Jednota v rozmanitosti. Buddhismus v České republice

31.07.2016

Hodně dobrá a vypovídající srovnávačka napříč českým buddhismem. Samozřejmě některé informace v knize uvedené, dnes již neplatí, jako adresa BDC atd. Překvapilo mě, kolik máme v ČR theravádových a zenových skupin. V knize jsou uvedeny i krátké sondy do historie, sociologie východních náb. směrů a rozhovory s představiteli jednotlivých škol. Jan Honzík se snažil o hledání porozumění a poukázaní na fakt, že všem jde vlastně o jednu a tutéž věc, nicméně je z toho cítit, že tomu tak vlastně moc není. Někteří propagují tzv. Rime (nesektářský buddhismus), jiní se smějí theravádě tím, že jí nazývají hinajánou, a sympatizanti mistra Kaisena zase budou do skonání světa tvrdit, že jde vlastně jen o zazen.

Uvědomil jsem si ale zajímavé věci. Centrum Lotus, které je u nás docela známé a poskytuje prostor hodně skupinám, stále neumí bojovat se svou povýšeností. Zůčastnil jsem se jedné přednášky, kde byl jeden jejich představitel a na otázku ohledně vadžrajány prohlásil, že to není buddhismus. Příznivci theravády, její meditace a celibátu jsou zase na mě až příliš asketičtí. Není v nich život. Jsou jako roboti obklopující se zákazy. A zen je vážne divný. K tomu jsem dospěl při čtení rozhovoru s Mistrem Kaisenem.

Pak je tu stále ještě dle mě trochu kontroverzní aura okolo Lamy Oleho Nydahla a jeho názorů. Ve srovnání k přístupu sexu je to úplný opak oproti "škole starších". Ale jejich učení je mi prostě stále nejbližší. Osobně se mi zalíbilo i učení Shambhala od Chögyam Trungpa, který po přesídlení do USA sundal roucho, oženil se a začal přizpůsobovat buddhismus lidem západního stylu života. Musel to být parádní člověk, který se rozhodně nebál jít proti proudu. A to se mi moc líbí. Mrknu na Posvátnou cestu bojovníka a uvidíme. Každopádně tato kniha jako dílek velké mapující mozaiky buddhismu je nepostradatelná. Člověk si utvoří dle popisů, výčtu programu, učení a rozhovorů aspoň zběžný názor a zjistí, co by mu sedlo nejvíce. :-)