Jediná vzpomínka Flory Banksové ekniha

kniha od:


KoupitKoupit eknihu

Flora nemá krátkodobou paměť. Její mysl několikrát denně vymaže všechny zážitky, které nashromáždila, a vrací se do věku 10 let, kdy jí byl z mozku vyoperován nádor. Když však políbí Drakea, nezapomene! S přesvědčením, že jen on jí dokáže vrátit vzpomínky, se za ním vydá do malé vesnice na severu Norska. Za polárním kruhem ale nic není takové, jak se zdá, a Flora musí být víc než statečná, aby poznala sama sebe a dostala se do bezpečí....celý text

https://www.databazeknih.cz/images_books/35_/356545/jedina-vzpominka-flory-banksove-OyF-356545.jpg 3.754
Žánr:
Literatura světová, Pro děti a mládež, Dívčí romány
Vydáno: (ekniha), CooBoo
Orig. název:

The One Memory of Flora Banks (2017)

více informací...
Nahrávám...

Komentáře (10)

Kniha Jediná vzpomínka Flory Banksové

Přidat komentář
Ivka14
21.08.2018

Knize dávám 3,5 hvězdy.Kniha byal originální to jo,ale to jak pořád opakovala to,že je Flora,že má 17 let a další žvásty mě nebavily. Konec byl dost smutný a já osobně čekala k takové knize konec lepší.

Kačkaknihomol
13.08.2018

Nejsem sice žádný úchyl na nemoci, ale ráda si o nich něco přečtu. A tak se mi tahle růžovoučká kniha dostala pod můj kritický pohled, a celkem mě mrzí, že jsem s ní marnila čas.

Přiznám se, prvních sto stránek jsem měla chuť s tím praštit, protože to bylo pořád to samé- Flora zapomněla, zorientovala se, něco udělala, zase zapomněla... A to je pro čtenáře s krátkodobou pamětí problém, na druhou stranu to více přibližuje Flořin život. Potom, co se holka, která si pamatuje věci jen do svých deseti let (a nejspíš kvůli tomu se občas chová celkem dětinsky) rozhodne vydat do Norska, to není o moc lepší- je to pořád stejná písnička, "Líbala jsem se na pláži s klukem. Miluju Drakea." Místy to bylo napsané tak okatě naivně, až mi intuice našeptávala, že ten Drake možná nebude tak hodný.

(může a taky nemusí obsahovat SPOILERY)
A tak se prokázalo, že Drake vlastně není tak sladký a milý. A překvapivě, protože tohle je hrozně originální prvek, Flora ve skutečnosti byla nevěrohodný vypravěč. Konec knihy na mě působí všelijak. Rozuzlení s jejími rodiči bylo tak nějak napůl průhledné- nebylo to okaté jak s Drakeem, ale poté, co se Flora po vysazení prášků začala chovat šíleně a impulzivně, mě to přeci jen napadlo. Každopádně, líbilo se mi, že je to velmi reálná věc- však který rodič by nechtěl, aby jeho dítě bylo poddajné, místo aby běhalo po světě, když si po pár hodinách nic nepamatuje? Autorka nechtěla vermomocí šokovat, toho si cením.
(konec SPOILERŮ)

Přesto pro mě je kniha spíše zklamáním. Jedna zápletka byla průhledná, druhá tak napůl. ALE! Strašně se mi líbilo to nastínění Flořina života, jak se s tou nemocí pere, její kreativní způsoby, jak si věci znova připomenout. Bohužel, zanechalo to na mě spíš negativní dojem, ale sto lidí, sto chutí. Třeba takovým nenáročným romantičkám bych to do ruk s jistotou dala, příběh je oddechový, jako u zmíněných knih, které tyto ženy tak moc hltají.

sgjoli
04.03.2018

Od knihy jsem neměla vysoká očekávání a možná právě proto mne kniha velmi mile překvapila. Je napsaná velmi čtivě a autorka se zde navíc zaobírá velmi zajímavým tématem. A to mne k sobě připoutalo asi nejvíc.

Některé pasáže by mohly někomu připadat poněkud přitažené za vlasy, ale já od knihy dostala to, co jsem čekala - oddechovku se sympatickou hlavní postavou, která se rozhodne bojovat sama za sebe. Musím říct, že Flora byla pro mne velká hrdinka. Žít dlouhodobě bez krátkodobé paměti jistě není žádná legrace.

Ačkoliv se autorka zabývá nelehkým tématem, i tak to bylo svým způsobem milé čtení plné naděje a první lásky. A já si to užila.

KatyPanda
21.02.2018

Před dvěma minutama jsem tuhle knihu naposledy zavřela s velmi různorodými pocity. Mé dojmy jsou nejčerstvější jak jen mohou být.
Knihu jsem si vybrala do čtenářské výzvy 2018 k tématu "Kniha s čtyřslovným názvem" vybrala jsem si ji, protože jsem ji nedávno viděla v knihkupectví a zaujala mě, ale ne natolik, abych si ji koupila.
A... Nevím přesně jak se ke knize vyjádřit. Musím začít od konce.
Po dočtení musím říct, že mi kniha něco opravdu dala. Na posledních stránkách jsem slyšela, jak na mě křičí, abych žila. Ne přežívala, ale žila. Se všemi chybami, se všemi trapasy, se všemi radostmi, které k životu patří. Žij a buď statečná. A já musím říct, pokusím se. Budu se snažit žít. Budu se snažit si tuhle knihu uchovat v paměti, její poselství, dojem který ve mně vzbudila. Za několik měsíců, nebo let, nebudu nejspíš vědět, že jsem nějaky příběh o Floře četla, ale pokusím se nezapomenout.
Kdybych se měla vrátit ke knize jako takové... Asi posledních 50-70 stránek jsem se nemohla odtrhnout. Hltala jsem rozuzlení příběhu a chvílemi nevěděla, co je (knižní) skutečnost a co jen (Flořina) představivost. A úplný konec, kdy Flora čte dopis... dohnal mě k slzám.
Konec byl opravdu skvělý a knihu v mých očích vyzdvihl, ale. Ale. Bohužel kdyby si tohle četlo mé mladší já, které se teprve prokousává prvními 150ti stranami, tak by se mi asi vysmálo.
Začátek byl v pořádku, docela čtivý, i když už tam mě opravdu rozčiloval způsob, kterým autorka prezentovala Flořinu amnestii. Přísahám, že větu "Líbala jsem se s Dreakem," už nechci nikdy v životě slyšet, vidět, mluvit o ní. Pro mě, čtenáře bylo únavné a otravné číst o tom samém pořád dokola. Ale chápu ten záměr, jen říkám, že toho na mě bylo moc.
Začátek byl průměrný, konec skvělý a zbývá už jen prostředek. Lidem, kterým se tento komentář chtělo číst se omlouvám, že takto skáču.
No... prostředek byl hrůzný. Ano, byly v něm části, úryvky, doslova pouze odstavce, které mě bavily, ale bylo jich málo. Přes prostředek jsem se musela prokousat a kdyby to nebyla kniha do výzvy, tak bych ji nejspíš ani nedočetla. Děj byl pořád o tom samém, nikam se neposouval a částí s "Líbala jsem se s klukem na pláži," přibývalo. Ale možná to vadilo jen mě.
Abych tento nekonečný komentář už ukončila.
Jsem ráda že jsem knihu přečetla?
Ano.
Doporučila bych ji někomu?
Spíš ne, kniha byla dobrá, ale kdyby se mě někdo zeptal na opravdu dobrou knihu, napadly by mě desítky jiných titulů.
A tímto se loučím. Jak s odvážlivci, kteří mé hodnocení dočetli, tak s knihou o Floře Banksové. Děkuji za vše.

maca5449
28.01.2018

Čekala jsem něco ve stylu na první pohled obyčejného příběhu s šíleným rozzuzlením, které by mě ani ve snu nenapadlo. Možná něco podobného Nocte nebo Chvíle před koncem. Třeba to v té knize je, ale já se to nikdy nedozvím, protože mě Flora neskonale iritovala. V polovině jsem musela knihu s těžkým srdcem zavřít a říct si "a dost". Pořád dokola to samé. Nezáživé dialogy, opakující se fráze, už se v tom plácám přes měsíc, ale dál už nechci.

Chika
16.01.2018

Zajímavá kniha. Pořád nevím, jaký z ní mám mít pocit. Rozhodně mě bavila. Přečetla jsem ji celkem rychle a nerada jsem se od ní odtrhávala. Zajímavý, originální a neobvyklý příběh. Rozuzlení trochu překvapivé. Respektive objevení pravdy.

Brambu
14.01.2018

Tak originální příběh už jsem dlouho nečetla. Rozhodně to člověka zaujme, protože si takový život neumí ani představit. A proto jsem Floře držela palce od začátku až do samotného konce. A že to Flóra nemá vůbec jednoduché o tom žádná. Nic ji nevystihuje lépe než heslo: Buď statečná!

lencin
11.01.2018

Dojemné čtení. Když někomu moc chceme pomoci, můžeme mu tím někdy ještě víc ublížit.