Muž, který maloval mandlovníky
Johannes Mario Simmel
"Na chodbičce luxusního expresu Train bleu, který uhání nocí k Azurovému pobřeží, se zcela náhodně seznamují dva lidé - spisovatel sešitových románů Roger Royan a bohatá Američanka Roberta Collinsová. Starší, stále ještě atraktivní dáma pozve svého spolucestujícího na sklenku šampaňského, protože touží vyprávět mu svůj příběh o životní lásce, jež ji potkala ve zralém věku a které se vzdala, aby se postarala o nemocného manžela. Teprve teď, po dlouhých letech, se vrací do slunečného středomořského městečka za mužem, kterého nepřestala milovat, malířem Mondragonem, s nímž si po celou dobu odloučení vyměňovala milostné dopisy a on jí pravidelně posílal něžný obrázek mandlovníku s věnováním. Osud však bývá krutý, a když ráno vlak vjíždí do stanice Saint-Rafael, průvodčí najde paní Cillinsovou v jejím kupé mrtvou. Zemřela ve spánku na selhání srdce. Monsieur Royan se rozhodne vydat za člověkem, který tuto ženu učinil šťastnou, aby ho zpravil o její smrti. Vše nalézá přesně tak, jak mu paní Collinsová vylíčila - uzké uličky, malebný starý dům, ošklivou hospodyni Mariu - přesto ho čeká překvapení, které ho dovede k hořkému poznání, že štěstí je leckdy pouhá iluze."... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 1999 , Ikar (ČR)Originální název:
Der Mann, der die Mandelbäumchen malte , 1998
více info...
Přidat komentář
Krátký, pozoruhodný a velmi dobře vystavěný příběh o jednom vlaku, spisovateli, starší dámě, malíři a jiné dámě. Útlá kniha zkrátka stojí za přečtení. Simmel je vtipálek a mně kniha pobavila.
Knížku jsem přečetla za chvíli, je krátká, milostný příběh s nemilým rozuzlením na konci, docela vtipné, nic pro romantiky očekávající happy end.
Zatím jediná přečtená kniha od tohoto autora, i když slýchávám od jiných čtenářů Simmela, že patří mezi slabší, tak se mi líbila. Vhodná třeba na cestování - nejlépe do vlaku :-) rychlé čtení, jednoduchý děj.
Příliš nechutné. přišla jsem o iluze. Knížka má jen 100 stránek! Autor se moc nerozpovídal.
Tak jsem se těšila na další knížku od Simmela a no... to bylo hrozný. Tuhle knihu už nikdy více. Podařilo se mi ji sice přečíst až do konce, ale... kroutila jsem nevěřícně hlavou už v průběhu natož na konci...
Tuto knihu jsem si svého času koupila a mám ji v knihovně. Tehdy jsem byla tímto autorem vyloženě posedlá....Bohužel je z knih, co jsem od jinak výborného autora četla nejslabší...
Mě se tato kniha líbila, přečetla jsem ji za 2hodiny a pro mě měla zcela nečekaný konec :o)
Rozhodně má Simmel "na svědomí" mnohem lepší knihy. Děj mě ničím nepřekvapil ani nezaujal....dokonce jsem se při čtení často nudila.
Štítky knihy
Provence tajemství francouzské malířství vlak Train bleu
Autorovy další knížky
1976 | Láska je jen slovo |
1998 | Všichni lidé bratry jsou |
1992 | Nemusí být vždycky kaviár |
2001 | Svůj kalich hořkosti |
2007 | A s klauny přišly slzy |
Strašne krásny, citlivý, ale smutný príbeh, v ktorom sa presvedčíte o tom, že v šťastí sa človek môže zmýliť a vysnívaný svet je len veľmi vzdialenou vidinou pravej skutočnosti.