Jak jsem se zbláznila
Ivanka Devátá
https://www.databazeknih.cz/img/books/16_/168656/bmid_jak-jsem-se-zblaznila-CMC-168656.jpg
4
335
108
Ani v blázinci není o humorné situace nouze Alespoň v knize Ivanky Deváté, která se nakonec v této instituci ocitla. A vy se dozvíte, jaká dlouhá cesta ji přivedla a co tam zažila. Autorka s laskavým humorem vypráví o pacientkách i personálu, a také o tom, jak se dostala ven.
Přidat komentář
Ačkoliv mi bylo někdy za autorku smutno z její situace, celkově mě knížka pobavila. Líbí se mi styl psaní paní Deváté, určitě si zkusím ještě něco od ní přečíst. Snad to bude veselejší počteníčko.
Mé první setkání jak s autorkou, tak s poslechem audioknížky. A obávám se, že možná mé hodnocení je ovlivněné tím, že jsem knihu nečetla, jen poslouchala, což pro mě bylo úplně nové. Začátek výborný, prostředek pokulhával (k poslechu jsem se musela i trochu nutit) a konec se mi opět velmi líbil. Popisování svých strastí, jak se s nimi autorka vypořádávala, náhled do jejího života..velmi zajímavé poslouchání. Jak už tady mnozí zmiňovali, v některých pasážích věčné "skuhrání" nad jejím zdravotním stavem i jinými okolnostmi bylo někdy až únavné, ale chápu, že si paní Ivanka Devátá prožila své. Svou knihu k poslechu namluvila velice dobře, můj přítel sice zprvu říkal, že její hlas je mu nepříjemný, ale rychle si zvykl. V budoucnu si chci určitě "přečíst" tuto knihu znovu, ne jen formou audioknížky a porovnat - zda se mi líbí více psaná forma, nebo audioverze (a celkově zjistit, jestli audioknihy jsou opravdu pro mě). Určitě se chystám k dalším knížkám paní Deváté, protože humor se této autorce rozhodně nedá upřít a mně se moc líbí :)
Všichni (nebo mnoho z nás) máme rádi Betty MacDonaldovou, přičemž do téže skupiny patří zřejmě také autorka této knihy. Já však zřejmě nepatřím do cílové skupiny paní Deváté.
Oceňuji vytříbenou češtinu bez přemíry kudrlinek a sem tam rozhozené vtipné obraty, u nichž jsem se párkrát i zasmál. Velice neoceňuji nekonečné lamenty nad zdravotním stavem, diskuse s lékaři a opakující se popisy výletů o dovolené. Pravda - není mi sedmdesát. Ale myslím, že původně zamýšlenou cílovou skupinou bylo mnohem širší spektrum čtenářstva. Každopádně bývá osvěžující přečíst si občas o něčích strastech, jsou-li podané odlehčeně a s nadhledem. Tady jeden chvílemi zápasí s atakou nefalšované deprese.
V závěru autorka nabízí pointu (resp. tři), přičemž podotýká, že případný nedostatek kvality se pokusí nahradit kvantitou. Bohužel, jakkoli to byla zřejmá nadsázka, stejným dojmem působí celá kniha. Nebudu se vymlouvat, že to může být rozdílem vkusu - já se dobrou polovinu knihy vysloveně nudil a jen jsem čekal, jak to dopadne. Nu, nijak.
Asi jsem ještě moc "mladá", ale číst o neduzích mě ještě nebavilo, třeba za dvacet let.
Knížka pro mne byla odpočinková, obdivuji nadhled, se kterým podala i hoodně nepříjemné věci. Ne, že bych se při ní vyloženě chechtala, ale úsměv na rtech vyloudila často.
Moc se mi líbí nadhled paní Deváté a i otevřenost. Knihu hodnotím velice kladně, ale není to kniha, kterou by nešlo přestat číst. Oddechová..
I já jsem četla už veselejší knížky od paní Deváté - ale v téhle mi dost promluvila z duše. Nejen, že jsme skoro stejný ročník - já jsem 38 - ale Vaněčkové bydlí všude. I u nás na severu Evropy, v Kielu, kde člověk pražský nejen musí bojovat s počasím ( vítr o síle 6 nazýváme silným větrem, o síle 7 dost silným větrem a při větru síly 8 všechno přivazujeme a říkáme," no ten zas dneska vyvádí, co? "
Ale i nájemníci jsou kor v dnešní době, kdy není zvykem zdravit starší paní v domě, dost často Vaněčkové. Stížnosti u domovní správy obvykle vyzní naprázdno, prý : " promluvte si s Vaněčkem sami a neotravujte nás s domovními klepy - přece se dá s každým mluvit, ne? " Ach, těch probdělých nocí, když místo hudby hraje zřejmě pouze silný ozembuch, to leknutí, když se náhle valí stádo slonů z poschodí do poschodí... mluvíte mi z duše, paní Devátá. A to já jsem opravdu už dlouho v důchodu, navíc mám v přístavu lod'ku ( bydlím na západním pobřeží Kielské zátoky), kam se na léto uchyluji. Jak nádherně humorně je stav duše popsán, právě i ta druhá část, kdy i lékař bezradně hledá příčinu zhroucení síly těla i ducha - netušíc, jak dlouho se týraný člověk pokouší o tu trochu "normality" - až už to jednou prostě nejde. Budu se ke knížce jistě vracet, s radostí a s obdivem k Autorce.
Po delší době konečně knížka od Ivanky Deváté, která se mi líbila.... Pravda, na Lázeňskou kůru to nemá, nicméně mě kniha pobavila...
Trošku slabší, podobně jako Soužití k zabití. Přesto knížka, ke které se budu taky určitě vracet ajo ke všem ostatním.
I když o někom řekne, že je blbec, dokáže to s noblesou :-). Ivanka Devátá líčí strasti i slasti života s jemným humorem, nadhledem, tak, jak jí je to vlastní.
Řekla bych že jsem od Ivanky Deváté četla i lepší knížky, u této se mi líbila spíš jen ta druhá část.
Moc milá knížka, kterou jsem slupla na jeden zátah jako neobyčejně chutnou jednohubku. Ivanka Devátá mě nikdy nezklame, mám ji moc ráda z mnoha důvodů, předně díky hodně podobnému smyslu pro humor a jejímu neutuchajícímu optimismu, který se na mě z jejích knih přelévá jako živá voda. Obdivuji, s jakým nahledem se dokázala rozepsat i o nepříliš lehkém životním údobí. Dále oceňuji krásnou češtinu, kterou jsou všechny její knihy napsány, už jen z tohoto důvodu je zážitek je číst. Miluji náš rodný jazyk a to, jak s ním tato autorka dokáže nakládat, je obdivuhodné. Dojímá mě i krásný vztah Ivanky ke členům její velké rodiny i k jejím přátelům, který je z knížek patrný. Prostě díky, paní Ivanko Devátá, jste jednička, přeji ještě spoustu krásných dní a pozitivních zážitků :-)
"I ten nejhorší život je lepší než nejkrásnější smrt."
První kniha od paní Ivanky Deváté, kterou jsem přečetla. Trochu se stydím, že jsem do této doby nic od ní nečetla. Zaujal mě název této knížky, proto jsem si ji koupila, abych mohla porovnávat. S humorem líčené těžké období v životě. S radostí si přečtu ostatní knihy a doufám, že mi duši potěší.
Život přináší často hodně krušné okamžiky. Pozitivní je, když se z děsivých denních můr postupně stanou veselé historky, jejichž vyprávěním postižený nejen pobaví své okolí, ale sám tak sobě pomůže překonávat neblahé psychické důsledky přetrpěného příkoří. Možná by knížce prospělo nechat téma ještě chvilku uležet a více propracovat, ale to od paní Deváté evidentně nelze očekávat. Ono vlastně i to překotné a trochu neuspořádané povídání má také své osobité kouzlo.
Já jsem se na knížku tak moc těšila, ale tentokrát to nějak "dřelo"... Četla se dobře, to jo, ale asi jsem očekávala nějak víc... Jako že bych se řehtala smíchy, tak to tedy ne, ale zase na druhou stranu udělat si srandu z toho, že někdo skončí v blázinci, to jen tak někdo nezvládne. Ale to je prostě celá Ivanka, ta to zkrátka umí, mám jí ráda a to nejen proto, že z jejích knížek cítím autobiografický nádech. Knížku četla i moje maminka a té se líbila, možná je to i tím, že k sobě mají věkově přeci jen blíž a trápí je stejné neduhy stáří, jako třeba nespavost... Zkusím jí ještě někdy příště, s odstupem a bez očekávání a těším se, že mě něčím ještě překvapí:-)
Štítky knihy
Praha psychiatrické léčebny nadsázka autobiografické prvky herci sousedské vztahy humoristické romány české herečky české romány
Autorovy další knížky
| 2013 |  Jak jsem se zbláznila |
| 2004 |  Lázeňská kúra |
| 2019 | Džungle v kuchyni |
| 2004 | Rodinný podnik |
| 2000 | Soužití k zabití |
Knížku paní Deváté čtu a mám dojem,že mám puštěnou audioknihu :-).Autorka je prostě nezaměnitelná.Trochu mě překvapil jadrnější slovník, ale na Vaněčka je to slabé :-).