Hřebík v třešni a jiné povídky
Kjell Askildsen
https://www.databazeknih.cz/img/books/41_/41499/bmid_hrebik-v-tresni-a-jine-povidky-hZP-41499.jpg
4
28
8
Výbor z krátkých, existenciálně laděných próz nejvýznamnějšího norského povídkáře současnosti, jenž se v nich originálním groteskním a zároveň jímavým způsobem vyrovnává s nesnesitelnou tíhou bytí a nepřátelstvím všedního dne. Doslov napsal Martin Humpál.
Přidat komentář
Parádní čtení a veliké překvapení (díky, Škuchu!). Povídky nejednoznačné, s mnoha významy tušenými za slovy, vyvolávající představu cynického úsměvu (na počátku, u Posledních zápisků Tomáše F.) a později představu citově prázdných očí (u poslední Širé pusté krajiny). Askildsen je důkazem, že "méně je někdy více", a to jak co do počtu zveřejněných děl, tak co do počtu slov... "Pokoj působí téměř neobydleně. Ale já tu stále ještě bydlím. Bydlím a čekám." Jo! A má to humor.
Výbor z povídek, z nichž ty první jsou ze sbírky "Poslední zápisky Tomáše F. určené veřejnosti", která byla norskými kritiky ohodnocena jako nejlepší norská próza čtvrtstoletí 1981 až 2006. A zaslouženě. Hrdinové těchto povídek jsou vesměs staří lidé, jejichž ztráta schopnosti komunikovat se světem neznamená, že by tento svět nedovedli ironicky sledovat a glosovat. Jsou přes svůj cynismus citliví, resp. jejich cynismus je vlastně obranným štítem před jejich křehkostí a bezmocností (přecitlivělost Carla Lunga dává nový rozměr kafkovskému motivu nespravedlivému obvinění, které ho nutí k hledání odpovědi, kdo vlastně ve skutečnosti je). Přes bezvýchodnost spojenou se stářím hrdinů povídek jde o vtipné čtení.
Laskavé stáří, to určitě. Povídky, ve kterých není snad ani slůvko navíc a ta nezbytně nutná jsou ostrá jak čepelka skalpelu. Komunikace jako nástroj sblížení degeneruje v mlčení, omyl, boj.
"...on už jiný nebude, a když je střízlivý, tak je určitě také osamělý a nespokojený, to jsou všichni, jenom o tom nevědí nebo tomu říkají jinak."
Četla jsem v květnu 2008. Podle mých poznámek:
Krátké povídky, či spíš cykly povídek. Často ich forma. Většinou o pocitech a prožitcích starých lidí. Takové sladko, nebo spíš hořko-kyselé. Pesimismus.
Citát:
"Člověk se učí celý život, jenže k čemu je to pak dobré, těsně před smrtí."
Skvělé, vynikající! Minimalistické, vybroušené, sarkastické, ironické, výstižné. Lapidární postřehy, vítězné i neúspěšné pokusy o stařeckou důstojnost, žití do posledního dechu. Jako ze života - i když končícího.
Strohost, dějová zkratka, bizarní zápletky, suchý humor a minimalistický přístup k psaní, to jsou přednosti Askildsenova stylu. Doporučuji.
Štítky knihy
norská literatura výbor z díla severská literatura
Část díla
- Carl Lange
- Hřebík v třešni
- Já taková nejsem!
- Johannesův povzbudivý pohřeb
- Náhlá osvobozující myšlenka
Hřebík v třešni a jiné povídky
Takové to, když vás vlastně život jenom drtí a všechno stojí za hovno, ale přesto to svoje bytí máte rádi, i v té osamělosti nebo zimě. Teda aspoň někdy. A takovým zvláštním způsobem.