Hořím
Simona Bagarová
Rozhovory s lidmi, kteří pečují o staré a umírající v domovech seniorů, hospicech a nemocnicích. Pečovatelé, zdravotníci, ošetřovatelé, kteří vnímají svou profesi jako dar a lidskost a empatii jako její podstatu. Kniha o obyčejných zázracích a hlubokých poznáních z každodenního kontaktu s pacienty a klienty. Rozhovory s lidmi, kteří nevylezli na himalájské osmitisícovky, nevynalezli nové léky, nepřekonali žádné rekordy, ale dokázali mnohem víc. Kniha zdrtí i povzbudí. Je to kniha dramat, která se odehrávají kdesi v podvědomí, v nenápadné osobní statečnosti, v překonávání odporu a nechuti, v dotycích rukou, dramat, která se netýkají ničeho menšího než posledních věcí člověka. Kniha o tom, před čím zavíráme oči, ale co většinu z nás stejně jednou dohoní. Ať už jako ty, o které je třeba pečovat, nebo jako ty, kteří musí pečovat o své blízké.... celý text
Přidat komentář
Myslím, že by se mi kniha četla skvěle, i kdyby mi nebylo téma tak blízké. Bylo mi opravdu potěšením tento skvost přečíst.
Mám ráda rozhovory s "obyčejnými" lidmi, kteří jsou tak neobyčejní. A v této knize je to i s velkým pohlazením.
Připomnělo mi to "samotáře ze šumavy" – jsou to rozhovory s opravdu zajímavými lidmi, jen z prostředí sociálních služeb. Rozhodně stojí za přečtení, tohle ve mně bude ještě dlouho rezonovat. Knížka mě přivedla k zamyšlení nad profesí/povoláním jako takovým... a taky vyvolalo vděčnost, že o někoho sama můžu pečovat. Neseděl mi jen ten rozhovorový formát, kdy se vlastně autorka přímo neptá, takže je to kostrbatější čtení. Chvilku mi trvalo si na to zvyknout.
Štítky knihy
smrt rozhovory umírání sociální péče hospic péče o seniory lidská práva rozhlasové zpracování
Hořím
Zajímavé rozhovory, otevřené zpovědi, moudré myšlenky - takoví lidé by měli být patřičně oceněni a měli by být více slyšet. Navíc krásná úprava knihy, papír, fotografie.