Jedovatá houba
Ernst Hiemer
Tato ilustrovaná kniha, dle originálního podtitulu pro mladé i starší, je klasické antisemitské dílo německé nacionálněsocialistické propagandy. V roce 1938 jej ve svém nakladatelství Der Stürmer vydal jeden z nejaktivnějších kritiků Židovstva své doby Julius Streicher. Ležérní formou dětem například radí, jak poznat Žida: podle odporného, nasládlého zápachu, anebo dle pohledu, který je číhavý a bodavý. Už na očích mu člověk okamžitě pozná, že je to špatný a prolhaný člověk. Nesmlouvavě autor zkomponoval taktéž básně, kterými zakončuje každou jednotlivou kapitolu. Kvůli svému břitkému antisemitismu byla Jedovatá houba (v originále Der Giftpilz) i tehdejšími německými elitami přijímána různě: vedením strany vychvalovaná, některými špičkami SS naopak klasifikovaná jako mládež ohrožující.... celý text
Kniha se podle Databáze knih neslučuje s pravidly demokratické společnosti. Ačkoliv její existenci neschvalujeme, vyšla legálně, takže jsme se rozhodli ji zde ponechat.
Politologie, mezinárodní vztahy
Vydáno: 2017 , GuidemediaOriginální název:
Der Giftpilz , 1938
více info...
Přidat komentář
Jedinečný pohled do historie propagandy, bez příkras, kompromisů a zbytečných vysvětlujících komentářů. Obsah odpovídá původnímu vydání roku 1938 včetně ilustrací. Názor ať si udělá každý sám, jen připomínám, že zakazování a pálení knih měli v oblibě zrovna nacisti.
"To je nestydatost. To není otázka na diskuze, to je otázka pro policii." (Tomáš Radil, přeživší Osvětim)
Ta publikace je zlo. A označit zlo zlem není znak povýšenosti.
Jednoduché texty útočí na děti, které jsou velice snadno manipulovatelné.
Zaštiťovat se studijním materiálem? Máme očekávat, že nějaké nakladatelství ke studijním účelům vydá i Sekorova zlého brouka brambobrouka? Stačí ukázka...
Dobře, že média informovala o tomto zlu. Řešit by to měla policie.
Ni(á)ckové odkazující na nacistické ideje jen potvrzují, kam spěje databáze knih...
Knihy se nezakazujou a nepálí, knihy se čtou a studují. Nikdo by neměl být nucen cokoliv povinně číst, ale nikomu by také nemělo být zakazováno číst, co ho zajímá. Kniha je to nesmírně zajímavá z kulturního a hlavně lidského hlediska, jak se může člověčí myšlení vyvýjet a kam až může ideologie dojít... Proč by to měl někdo zakazovat? Z jakého práva? Četli jste? Já ano a jsem rád, další životní zkušenost. Stejně jako jsem četl Bibli a nejsem věřící, Kladivo na čarodějnice a nezačal jsem upalovat babky kořenářky nebo zápisky Olgy Hepnarová a nikoho přejet náklaďákem neplánuju. Přestaňte řešit každou blbost, co vám média podsunou a čtěte, co se vám líbí.
Je to propaganda, ale nechápu ten lynč. Je náhodou dobře, že to vychází, a je hloupost to zakazovat. Samozřejmě by to mělo dostat nějaký přebal, nebo by mělo být nějak jinak řečeno, že se jedná o propagandistické dílo zločinného německého režimu, ale k dispozici by pro studijní účely být měla. Doba třicátých let může klidně zase nastat ( samozřejmě našroubovaná na současné, či budoucí reálie) a proto by se mělo vědět, jakými prostředky propaganda může operovat!!! Za mně: rozhodně nezakazovat jakoukoli knihu. A v obchodech tuhle mít samozřejmě mezi historickými knihami, ne dětskými... Sám mám Mein Kampf a jsem tomu rád. Čte se to příšerně, je tam spousta dnes irelevantních detailů, ale dokreslí mi to další kousek do obrazu nacistického Německa. Nezakazovat!!!
Štítky knihy
nacismus antisemitismus rasismus propaganda manipulace (psychologie) lhaní, lži Třetí říše (Nacistické Německo), 1933-1945 nacistická propaganda hitlerjugend dehumanizace
Kniha Jedovatá houba je v
Právě čtených | 1x |
Přečtených | 69x |
Čtenářské výzvě | 3x |
Doporučených | 2x |
Knihotéce | 16x |
Chystám se číst | 14x |
Chci si koupit | 10x |
Knihu jsem pořídila... Pro dceru... Jednoho dne jí chci ukázat a říct, co se kdysi dělo, co se kdysi učily malé děti a co bylo špatně. Co by se dít znovu nemělo... Ta kniha není zlo. Zlo je, že před zlem zavíráme oči. Nepřipravujeme naše děti na to, že se s antisemitismem jednou setkají... S ním, rasismem, sexismem a dalšími -ismy. Naše děti jsou náš odkaz budoucnosti, pokud jim neukážeme, co bylo špatně... Vynoří se to znovu a ony nebudou vědět, jak s tím naložit a snáze podlehnou... Zopakují tak naše chyby a chyby našich předků.