Italské renesanční novely

Italské renesanční novely https://www.databazeknih.cz/img/books/85_/85989/italske-renesancni-n-85989.jpg 3 3 2

Kniha je výběrem novel od 18 italských renesančních autorů. Matteo Bandello je zde zastoupen nejpočetněji. Výběr novel a překlad je dílem Adolfa Felixe, který má již v Databázi překlady pěti titulů. Závěrečným slovem renesanční tvorbu italských autorů doplnil Josef Bukáček.

Žánr:
Literatura světová , Novely

Vydáno: , Vyšehrad
Originální název:

Le novelle , 2000


více info...

Komentáře (2)

Komentáře 2 Recenze 0

Vera Silent
Vera Silent
23.06.2019 3 z 5

V predeslem komentari je vyjadreno v podstate vse podstatne. Je tu skutecne hodne povidek, ktere v prepracovani zname od Shakespeara: Kupec Benatsky, Othello, verzi Romea a Julie je tu vice nez je zdravo.
Nejhorsi jsou za me povidky o sprymech, ktere vetsinou nejsou vtipne, casto zobrazuji spise podlost nez legraci (napr. nekdo umre, zmlati se nejaka starenka apod.) a vetsinou se koncentruji na lidskou blbost, ktera boli i na papire. Eroticke povidky jsou naopak ty zajimavejsi. Prekracuji se v nich takrka vsechny moralni zakony (napr. incest, znasilneni, je tu i povidka o prostitutce). Bohuzel ty historicky starsi povidky popisuji zenske postavy jako hloupe, bezduche, zlomyslne a celkove muzi druhorade bytosti, se kterymi okoli a muzi zachazeji naprosto priserne. Ke konci sbirky se vztahy vyvazuji a objevuji se konecne povidky s napetim, lepsim dejem i realistictejsimi zenskymi hrdinkami. Zajimave jsou take leckdy brutalni nahledy do praktik tehdejsi justice jako muceni a rozctvrcovani nebo pohrbivani zaziva. Se smrti se tehda zachazelo jako s lacinym zbozim: urazila vas manzelka, dcera zdrhla z domu? No tak ji zavrazdime, ze jo, tim se to vyresi.

Celkove bych sbirku neodsuzovala. Jsou tam skutecne zajimave eroticke a brutalni popisy, se kterymi se ani v dnesni literature jen tak nesetkate a z tohoto hlediska je to i poucne: alespon trochu se ta nase lidska spolecnost vyvinula k lepsimu. Na druhou stranu to bestseller v tomto stoleti uz asi nebude.

Andi
Andi
20.03.2019 3 z 5

Nad komentářem k těmto novelám jsem dlouho přemýšlela. Vzhledem k tomu, že některé byly super, ale některé zase hrůza a děs, dávám celkově průměr. Vím, nemělo by se to hodnotit celistvě, pač jde o soubor mnoha autorů i z různých období renesance...
Novely (i krátké povídky) bych rozdělila na 3 druhy - tragické; o šprýmech; a milostné. Těch tragických tam naštěstí moc nebylo - jen asi 5, dokonce i ta od Luigi da Porto - Giulietta a Romeo, nevím teď, která verze. To jsem netušila, že Shakespeare vlastně nenapsal pomalu nic z vlastní hlavy, ale inspiroval se v italské literatuře. Nemám ráda násilí a krev, takže jsem je rovnou přeskakovala.
- Ty o šprýmech, těch tam bylo nejvíce. Vesměs šlo jen o to, že si někdo udělal z někoho dobrý den. Různými způsoby, podle i podleji, nebo jen tak mezi kamarády z legrace.
- Milostné. Ti Taliáni asi nedělali celou renesanci nic jiného, než že se snažili kde jakou holku dostat do postele. Nejhorší na tom však je, že to všichni ti spisovatelé pokládali za lásku. Nebo šlo jen o vhodné slovo, čím nahradit slovo soulož. Každý tam chtěl nějakou ojet. Hodně nevěry, nějaké útěky od manželů, sem tam nějaké to znásilnění. Normálka. - Zhruba takhle:
Týpek chce vdanou ženu. Teď se různí JAK to ten někdo provede, aby ji dostal. Buď lstí, nebo k tomu nějak využije někoho dalšího. Manžel o ničem neví. Pokud se dozví, schytala to žena, neřestnice jedna. Každý chlap si dělal nárok na každou, ať už s ní byl sezdán nebo ne. A taky byli hodně žárliví. A láska? Kde nic tu nic. Jen zamilovanost. Žádná povídka na tohle téma snad nebyla o opravdové lásce. - Hrůza tyhle povídky.
___________________
Naštěstí tam bylo i dost těch se šťastným koncem. Tak jak to mám ráda. V závěru knihy je napsáno, že v té době byla volnější morálka. Ne, nechtěla bych v té době žít.