Jizvy rosy
Li Čching-čao
Sbírka klasické čínské poezie obsahuje všechny dostupné básně cch´ v mistrném překladu Jana Vladislava a sinoložky Zlaty Černé. Každá báseň je doplněna kaligrafií současného čínského malíře Sü Kuo-fua.
Přidat komentář
KDOPAK TO SEDÍ TAM V TOM SVĚTLE U OKNA?
Jenom já a můj stín, jenom my sami dva.
Až lampa dohasne a tma se rozhostí,
potom však i ten stín člověka opustí.
Nechá mě zase,
zase, běda mi,
jenom s mou samotou a s mými slzami.
Půvabná básnická sbírka, její četbu jsem si skutečně užila. Grafické zpracování knihy je kouzelné. Doporučuji.
Nad těmito verši jsem cítila nejenom jizvy rosy.
Vnímala jsem smutek, plnou číš a chryzantémy v odkvětu...
Podzim je u konce a dny se vlečou dál.
Vzpomínám, jak je daleko, a cítím chlad a žal.
Oč lepší je být pospolu a volně popíjet
bez stesku, že květ chryzantém u plotu opadal...
Poeticky strávená část horké letní noci nad intimní lyrikou
s vidinou chladné ranní rosy...
P.S: Klimatizace zapnuta i když podzim je již za dveřmi...
Procítěná poezie, plná emocí prolínajících se s přírodou a plynutím času. Neuvěřitelně krásné verše (překlad se opravdu povedl) dokážou oslovit i po staletích.
Překlady jsou precizní a krásné. Jen mi trochu vadí, že řazení básní neodráží životní cestu básnířky. básně, které se vztahují k jejímu osobnímu životu se potom bez patřičného kontextu hůře interpretují.
Druhé čtení a stále je to stejně výborné. Rozhodně jedna z mých nejmilejších sbírek poezie. Tentokrát se mi to náhodně sešlo tak, že jsem sbírku četla paralelně s povídkami Virginie Woolf a ty dvě se k sobě výborně hodí. Je to poezie smutná a melancholická, o opuštěnosti, stárnutí, ztrátě domova. Ale na druhou stranu je to také kniha o přátelských pitkách, kocovině a rozmazaných líčidlech. Rozhodně kniha, kterou toužím zařadit do své knihovny leč je bohužel beznadějně vyprodaná...
PŘED MÝMI OKNY VYROSTLA HOUŠŤ ŠTÍHLÝCH BANÁNŮ.
Do dvora padá stín.
Do dvora padá stín.
Květ vedle květu něžně otvírá a zase zavírá svůj klín.
Na lůžku ležím se smutkem; k půlnoci začlo lít.
Proud chladných krůpějí.
Proud chladných krůpějí.
Zloměná žalem nemám sílu vstát a poslouchat jak bubnují.
P.S. Docela mě překvapuje, že nevznikla nějaká rozsáhlejší snaha zhudebnit její básně - vzhledem k tomu, že je to jejich "původní" forma (melodie se ztratily) a jak krásné ty texty jsou. Pár jsem jich zhudebněných našla, ale se smutkem musím konstatovat, že na mě je to poněkud příliš "zezápadněné" a celkově neuspokojující...