Hranice zapomnění
Sergej Lebeděv
https://www.databazeknih.cz/img/books/11_/119702/bmid_hranice-zapomneni-LRy-119702.jpg
4
11
5
Vypravěč - chlapec, jemuž soused jeho rodičů z chatové osady, přijímaný celou rodinou jako jakýsi adoptivní Druhý děda, zachránil život tím, že mu poskytl krev pro transfuzi a sám při tom shodou okolností zemřel, začne pátrat po minulosti tohoto člověka, o němž prakticky vůbec nic neví a pouze tuší, že tento slepý starý muž, který se do vypravěčovy rodiny jaksi samozřejmě vetřel, má za sebou něco neblahého. Když dospěje, stane se geologem (stejně jako autor) a na svých cestách po dálném severu pátrá po stopách Druhého dědy, jehož krev mu koluje v žilách. Všude naráží na ztrácející se zbytky stalinských lágrů a mizející památku zmařených životů. V téměř pikareskním románu s minimálním dějem, bez dialogů a bez pojmenovaných postav, psaném v ich-formě, se formou jakéhosi mysticky dobrodružného thrilleru postupně dovídáme, o minulosti Druhého dědy, o jeho působení ve funkci náčelníka gulagového lágru, který má na svědomí tisíce lidských životů i životy svého malého syna a své ženy. Mimořádná kniha, která jako by stavěla most z rozplizlé ruské současnosti přes perestrojku do dob stalinismu. Kritička Olga Lebjoduškina o Lebeděvově románu napsala: "Tato kniha je dnes jediná, která se ujímá těžkého úkolu historického doznání, s nímž ruská společnost nechce nic mít. Sergej Lebeděv pokládá své mučivé otázky v zemi, kde - na rozdíl od nacistických zločinců - nebyl nikdy odsouzen žádný vládce koncentračního tábora a žádný velitel popravčího komanda nestanul před soudem. Nikdo zde tedy nemůže říci, že v jeho žilách nekoluje krev katů, i kdyby třeba nebyl jejich potomkem…"... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 2012 , Pistorius & OlšanskáOriginální název:
Predel zavrenija , 2010
více info...
Přidat komentář
Když jsem se začetla, konečně to šlo. Ale být člověk netrpělivý, nedám to. Což by byla škoda. Zajímavá a dobrá kniha, napsána možná nekonvenčním způsobem, o to víc svá a jedinečná.
Román se vůbec nečte jednoduše, absence přímé řeči a víceméně i postav a "rychlého" děje je chvílemi až nepříjemná. Nicméně příběh, dolování vzpomínek, popis krajiny, vše je velmi důkladné a plastické. Skvělý příspěvek k žánru lágrové literatury.
Obsah románu je zaujímavý, no forma mi vôbec nesadla. Hoci je to popísané v anotácií a vedel som o tom vopred, absencia vlastných mien osôb či miest na mňa pôsobila dosť neosobne. Bez dialógov aj dramatické a silné udalosti pôsobili úplne nezúčastnene, bez emócií. Svojrázny autorov štýl je skutočne unikátny, no knižka sa mi nečítala dobre. Mnohé časti boli značne rozťahané či zbytočne zapletené (rozprávač popisuje spomienky v ktorých si na niečo spomínal a pod.). Miestami sa autorovi podarilo vytvoriť veľmi peknú atmosféru, no príjemné momenty sa strácali v záplave dlhých nezáživných pasáží. Aj keď sa knižka ku koncu stávala zaujímavejšou, k dočítaniu som sa musel nútiť. Možno som však iba na podobné diela ešte nedozrel.
EDIT. Po štyroch rokoch (5.4.2017) a hore prečítaných kníh. Ok, Hranice zapomnění sú fajn. Už si ich dokážem dokonca istým spôsobom užiť. Stále však platí, že svojský autorov štýl vytvoril medzi mnou a textom akúsi bariéru odťažitosti. Príbeh, hoci zaujímavý, vo mne proste nič nevyvolával. Nič to, skúsim možno zas, o štyri roky...
Hranice zapomnění je polodokumentární román, který nás zavádí do vzdálených oblastí severo-východního Ruska. Pomalu plynoucí děj, který nenápadně rozevírá staré rány v paměti, se nese lehce v duchu magického realismu. Při čtení jsem si nemohl nevzpomenot na ruského režiséra Andreje Tarkovského. V mnohém mi popisované události, které spojovala tenká nit asociací, připomínaly obrazy z filmů Andreje Tarkovského, především pak Zrcadla a Stalkera.
Úžasně prokomponovaný román, ve kterém se vlastní zážitky vypravěče mísí s minulostí záhadného Druhého dědy. Obrazy rozpadu lidské činosti i lidí samotných jsou podány sugestivním vypravěčským způsobem. Drsná sibiřská tundra pak jen již podtrhuje tragiku místních obyvatel, většinou vyhnanců, kteří se zde ocitli proti své vůli a jsou tak nuceni žít v bezčasí na hranicích zapomnění.
Snad nejoblíbenější kniha. Fascinující vnitřní svět autora, naprosto s mým rezonuje.