Johnny Cash vlastní životopis

12.12.2019

Knihu jsem četl v originále, takže mně hrubky českého překladu neiritovaly. Jak je již zmíněno v předchozích komentářích, nejedná se o klasickou biografii plnou dat a fundovaných výkladů hudební teorie. Nic takového v knize nehledejte. Jsou tu na papír přeneseny vzpomínky starého muže, jenž se ohlíží za svým bouřlivým životem a hodnotí. Vyrovnává se s minulostí, se špatnými i s dobrými vzpomínkami a připomíná řadu lidí, kteří ho nějak ovlivnili. Pode mnou vytýkaná útržkovitost vypravování dodává dle mého názoru dílu na věrohodnosti - skoro Johna slyšíte, jak vám vypráví svůj příběh na verandě Cinnamon Hill na Jamaice.
Přikládám báseň z postscripta v originálním znění:
Lord, let me do a little more pickin'
Before I get my cotton weighed
And ramble around Your footstool
Until my last song is played.

Těm, kdož vládou jazykem anglickým, vřele doporučuji i Johnnyho první autobiografii Man in Black. V Čechách se sice nedá sehnat, ale stačí se podívat do britského online-antikvariátu a zaručeně tam najdete několik výtisků - v 70. letech to byl bestseller - a není třeba se obávat ceny (má kniha i s poštovným stála dvě stovky). Kdo byl nespokojen s útržkovitým vypravováním ve druhém životopise, dostane zde podstatně celistvější pojednání (samozřejmě dovedené jen do roku 1974), přičemž velká část je věnována jeho boji se závislostí a cestě k Bohu.

22.08.2017

Samotného mě překvapilo, že jsem tuhle knížku četl na přelomu let 2002 - 2003...
Tak jsem si ji přečet znova a jaké je zhodnocení po těch letech? Nazvat tuhle knihu životopisem asi není úplně přesné, stručný životopis "muže v černém" tvoří vlastně první jedna, dvě kapitolky.
Pak je to spíš útržkovité povídání tu o domu na Jamajce, tu o mrtvém bratrovi, tam zase o cestování, hudebních začátcích, kamarádech muzikantech, zpěvácích, závislosti na amfetaminech a barbiturátech, kariéře - nahrávání, prodejnosti desek, vězeňských koncertech, a dalších drobnostech z pracovního i osobního života.
Kniha rozhodně není špatná, je na jednu stranu jistě zajímavou mozaikou Cashova života, jsou to střípky z jeho šťastných i méně šťastných období, na stranu druhou, jak už jsem uvedl na začátku, nazvat ji životopisem v pravém smyslu slova asi úplně nelze, a i když to vzásadě dodržuje základní časovou posloupnost dětství-začátky kariéry-závislost-manželství s June-pokračování kariéry, je to dost nesystematické skákání v čase, místech i osobách.
Což ale není příliš na škodu, pokud se čtenář odprostí od toho, že to prostě nebude klasický životopis, i tak se dozví mnoho zajímavých informací. Na můj vkus je tam poměrně dost "pánbíčkaření", ale budiž, Cash pocházel z doby a rodiny, kdy a kde se na víře dost lpělo.
Co je celkem dobré, je na konci knihy uvedená diskografie, která sice neobsahuje (a ani nemůže, to by byla samostatná kniha) Cashovu kompletní diskografii, ale přehled toho podstatného tam je.
Ovšem pravopis, to je teda děs. Nad chybějícími, přebývajícími či jinými písmenky ve slovech aka překlepy - ač z nich radost nemám - dokážu přimhouřit oko, pokud jsou v rozumné míře, ovšem tady... tady někomu dělal (mimo jiné, slova jako caviky, pilon, milosrdenctví nechám bez komentáře) dost velký problém jev zvaný shoda podmětu s přísudkem. Překladateli bych doporučil prostudovat pravidla českého pravopisu, zvláště v části shoda podmětu s přísudkem v rodě ženském a středním, to bylo dost strašný.
Z původních 4 * musím, ač nerad, ubrat na průměrné tři, je to tak trochu za to, že to nepovažuji za životopis v pravém smyslu slova a především za ty hrubice.

20.09.2014

Plně souhlasím, pravopisných chyb je v této knize opravdu nepočítaně.