Jdu s hlavou vztyčenou
Daniel Anýž
https://www.databazeknih.cz/img/books/44_/445271/bmid_jdu-s-hlavou-vztycenou-LGP-445271.jpg
5
142
142
Slavná slova Milady Horákové, napsaná v posledním dopisu adresovaném svým nejbližším, jsou titulem knihy publicisty Daniela Anýže věnované neobyčejnému životu rodiny české právničky a političky zavražděné komunistickým režimem v roce 1950. Čtivá a napínavá kniha vychází k 70. výročí komunistické vraždy Milady Horákové. Co formovalo Miladu Horákovou? A kde brala tolik síly, odvahy a energie, aby dokázala přežít nacistické věznění a nepodala se ani svým komunistickým vrahům? Čtenářům se poprvé předkládá ucelený příběh celé její rodiny – statečných lidí, kteří krutě zaplatili za to, že se odmítali smířit se zlem a nesvobodou. To platí o Miladě Horákové, jejím manželovi Bohuslavu Horákovi i jejich dceři Janě Kánské, která se kvůli dvěma totalitním režimům musela obejít bez rodičů. Skutečný domov našla až jako dospělá žena v USA. V mimořádně otevřených osobních rozhovorech se Jana Kánská svěřila autorovi s pozoruhodnými detaily, které má více než 70 let stále před očima. Třeba když vzpomíná na poslední setkání s maminkou pár hodin před popravou, které ona i teta se strýcem proplakali, zatímco odsouzená Milada jim dodávala odvahu. Nebo když rekapituluje osudy své rodiny, jejíž členové byli komunistickým režimem systematicky pronásledováni a trestáni. Čtenáře v knize čekají i doposud nezveřejněné vzpomínky Bohuslava Horáka, jemuž se podařilo před zatčením dramaticky utéct. Za první republiky byl známým novinářem s vlastním, velmi populárním rozhlasovým pořadem. Po emigraci do Německa a poté do USA pracoval pro Moravcovu skupinu bývalých československých agentů. Opakovaně kontaktoval rodinu v Praze, několik agentů chodců mělo dokonce hned několikrát za úkol převést Janu přes hranici. Proč se tak ale nestalo? Jak žila dcera popravené političky v komunistickém Československu? Jak vypadalo shledání otce a dcery po osmnácti letech odloučení? A jak v osmasedmdesáti letech stále vitální Jana Kánská vzpomíná na svou maminku, tatínka a na pár let, které prožili svobodně a dohromady jako rodina? I na tyto otázky kniha Daniela Anýže Jdu s hlavou vztyčenou odpovídá a je tak zároveň silným svědectvím o 20. století s apelem k současnosti. Kniha české veřejnosti připomene, že zlo nelze přehlížet, že je potřeba na zlo ukázat. Bránit to, za co proti dvěma totalitám bojovali manželé Milada a Bohuslav Horákovi. Demokracii a svobodu.... celý text
Přidat komentář
Přesně takhle jsem si o paní Horákové chtěla přečíst. O tom, že byla velmi skromná a obětavá. O tom, že ji chyběl cit pro to být hospodyni, ale zase byla skvělá ve vyjednávání, v politice a ve všem, kde cítila nelad a křivdu.
Cítím velký vděk a jsem s úctou.
Silná žena, čestná, statečná! Tolik bychom takových jako byla ona dnes potřebovali! Je potřeba ji stále připomínat a zároveň nezapomenout, jak zrůdný byl komunismus.
Kniha, která přiblíží život Bohuslava a a Jany ,,po Miladě''. Těžko si představit, co museli nejbližší lidé Milady a samozřejmě samotná Milada, vytrpět. Nedokážu si ani představit, že bych se nemohla s mou mámou naposled rozloučit, obejmout se. Díky bohu, že komunistický stát je již minulosti, i když je nehorázné, že aktuálně máme ve vládě KSČM!!
Tyhle typy knih by měly být povinnou četbou, aby se taková tragédie už nestala. Z celého příběhu je mi úzko, ale bohužel to je smutným příběhem, který tuhle rodinu postihl. :(
Nicméně v knize se našlo pár gramatických chyb, za to hvězdička dolů.
Milá kniha o Miladě Horákové a její rodině. Moc se mi líbila forma, nejedná se o suchá životopisná data, ale hezky podaný příběh politicky a společensky aktivní rodiny. Knihu jsem četla po malých částech, abych si ji mohla více užít, byla jsem ráda i za rodinné fotky a dopisy na závěr. Určitě doporučuji všem, kdo tento příběh moc neznají.
Tato kniha mi ze všech publikací Miladu Horákovou přiblížila nejvíce. Představuje ji nejen jako veřejnou osobu, ale i v soukromí. Nelehký osud v poválečné době rodinu rozdělil, ale přesto si zachovala vnitřní soudržnost. Také statečnost a obětavost paní Věry svědčí o tom, že úcta k morálním hodnotám vycházela z rodových tradic Králových.
Autorovi se podařilo vytvořit velmi čtivé dílo nepostrádající dramatické okamžiky, jehož četbu lze jen doporučit.
Doporučuji spolu s touto knihou:
https://www.databazeknih.cz/knihy/milada-horakova-justicni-vrazda-371928
Každá bere události z trochu jiného pohledu. Jako celek vypovídají všechno.
Důležitá kniha naší kulturní/historické paměti. Loňský rok byl ve znamení 70 let od smrti MH a byla jsem příjemně překvapená, kolik akcí a reakcí to ve společnosti to vyvolalo. Což je dobře. A je dobře, že vyšla tahle kniha, která ukazuje MH i v jiném než politickém a pracovním světle. Že se skrze vzpomínky Jany a Bohuslava dostáváme k Miladě jako matce a manželce, že se dozvídáme o prožitcích manžela a dcery a že nám je představena i širší rodina a vlastně celý kontext doby.
Souhlasím s @BrankaK ohledně nedostatků a dodám, že za mě chyběly v textu přímé citace nebo minimálně poznámky pod čarou. Myslím však, že kniha nemá ambice být odborným textem či historickým pramenem, a tak to beru spíš jako osobní problém (deformace povoláním :D).
Na okraj: Milada Horáková je pro mě symbolem statečnosti a morální pevnosti, v mnohém vzorem. Když se vžívám do její role, do doby, ve které žila, neumím si vůbec představit, jak bych já (vychovaná v demokracii, a tím pádem dost zhýčkaná svobodou rozhodnutí) obstála v totalitních režimech, jak bych se rozhodovala, jak bych se tenkrát zachovala já? Byla bych odhodlaná jít "hlavou proti zdi", nebo bych "pohodlně proplouvala"? Nevíme, jak bychom se zachovali tenkrát, ale v době tady a teď si může odpovědět každý z nás...
Dobrá kniha o dôležitej téme.
Hviezdičku uberám za štýl- autor sa veľakrát opakuje, často cituje veľkú časť listu, ktorý je následne celý uvedený, fotografie a obrázky sú často zaradené inde ako sú spomínané v texte.
Celkovo som rada, že som ju čítala a napriek nedostatkom odporúčam.
Knihu (a zejména pak závěrečné dopisy M. Horákové) by si měli přečíst všichni, voliči komunistů zejména.
I přesto, že se mi úplně nelíbil styl autorova psaní, bych knihu k přečtení doporučil. Už jenom kvůli tomu, aby se nemusely podobné dějinné události nikdy opakovat.
Jdu s hlavou vztyčenou, Daniel Anýž
Tato kniha je o celé rodině Milady Horákové. Jak se Milada potkala s manželem, jak se narodila jejich dcera, seznámení s dalšími členy rodiny. A samozřejmě informace o samotné Miladě, co jí formovalo a jaká byla její životní cesta.
Tohle je opět jedna z knížek, kterou by si měl přečíst každý, neboť je to důležitá část naší historie, a navíc je tahle kniha skvěle zpracovaná. Tím, že se autor zná s dcerou Milady Horákové Janou, dostal tak autentické informace, a navíc i osobní zápisky a dopisy manžela Bohuslava.
O osudech Milady Horákové jsem věděla spíše tak obecně, blíž jsem se o tento vykonstruovaný proces nikdy nezajímala, takže pro mě opravdu velice přínosná kniha se spoustou nových informací.
Milada byla opravdu silná, odhodlaná a moudrá žena. Myslím, že právě takovou, bychom zde potřebovali i v těchto těžkých časech. Někoho, koho bychom mohli následovat a vážit si ho a kdo by se pral za to, co je správné.
Dalším plusem u této knihy je, že je doplněna o fotografie, dokumenty i osobní dopisy.
Rozhodně si tuto knihu přečtěte a važme si demokracie a svobody, kterou tu máme.
Ač je to příběh neskutečně mrazivý, kniha se četla sama. Autorův styl je čtivý, bez zbytečností a přikrášlování. Bavilo mě sledovat historický vývoj celé rodiny, zejména Jany a Bohuslava, kteří se - díky bohu - opět setkali. Dopisy na konci knihy, zejména ten poslední, mě přikovaly k židli ještě na několik minut po dočtení. Důležitá kniha, děkuji.
@knihodura
Samozřejmě o té paní leccos vím, ale rád jsem jí, prostřednictvím této knihy, poznal blíže. Líbil se mi věcný styl vyprávění, a to, že se - podobně jako Kosatíkův Masaryk - nesnažila dr. Horákovou nějak glorifikovat a dělat z ní svatou. Co mne zaujalo na konci, byl dopis tchánům, z něhož bylo poznat, že jejich vztah nebyl bez třecích ploch...
Kniha je velmi silná. Autor ji napsal velmi čtivě. Osud Milady Horákové popsal dobře, bez zbytečných kudrlinek a emocí a stejně si z toho člověk odnesl takovou pachuť na jazyku.
Nezapomenutelná kniha o nezapomenutelné Ženě.
Měla by být povinnou četbou všech.
Nesmíme zapomínat.
Štítky knihy
druhá světová válka (1939–1945) nacismus 20. století Československo exil komunismus popravy studená válka Milada Horáková, 1901-1950 zločiny komunismu
Jdu s hlavou vztyčenou
Mělo by být povinnou četbou. Víc netřeba dodávat.