Jak to vidí Milo
Virginia Macgregor
https://www.databazeknih.cz/img/books/22_/220470/bmid_jak-to-vidi-milo-HhZ-220470.jpg
4
116
30
Obyčejný devítiletý kluk? To tedy Milo rozhodně není. Je kromobyčejný. Čím to, že vidí mnohem víc než jeho vrstevníci? Mnohem víc než jeho rodiče? Milo trpí vzácnou oční vadou, kvůli níž sice postupně slepne, ale současně také vidí věci, kterých si ostatní vůbec nevšimnou. Vidět víc ho učí prababička, na kterou se po odchodu otce upne a která pro změnu nemluví. Ta jednou zrána podpálí kuchyň a za trest se stěhuje do domova důchodců. Milo si při svých návštěvách začne všímat jistých podivností. Spolu s kuchařem Tripim a svým prasátkem Hamletem, které mu tatínek zanechal doma namísto sebe, se pouští do pátrání, jehož cílem je odhalit tajemství domova důchodců a usvědčit zlotřilou sestru Thornhillovou! Tento na první pohled bláznivý debut britské autorky je mnohem víc než jen příběh o malém klukovi. Je to příběh o rodině - o té, do které jsme se narodili, a o té, kterou tvoříme -, je to příběh o světě a o lásce, o toleranci a předsudcích, o ochotě poslouchat a slyšet, vidět, všímat si a chápat. Milo nám svým neposkvrněným a upřímným pohledem na svět ukazuje vše, co my přes svou narůstající zaslepenost vidět nemůžeme.... celý text
Literatura světová Romány Pro děti a mládež
Vydáno: 2014 , Mladá frontaOriginální název:
What Milo Saw , 2014
více info...
Přidat komentář
Kniha dává nahlédnout do světa malého a statečného chlapce Mila, který díky svému onemocnění očí, vidí drobnosti, které zdravé lidi již zapomněli vnímat. Do poloviny se mi kniha velmi líbila, pak zústal příběh na stále stejném bodě (špatné zacházení v pečovatelském domě) a závěr byl příliš velký Happy end, pro mne mohla kniha skončit mnohem dříve a čtenář by si musel závěr domyslet.
Tahle kniha je opravdu velice zvláštní.... Není to tak, že by mne chytla hned na začátku a nepustila, naopak, ze začátku mi to čtení moc nešlo, ale pomalu a jistě si mně kniha získávala a druhou polovinu už jsem hltala, co to šlo. Příběh sám o sobě je jednoduchý, ale stylem vyprávění zajímavý. Námět knihy a především jeho hlavní hrdina Milo je originální.. Bylo zvláštní si uvědomit, jak děti vnímají věci, o kterých si my dospěláci myslíme, že si toho ani nevšimnou... Určitě doporučuju tuto knihu přečíst..
Nemohu dát víc než 3*. Bylo to čtení dojemné, místy i napínavé, s několika příběhy a docela rušným dějem, ale na mne to působilo až moc vykalkulovaně. Už jen těch postav - z každé věkové a jiné kategorie, aby si každý vybral a tolik ušlechtilosti, i té nečekané, na konci příběhu. Nechci být za necitu bez fantazie, ale některé situace a události mi připadaly hodně neskutečné, vzhledem k omezením hrdinů - zdravotním a jiným. Nedovedu si např.představit, jak malý chlapec s takovou oční vadou vláčí (nenápadně) do toho seniorského domu zavazadla, dudy a ještě živé prasátko - a ta přísná sestra to nevidí! Nic proti prasátkům, ale nechat živé zvíře u nemohoucí babičky na pokoji? Chování maminky, která mu neříká zásadní věci (kdo u nich bude bydlet, v jeho pokoji!) a vše zachraňuje sladkou pomazánkou... Nemám moc ráda, když se na city útočí takto razantně a ze všech stran. Možná mohou někde být takoví chlapci, takové babičky, tatínkové, maminky, sousedé, ale čekala jsem něco více skutečnějšího. Je to téměř pohádkový příběh, který si své čtenáře našel a ještě najde. Já za sebe na podobné téma doporučuji (Ne)obyčejného kluka nebo Človíček Tom, ty mne zaujaly mnohem víc.
V poslední době se množí příběhy o stáří, ale tomuhle nesahají ani po záložku....je nejcitlivější, nejuctivější a nejlaskavější ke starým lidem... téma je neokoukané, alarmující a vy držíte Milovi a jeho partě palce až do poslední stránky...
Emocemi nabité vyprávění... tak uvěřitelné, opravdové a lidské... rozjitří vzpomínky na tu vaší "scvrkávající se" babičku, až vás srdce zabolí... mám ráda, když mnou něco zahýbe a nejde jen o plytké sázení slov, které si k vám nenajde cestu...
Navíc mám potřebu taky takového prasátka... naprosto úžasně vykreslený mazlíček :) krom jiného, samozřejmě... krásné to bylo!
Mám ráda knihy, které mě chytnou hned od prvních stránek. A tato kniha taková je. Napadá mi při snaze charakterizovat knihu slovo dojemná. Hned ze začátku se mi stáhlo hrdlo a trvalo to až do konce knihy. Tak moc jsem si přála šŤastný konec. Ano Milo je hrdina nanejvýš sympatický a skvělý. Kniha je opravdu krásná. Určitě si přečtěte ....
Úžasná, dobře napsaná kniha na téma, kterému se knihy věnují velmi málo. Aspoň já jsem četla o stárnutí, jež je tu pravdivě vykresleno i s neduhy a problémy, jež je provází, poprvé. Přitom by jsme tuto životní etapu měli brát s úctou, s láskou a se samozřejmostí. A co se děje tady? Většinou se staří lidé dají do domova důchodců a dělá se, že nejsou. Já vím, najdou se i ti, co se opravdu postarají, ale je jich málo. Vím to, moje maminka pracovala celý život v domově důchodců....Devitíletý Milo se rád stará o svou prababičku. A když ji dá maminka do pečovatelského domu, přemýšlí, jak ji z tama dostat. Vidí, že tam strádá fyzicky i psychicky. Chápu, že ne o všechny lidi se dá postarat doma, opravdu někteří potřebují stálou, odbornou péči. Ale i ta se dá dělat dobře. A to vše je ukázáno tady. Zmatek rodičů, zájem Mila, moudrost babičky, přehlížení do oči bijících faktů, které vidí pouze Milo. Milo, který má oční vadu a vnímá své prostředí všemi smysly. Je to úžasný kluk, jenž má za domácího mazlíčka prasátko. Výjmečná je tato kniha nejen svým obsahem, ale i bohatou dějovou linkou a perfektně vykreslenými postavami. Vřele doporučuji.
Jak to vidí Milo
"Zázraky se dějí každý den. Ale jenom pokud na ně věříš."
Milý a hezký příběh, který nejen pohladí po duši, ale dává prostor i závažným tématům. Ať už stáří a s ním spojené občasné bezmocnosti, tak i cizincům a uprchlictví - dnes tolik propírané a kontroverzní.
V neposlední řadě se pak věnuje i klučinovi s oční vadou, který je zářným důkazem, že když se chce, tak jde skutečně vše.
Přečtením knihy rozhodně neprohloupíte! ;o)