Japonská mozaika
Zdeněk Thoma , Soňa Thomová
Cestopisná publikace, doprovázená více než stovkou snímků od známého fotografa a cestovatele Zdeňka Thomy, představuje Japonsko v jeho nejtypičtějších podobách. Obklopí a pohltí vás překotný a dravý ruch velkoměst, nahlédnete do rodinných vztahů i koloběhu života rybářů a vesničanů. Objevíte poezii a půvab divokých hor, bouřících sopek a divukrásného mořského pobřeží. Seznámíte se s tradičním uměním, tvorbou japonských zahrad, čajovým obřadem a originálními slavnostmi a obyčeji. Publikace se zabývá i vztahem Japonců k přírodě a kontrasty mezi tradičním a moderním způsobem života. Součástí textu jsou haiku od slavných japonských básníků, které vhodně doplňují dané téma. ... celý text
Přidat komentář
Veľmi pekne urobená kniha na kvalitnom kriedovom papieri, plná majstrovských fotografií Zdeňka Thomu.
Má len jednu zásadnú chybičku krásy, príliš chudobný text.
(Možno je to úmysel a text odráža požiadavky japonskej minimalistickej estetiky).
Preto určite poteší japanofilov začiatočníkov a tiež ľudí hľadajúcich rýchle, instantné informácie.
P.S. Aby som nebol nespravodlivý, posledných cca 20 strán prináša hutný text, ktorého sa vo zvyšku knihy nedostáva.
Tie tri hviezdy sú za fotografickú prílohu. Text nehodnotím.
Po všech stránkách krásná kniha, od obsahu po fotografie. Kapitola mají jako motta haiku, případně jiné japonské básně, a to je přímo blahodějné. Stejně tak potěší – i když se to dalo předpokládat, jenže člověk je přeci jen v zajetí stereotypů, takže takovéto příběhy jsou výborné – že i mezi Japonci jsou „hipíci“, kteří místo kariéry a oddanosti firmě žijí úplně jinak, řekl bych až poutnicky (což je sice v Japonsku dávná tradice, ale poutní místa jsou dnes tak turistifikovaná, že tam asi je těžko psát básně).
Dva výpisky na téma japonských zahrad: – Nic se však nemá přehánět. Hledat smysl ve všem a všude se nevyplácí ani Japoncům, jak potvrzuje historka stará více než šest set let. Skupina vážených mužů, v čele s ctihodným mistrem Sóbaiem, stanula před vstupem do odlehlého chrámu a spatřila, že strážní lvi po obou stranách vchodu sedí obráceně, tedy zadky k sobě. „Ach, jak neobvyklé a krásné,“ slzí mistr Sóbai. „To má jistě hluboký smysl." Obrátil se k ostatním a zvolal: „Ale copak pánové? Vy nevidíte tu nádheru? To je ovšem těžké!“ Přivolaný kněz se po dotazu na zvláštní postavení lvů zachmuřil, pohlédl ke skupince malých mníšků a vykřikl: „To zas ti darebové! Je to s nimi k nevydržení!" Přistoupil k sochám, otočil je do správné polohy a rychlým krokem se vzdálil. To samé by jistě rád udělal i mistr Šóbai, ale nebylo mu přáno. Příhoda, která poněkud snižovala jeho vážnost, kolovala po celém císařství, až dolehla k uším vzdělaného aristokrata Jošidy Kenkóa. Shledal ji natolik příkladnou, že ji zaznamenal ve svých proslulých zápiscích.“
– Zato v moderní době nastal významný posun a vzniklo mnoho originálních zahrad, jež čerpají z japonských tradic. Patří k nim například suchá zahrada u výškového hotelu New Otani. Dnešní tvůrci se však nevyhýbají ani netradičním materiálům a technikám a nechávají se inspirovat evropskými styly. Stále však platí to, co už v 11. století řekl Tačibana no Tošicuna, autor slavné Knihy zahrad – Sakuteiki: „Zahrada musí vycházet z charakteru místa a její tvůrce se má pokorně podřídit přírodě a nechat se jí vést.“
Moje první knížka o Japonsku, když jsem tam jela v roce 2003. Možná to není moc podrobný zdroj informací, ale kvůli krásným fotografiím a taky z nostalgie dávám pět hvězdiček.