Impérium

Impérium https://www.databazeknih.cz/img/books/78_/78435/bmid_imperium-ZCH-78435.jpg 5 179 29

V Impériu zůstává Ryszard Kapuściński věrný svému životnímu tématu – politické a duchovní dekolonizaci světa. Líčí totiž rozpad poslední největší koloniální říše dvacátého století, kterou byl někdejší Sovětský svaz. Je to cestování časem – poprvé se setkal autor s Impériem ještě jako školák, když Rudá armáda obsadila v roce 1939 východní část tehdejšího Polska – i prostorem, neboť jeho reportáže nás zavádějí nejen do Moskvy, na Ukrajinu a na Kavkaz, ale i do nejzazších míst říše, jako je Vorkuta za polárním kruhem nebo Kolyma v nejvýchodnějším cípu Sibiře. Současně je to i cesta do nitra sovětského systému a onoho zvláštního lidského druhu, jakým byl homo sovieticus.... celý text

Literatura faktu Historie Žurnalistika, publicistika
Vydáno: , Ivo Železný
Originální název:

Imperium , 1993


více info...

Přidat komentář

poni
18.04.2019 5 z 5

Vřele doporučuji.

jardadr
02.01.2019 5 z 5

Kapuscinského cesta do Srdce temnoty sovětského světa podniknutá v podvečer pádu komunismu v Evropě. Dalo by se očekávat, že jako Polák bude mít názor na Rusko (tehdy Sovětský svaz) už daný před začátkem cesty, a to vysloveně negativní, avšak autor je v soudech na lid této země mnohem smířlivější, nežli jeho slavný krajan a předchůdce Josef Korzeniowski - Joseph Conrad. Popisuje historické i tehdejší současné politické děje, avšak setkává se hlavně s lidmi, těmi obyčejnými.
Vybavují se mi hlavně dva obrazy z této knihy. Nejprve prapodivná historie chrámu Krista Spasitele, největší pravoslavné katedrály na světě, zbořené z vůle jednoho deviantního šílence. Měla ho nahradit jiná megalomanský chrám, stánek pozemských bohů, avšak zůstala jen díra po vyrvaných základech. A když se naplnila po čase vodou, Moskvané se tam začali chodili koupat.
A pak výjev z jednoho sibiřského, hornického města. Mlha a hluboký, neskutečný mráz. Autor si povídá s holčičkou. Ta když odchází jakoby prostupuje onou mrazem zhmotněnou mlhou a zůstává po ní tunel obrysu lidského těla. Jako kdyby tento jev symbolizoval osud těch miliónů obyčejných lidí zmizevších v sovětském ráji.
Nejsilnější však bylo uvědomění si, že to, o čem psali bratři Strugačtí, jejich šílené vize politických zřízení, nepochopitelných, odlidštěných, krutých společenských systémů, že to nebyly jen plody jejich fantazie. Ostatně oni sami vždy říkali, že nikdy nepsali sci-fi.


David V
17.09.2018 4 z 5

Výborná kniha. Hodně mě překvapil popis návratu klanového uspořádání společnosti v středoasijských svazových republikách již za Chruščova. O tomto tématu jsem zatím moc nečetl. Dobře to vysvětluje, kde se v tomto prostoru vzali všichni ti diktátoři. Podobně poučný byl popis rozdílů mezi východem a západem Ukrajiny již na začátku devadesátých let.

bejan
10.09.2018 5 z 5

Vynikající kniha, která je souborem reportáží i osobními vzpomínkami na nejpříšernější a nejkatastrofálnější experiment s jedním velkým státem, který vedl k vraždám, násilí a vykořeněnosti jednotlivců. Vůbec není jisté, že se z toho národy, které zažily sovětizaci někdy vzpamatují...

Rilian
12.08.2018 4 z 5

Skvělá reportáž od mistra polské žurnalistiky. Kapuściński se snaží popsat pozvolný rozpad SSSR nikoliv z centra moci, nýbrž z periférie, zejména pak z asijských republik. Kniha obsahuje rovněž mnoho úryvků týkající se Ruska z pera ruských klasiků a spisovatelů. Zejména kvituji tuto definici ruských dějin od Jurije Borjeva:

“Vlak jede do zářné budoucnosti. Řídí ho Lenin. najednou stop, koleje končí. Lenin vyzval k práci navíc o sobotách, kolejnice byly položeny a vlak jel dál. to už ho řídil Stalin. A znovu trať skončila. Stalin přikázal postřílet polovinu průvodčích a cestujících a zbytek přinutil klást nové kolejnice. Vlak se rozjel. Stalina vystřídal Chruščov, a když koleje skončily, přikázal demontovat ty, po kterých vlak přijel, a pokládat je před lokomotivu. Po Chruščovovi přišel Břežněv. Zase nebylo po čem jet. Brežněv nařídil zatáhnout záclonky na oknech a kolébat vagony aby měli cestující pocit, že se jede dál”

Dokonalé!

Každopádně oproti Šachinčachovi zde není tak ucelený obraz celé situace a větší důraz na pochopení příčin rozpadu. Tento fakt je ovšem dán především rozlohou a mnohonárodnostním charakterem Sovětského Svazu. Mrazivým shledávám zejména popis velkého hladu na Ukrajině, kdy lidé zabíjeli své děti, aby měli co jíst, nebo únosy pionýrů kanibaly.
Knihu mohu každému doporučit k lepšímu pochopení nefunkčnosti a obrovského marazu v Sovětského Svazu a sovětské společnosti.

RyonMathrin
24.05.2018 4 z 5

Velmi zajímavý náhled na Rusko (hlavně období SSSR) jako impérium. Popis vlastní autorovy zkušenosti a cestopisu kombinovaný s citacemi z vybraných knih, zabývající se touž tématikou. Celkový dojem z knihy mám ten, že autor se snažil objektivně charakterizovat tuto ohromnou zemi, která je v mnoha ohledech obdivuhodná. Obdivuhodní jsou i řadoví obyvatelé, kteří již po staletí snášejí nesmírnou chudobu a těžký život a dřou pro elitu, která jim velí. Vrchnost je příčinou všeho utrpení obyčejných lidí.
Velmi zajímavé vybrané pasáže z knih, které popisují pracovní a likvidační tábory. Pochmurně, věcně. Člověk o tom má povědomí i normálně, ale každá tato zmínka znovu pomůže uvědomit si ty nepředstavitelně nespravedlivé hrůzy, které páchali lidé na lidech. A ještě nedávno.
Velmi znepokojivý popis toho, jak Stalinovo vraždění „stvořilo“ statisíce vykořeněných sirotků a čeho jsou tito bezprizorní základem.
Na jednu stranu kniha neřekla nic nového. Rusko je země ohromných možností, hrdých a nesmírně odolných lidí a neskutečných surovinových zdrojů. To se všeobecně ví. Na druhou stranu je to vše podáno zajímavě a čtivě. Autor vyzdvihne to důležité a občas popíše detail, třeba krátký rozhovor s nějakým člověkem. Tím se mu podaří několika slovy popsat něco, co by jistě mohlo být popsáno i na desítkách stránek.
Kniha popisuje neveselý vývoj a neodhaduje o moc lepší do budoucna, přesto na mě sem tam mezi řádky prosákla i trocha optimismu.

Koňadra
18.10.2016 5 z 5

Panebože, Kapuścińsky ... prepáčte ... pán Kapuścińsky, sa skutočne vedel pozerať okolo seba a rozmýšľať o tom čo vidí. A keď mal dorozmýšľané, písal. Písal strhujúco, jednak poctivo vo vzťahu k tomu čo mal videné a porozmýšľané, ale i s poetikou, ktorá publicistike spravidla nie je vlastná. Proste vás ochotne vzal so sebou na jeho cesty a ponúkol vám na tie cesty založiť si nos svoje okuliare. Minimálne pri rozhliadaní sa po Gruzínsku a Arménsku majú moje okuliare vložené veľmi podobné sklíčka. Vynikajúce.

Lori_S
03.04.2016

Nehodnotím, vzdala jsem to po 100 stranách, příliš mi vadilo, že autor nedrží jednotnou linii vyprávění, ale neustále někam odbíhá.

bondula
23.03.2016 5 z 5

Literatúra faktu, ale neuveriteľne krásne beletristicky spracovaná.
Kapuscinski sa narodil v Pinsku v Bielorusku, jeho kontakt so sovietskym impériom bol teda doslova osobný. Bol skúseným reportérom, ktorému sa podarilo dostať na také miesta a v takých momentoch, kde by sa to iným nepodarilo. A vynikajúcim spisovateľom, ktorý tieto zážitky dokázal spracovať, dať súvislostí a esteticky podať.
Sovietsky zväz poznal naozaj dobre, cestoval od Kišineva až po Magadan, od Vorkuty po Jerevan. Podarilo sa mu skvele zachytiť nie len geografické a kultúrne odlišnosti jednotlivých regiónov ZSSR, ale najmä ich premenu v čase.
Na knihe trochu cítiť, že bola písaná v inej dobe, pre trochu iné publikum. To je však údel reportáží. Nič to však nemení na fakte, že Kapuscinského Impérium ešte i dnes stojí za prečítanie.