Italské prázdniny

05.01.2018

Budu vybočovat, ale mně se kniha nelíbila. Takové skákání od ničeho k ničemu. Jen občas něco vtipného.

01.01.2018

Jako vždy příjemné čtení.

27.11.2017

Krásné a zábavné!!! Bohužel jen víkendové čtení, protože kniha je krátká. Ale za to plná moudrosti úžasného člověka Jana Wericha :-).

18.10.2017

Moje první kniha ve slovenštině. Je to fakt jako cizí jazyk, chvilkama i náročnější než angličtina.

Samotná kniha mě příliš nezaujala. Možná jsem od ní čekala víc. Chvilkama vtipné hlášky a zábavné situace jsou proloženy snahou o hlubší myšlenky a filosofický pohled na svět. Občas se objevuje jen suchý popis okolí. Wericha mám ráda, ale tohle mi nějak nesedlo.

Zkusím si to přečíst ještě česky a uvidíme.

12.10.2017

Tahle kniha bude aktuální i za dalších 60 let. Je v ní tolik moudra a zároveň neskutečné pohody, že člověk obdivuje Wericha, jak dokáže takhle nádherně zkomponovat svoje myšlenky s realitou života.

11.10.2017

Jestli bych někdy něco v životě hodně chtěla, tak sednout si s Werichem na té jeho Kampě na kafčo a jen tak poslouchat ta jeho životní moudra. Občas bychom i třeba mlčeli- ale mlčeli bychom k věci a určitě by to bylo bezva. Já vím, pan Werich by takových nabídek měl určitě přehršle, ale tak si tak sním o tom, jak zrovna já bych patřila mezi vyvolené, které by s ním mohli takhle komunikovat. Obdivuji ten jeho rozhled a takovou tu životní sílu, co v sobě měl . Možná mu tu jeho sílu tak trochu závidím a proto je to pro mě člověk s velkým Č na začátku.

Klasická úžasná Werichovská úvaha. Výborná pro srovnání se životem :)

27.07.2017

Četla jsem v květnu 2013. Podle mých poznámek:
Zápisky z cest, s černobílými nevýraznými foto autora a jeho dcery.
Útlé, dobře se čte. Werichovské. Víc o lidech než o památkách, a to je dobře.
Citát:
"Pochválili jste včerejšek, ergo jste proti dnešku, čímž jste zítřku nebezpečný a pozor na vás."

16.03.2017

Kdysi jsem tuhle knížku dostal a a ni nevím proč jí tehdy začal čst a nedočetl. Dnes jsem opět nemohl spát a tak jsem se k této knížce vrátil. Byl to takový příjemný balzám na duši a četlo se to úplně samo a není na knížce vůbec znát, že je skoro 60 let stará. Při čtení jsem se dobře bavil a určitě se k ní jěště někdy vrátím.

18.02.2017

moc ráda jsem tuhle útlou knížku četla, několikrát....

04.12.2016

Jet s Janem Werichem na dovolenou musel být zážitek už podle vyprávění zachyceného v této knize. Dvojník Hemingwaye a Ustinova tu bojuje s cestovními nesnázemi a stíhá při tom ještě obdivovat krásu Itálie. Skvěle napsané a werichovsky vtipné - ideální odpočinková četba.

03.11.2016

Milé oživenie si ciest po Taliansku, až na to, že ja som tam cestovala za veľmi iných okolností a v úplne inom čase ako p. Werich

23.07.2016

Příjemné, letní, oddechové čtení. Úplně tu Itálii vidím. Během četby, jsem měla pocit, že tam jedu s nimi. A moc děkuji za to, že v knížce byly i fotky.

20.07.2016

Pana Wericha zkrátka musíte mít rádi. Miluji ten typický Werichovský humor. Vtipná knížka s hlubokými myšlenkami. Dávám všechny hvězdy.

12.04.2016

krásná Werichovina, jako by mi to vyprávěl a já jen poslouchal :-)

20.03.2016

Milá knížka. Hodně hlubokých myšlenek. Prostě typický Werich. Hezké čtení.

24.02.2016

Útlou knížečku jsem si vybrala chvíli po dočtení „Steinbeckových Toulek s Charlyem“ a vyvolalo to ve mně vlastně takové obdobné pocity… Milé, chytré…, ne tak sociální…, spíš úsměvné …a takové prosluněné. Však to byla také cesta za sluncem. V uších mi zněl typický Werichův hlas a já se cítila jako utajený pasažér na zadním sedadle jejich auta a užívala si. Líbila se mi předmluva k výtisku z r. 1960, kde se píše, že Werichovy Italské prázdniny, vycházely během několika let na zadní stránce Literárních novin a že čtenáři se nad nimi prý královsky bavili , takže začínali noviny číst odzadu. Poté je Werich začal číst v rozhlase a posluchači zase zjistili, jak dobře se jeho čeština poslouchá, jak v ní není jediná nemluvná věta a jak Werich rád myslí ve slovních hříčkách a jeho příběh musí mít nějaký vtip. No, prostě Pan Werich. Nezaměnitelný :)

PS : Bez kultury není civilizace...

28.08.2015

Hezká a paradoxně i smutná připomínka dob, kdy zajet si do Itálie bylo něco tak mimořádného, že si to zasloužilo napsat o tom knihu. Je mi jen líto, že protagonisté té jízdy a knihy se nedožili časů, kdy návštěva Mnichova, Říma, Sieny je běžně možná, dostupná až všední.
Snad jediné myšlenky, které považuji za názory přesahující do našich dnů, jsou slova toho údajného australského televizního producenta, který jim skřížil cestu, o neblahé úloze televize a jejích dopadech na kreativitu lidského ducha.

22.06.2015

V době, kdy tahle knížka vyšla, byla pro běžného obyvatele České kotliny cesta do Itálie jen o málo představitelnější než cesta na Měsíc. Hltali jsme ji s dychtivostí, kterou už dneska nikdo nepochopí. Werich je vypravěč par excellence, takže dám všechny hvězdičky.