl, anebo obsahová stránka, že mě ta kniha tak hrozně nebaví. A víte co? Myslím, že obsah, naopak ta archaická forma dodávala textu na určité neotřelosti. Nalijme si čistého vína - prostředí Kalifornie za dob zlaté horečky je sice nesmírně zajímavé, ale příběhy samé byly fakt nudné a depkoidní, a to i když zpravidla nesly v závěru nějaké to emocionální poselství. Původně jsem myslela, že dám průměrné hodnocení, ale nakonec snižuji jen na 2*, tohle je vážně kniha leda tak pro zapálené milovníky zlaté horečky, a to já bohužel nejsem.