Jak se žije dětem s postižením po deseti letech
Helena Chvátalová
https://www.databazeknih.cz/img/books/17_/174059/jak-se-zije-detem-s-postizenim-po-deseti-letech-174059.png
5
8
2
Autorka se po deseti letech vrací k dětem s postižením, kterým věnovala pozornost v první knize "Jak se žije dětem s postižením" a hovoří s nimi o jejich současném životě, snech a plánech. Někteří tito mladí lidé vystudovali či studují vysokou školu, některé jejich postižení sice nepustilo dál, ale přesto žijí vcelku spokojený život. Tři z dětí, jejichž osudy představila první kniha, zemřely. Příběhy mohou být velkým povzbuzením pro rodiče malých dětí s postižením a výbornou zpětnou vazbou např. pro studenty, kteří první knihu znají.... celý text
Přidat komentář
Krásně napsané, skvělá tvorba. Je dobře, že se o tomhle tématu mluví. Příběh slepé dívky a chlapce, slečny s mozkovou obrnou, dvěma rodinami se sluchovým postižením a mentálním postižením.
Štítky knihy
děti rozhovory rodinné vztahy integrace lidé se zdravotním postižením
Autorovy další knížky
| 2005 |  Jak se žije dětem s postižením |
| 2011 | Kuchařka pro báječné tchyně |
| 2012 | Jak se žije dětem s postižením po deseti letech |
| 2004 | Malá povzbuzení pro mámy a táty |
| 2006 | 300 rad pro první rok s dítětem |
Kniha Jak se žije dětem s postižením po deseti letech je v
| Přečtených | 12x |
| Čtenářské výzvě | 1x |
| Doporučených | 1x |
| Knihotéce | 1x |
| Chystám se číst | 6x |
| Chci si koupit | 1x |
| dalších seznamech | 2x |
Druhý díl, četla jsem simultánně s prvním dílem. O to víc jsem si ty rozhovory po 10 letech užila.
Do knihy jsem se pouštěla ze studijních důvodů, ale především z důvodů osobních, protože mám sama syna se spinální atrofií. V tomto druhém díle se však bohužel ani jeden rozhovor spinální atrofii nevěnuje. Autorka v úvodu totiž jasně píše, že někteří rodiče rozhovor odmítli. A já to naprosto chápu. 10 let je v postižení SMA dlouhá doba a v době, kdy neexistovala žádná léčba - 10 let v životě těžce postiženého smáka tak ve většině případů znamenala smrt. A o tom se velmi těžko hovoří.
Proto si moc cením rozhovoru s maminkou Daníčka, která se s touhle ztrátou musela popasovat hned 2x.
Jsou to rozhovory extrémně motivačí, smutné, ale zároveň nadějeplné.