Jak jsem vyhrál válku
Patrick Ryan
https://www.databazeknih.cz/img/books/54_/549/jak-jsem-vyhral-valk.jpg
4
1234
1234
Nesmrtelný válečný román, v němž válku bere vážně snad jen jeho hlavní protagonista, poručík britské spojenecké armády Ernest Goodbody. Donkichotský Goodbody se během několikaleté anabáze snaží vrátit válce její důstojnost, ale čtenář záhy pochopí, že jde o absurdní počínání – válka je beznadějně směšnou záležitostí a smích je také to jediné, čím ji lze porazit.... celý text
Literatura světová Romány Válečné
Vydáno: 1970 , Naše vojskoOriginální název:
How I Won the War , 1963
více info...
Přidat komentář
Neuvěřitelná záležitost. Člověk se směje od začátku do konce, klidně nahlas, klidně na veřejném prostranství a je naprosto jedno, pokolikáté už to čte. Patrně nesmrtelná kniha. Ostatní válečné parodie lehýnce blednou závistí. P.S. Upozorňuji na vynikající načtení Gabryšem a spol.
https://do-ucha.cz/viewtopic.php?f=66&t=11
Úžasná kniha, kterou jsem četla už mnohokrát, nikdy nezklamala a vždy jsem se "řezala" smíchy
Perfektní knížka, u které jsem se moc nasmál, i když je z velice smutného období!
Musím se přiznat, že jsem tuto knížku (a dělám to zcela výjimečně) v půlce odložil. Neseděl mi námět, kdy humor v tomto podání a obzvlášť ve válce mi přišel tak nějak nepatřičný a takový s prominutím laciný. A navíc mě nudil děj, který je jen doprovodný k onomu humoru. Na druhou stranu pár vtipných událostí či trefně směšných situací tam je.
Nádherná kniha, kterou jsem sice nečetl ale poslouchal jsem její přednes z počitače. Některé pasáže jsem si opakoval, protože jsem málem padal z křesla. Doporučuji každému kdo se rád zasměje, obzvlášť v dnešní uspěchané době.
V knihe niet plání posiatych mŕtvolami, žiadnych naturalistických opisov bojov, utrpenia, zranení a smrti. V románovom podaní P. Ryana sa tomuto všetkému dvanásta čata vďaka, či skôr napriek, veleniu večného poručíka Goodbodyho úspešne vyhýba. No za všetkým tým „nechceným“ humorom, ktorého sú opisy „bojovej“ (ne)účasti dvanástej čaty v podaní jej veliteľa por. Goodbodyho plné, predsa presvitá tragédia a iracionalita vojny.
– „Podle ledového přijetí, kterého se nám dostalo od koloniálních Francouzů, se dalo usuzovat, že někteří z nich by zřejmě byli radši, kdybychom byli skopčáci. Přesto však jsme na nich nešetřili veškerým požehnáním osvobození, mezi jehož dobrodiní patřilo využití jejich dcer, rekvizice jejich vína a zválcování jejich vinic tanky.“
– „Nikdy neberte válku moc seriózně. To je ta potíž s árijci. Pořád ještě berou válku moc seriózně. Jediný národ, který o válce opravdu něco ví, jsou Italové. Válčili vědecky už v dobách, kdy my jsme si ještě malovali prdele na modro a Teutoni ještě obcovali s opicemi. Italové válku poznali a vyrostli z ní. Prokoukli ji. Jsou to jediní praví realisti, co vědí, jak si ve válce počínat... Sotva do ní spadnete, hned z ní zase vypadnout... Vrátit se k důležitým věcem života, jako je víno a Verdi a přítulné panny. Nechat mlácení a trmácení těm, kdo ještě nejsou dost civilizovaní, aby na to kašlali...“
„Ale kdybychom to byli udělali,“ namítl jsem, „Němci by nás porazili, a to...“
„Němci by nás byli porazili už dávno,“ vpadl mi do řeči, „kdybychom neměli to z pekla štěstí, že mají Hitlera na svojí straně. Jenom to, že Adolfek v jednom kuse buzeruje svoje generály, nás zachraňuje před trestem za fušerství těch našich...“
– „Naši generálové jsou vzácní a odpovědní lidé. Někdo musí mít odvahu dělat osudová rozhodnutí. Někdo musí dělat chyby...“
Poručík Ernest Goodbody je dôstojník presvedčený o svojich skvelých veliteľských a taktických schopnostiach, celý nažhavený uplatniť ich v boji, vždy iniciatívny, nebojácny, pozitívne naladený, plný vlasteneckého entuziazmu, je to muž mnohých cností. Je skrátka nočnou morou svojich nadriadených aj každého vojaka pod svojím velením. Našťastie, aspoň pre svojich mužov, je aj neuveriteľne dôverčivý.
Tento statočný muž, ktorý dokázal upadnúť do zajatia Arabov, Poliakov, Britov (a konečne) aj Nemcov, nás prevedie so svojou dvanástou čatou ťaženiami spojeneckých armád v Severnej Afrike, Taliansku, Grécku, Francúzsku a Nemecku.
Knížka, u které mi po dlouhé době tekly slzy smíchy (a to i v tramvaji!). Historky, o kterých se můžete bavit s přáteli a znova a znova se jim smát...a přesto: není to vlastně k pláči? Výborná! Zkuste se ale shodnout, která historka je nejlepší. To je oříšek! :) Já osobně mám ráda tu, jak se používají protiplynové rohožky. Musím ale říct, že filmové zpracování mě hořce zklamalo.
Půvabná postavička je poručík Ernest Goodbody, který vede svou četu za 2. svět. války a prodírá se s nimi až ke konečnému vítězství.Prochází Afrikou, Itálií, Řeckem,Francií i Německem. Projíždějí kolem zlatého krámu,neboť mají starou mapu,vlastně pouze průvodce tramvají. Celou knihou prostupuje humor.Mám raději jiné žánry,ale dočetla jsem ji.
Nádherná knížka, u které se pokaždé nasměju a nikdy mě nepřestane bavit. Goodbody je prostě Goodbody.
Sice jsem u prvních stránek přemýšlela, zda číst dál, ale vyplatilo se. Tato kniha je nadčasová a u nejedné stránky jsem se smála. :D
Perfektní knížka, kterou si šoupnu do knihovny hned vedle Hlavy XXII. Představa vojína Dronguea nacpaného se "slečnou" v jídelním výtahu mě bude rozesmívat ještě dlouho. Jo pánové, takhle se kriket nehraje! :-D
Tohle nikdy neomrzí. Četl jsem to dvakrát, ale nikdy jsem v tom neviděl satiru na nesmyslnost války, jako to do nás cpali ve škole. Je to prostě odlehčené vyprávění zážitků z války u kterého se nejde nesmát.
Jakkoliv je to divné, já mám knihy o válce ráda. Čtu na potkání stovky dat, jmen a událostí. Když jsem vylovila ze dna naší knihovny Jak jsem vyhrál válku, čekala jsem něco podobného.
Na druhé stránce jsem pochopila, že tady nepůjde o to, kdy stateční Tommies dobyli kterou kuchyň ve Francii, a jaký tank zničili v 5:21 kdesi v poušti u El-Alamejnu. Začala jsem se nepatrně pousmívat, když Ernest Goodbody místo odvážného vylodění v Africe skončil sám v moři. Když jsem se dostala do druhé kapitoly, řehtala jsem se nahlas, jak Ernest popisovat svoje zážitky během dobývání vrcholu Šišák.
Jak jsem vyhrál válku je nesmrtelná knížka. Ukazuje, že ne každý má na to se stát generálem a ne všichni vojáci byli takoví hrdinové, jako nám ukazují filmy. Někteří nedokázali dobýt nejlepší fabriku na vermut jižně od Říma a drze ji vydali těm pitomým kivi, prodali most přes Rýn po pokecu o ptačím zobu a čočce a způsobili řadu jiných katastrof. Místo hrdinné smrti je tu podávána historka o tom, jak Ernie dostal za úkol vybrat vzorky exkrementů od arabských obchodníků a jak učil hrát Řeky kriket. Všechno je psáno s vtipem a nadhledem. Ernieho podřízeným do hlavy nevidíme, ale asi by se kolikrát mlátili do hlavy, co tam ten expert zas udělal za ptákovinu. Že je válka pořádná děvka si budete myslet i po dočtení. Ale budete se u toho strašně, ale strašně smát.. A to je fér.. 5/5
Nesmrtelná klasika, která vás zaručeně pobaví kdykoliv a kdekoliv. Já ji např. četla poprvé v čekárně u zubaře, kde vždycky sedím jako uzlíček nervů (nějak mám ze zubaře velký respekt). Tenkrát jsem si to neuvědomila a smála jsem se normálně nahlas, až se po mě lidi otáčeli. To určitě o něčem svědčí, nemyslíte?:-) Pokud váháte, neváhejte a jděte do ní. Jen si pamatujte jedno: "Pozor na lstivé Afghánce!" :-)
Během četby jsem se náramně bavil. První kapitola mě nijak neoslnila, zato kapitoly 2 až 10 byly doslova perly. Poté jsem prožíval poněkud zdlouhavé čtení. Poslední čtyři kapitoly byly však opět dokonalé. Tehdy mě mrzelo, že už kniha končí.
Knihy z válečného prostředí sice nejsou zrovna mé oblíbené, ale tato kniha mě doslova dostala. Když si vybavím nějakou z povídek, musím se usmívat. Určitě jsem tuto knihu nečetla naposledy. :)
Úžasná kniha protkaná jemným humorem, některé kapitoly jsou nezapomenutelné. Mě se líbily akce poručíka Goodbody kdy v rámci zachování discipliny vojáků kladl na členy své jednotky různé pastičky, aby jim překazil kontakt z ženštinami. Při čtení jsem si často vzpomněla na Louis de Funese a jeho roli ve filmu Sedmá rota.....
I když nemám ráda téma války, takhle knížka se mi moc líbila a pobavila mě. Je to sice hodně velké odlehčení reality, ale o to lépe se to čte :-)
Kdyby takhle pojal Hemingway "Sbohem armádo!", mohl mě při čtení o dost víc pobavit a dost míň nasrat. Ale teď vážně: "Jak jsem vyhrál válku" je vlastně trochu Hlava XXII, ale tentokrát viděna z pohledu toho největšího magora. A nádherně baví tím, jak hlavní hrdina díky své prostotě překonává se svou jednotkou nástrahy fronty (a taky ženštin) ve válkou zmítané Evropě a Africe. Skvělé, oddychové čtení! A teď mě omluvte, musím ještě dopsat dnešní uzávěru účetních knih v mém milovaném velkoobchodu s obilím Cawberry & spol, Kettering, Northampton...
Štítky knihy
druhá světová válka (1939–1945) satirické romány
Jak jsem vyhrál válku
Knihu som mala na zozname kníh, ktoré mám prečítať, od jedného kamaráta. Na zoznam som zabudla, po niekoľkých rokoch sa objavil a ja som sa do nej pustila. Neskutočná záležitosť. Odporúčam všetkým!