Hod mrtvou labutí
Ondřej Hübl
https://www.databazeknih.cz/img/books/38_/387054/bmid_hod-mrtvou-labuti-sti-387054.jpg
4
267
95
Zneklidňující, drsné i zábavné povídky plné neotřelých situací a originálního humoru. Operní pěvec a režisér Líbezný se stane aktérem mezinárodního byznysu a politiky. Na Nuselském mostě však spěje k činu, který má ukončit jeho trápení. Jedenáctiletý Afričan Odongo, jehož adoptovali na dálku bezdětní manželé Peter a Nikol, stojí tváří v tvář střelné zbrani v očekávání konce svého života. Všichni se stali kolečky ve špinavé hře, narýsované ve vysokých patrech bruselské byrokracie. Režisér Dejvického divadla Krobot se pod tíhou nedostatku financí uchýlí s celým souborem k pokoutnímu prodeji kuchyňského nádobí ve stylu „šmejdů“. Ne že by si za to on, Odongo, Peter či Nikol, stejně jako pěvec Líbezný nemohli sami… Všechny Hüblovy povídky mají dvojznačné hrdiny, napůl záporné, napůl kladné, a vždy nepříjemně a dotěrně blízké. Je to zneklidňující, drsné i zábavné čtení, protože Hübl disponuje originálním smyslem pro humor i nakažlivou chutí vymýšlet neotřelé situace a spojení.... celý text
Přidat komentář
Čtivé, ale obsahově mi sbírka nic nedala. Postavy byly protivné, prázdné nebo nevěrohodné; příběhy pro mě byly nezajímavé.
Asi jsem přílišná konzerva na tak současné čtení.
Ale musím uznat, že i přesto oceňuju autorův talent, protože kniha byla velmi čtivá navzdory obsahu, jenž mě neoslovil.
Povídky s prvky absurdity, nadsázky, černého humoru, nekorektnosti, to je něco, co mám ráda, takže jsem přečetla s chutí. I když někde mi už humorné pointy přišly poněkud za hranou, ne vždy jsem třeskutý humor ocenila. A ne vždy bych s autorem souhlasila s tím, co je nutné tepat… Ale ve výsledku spíš spokojenost, i proto, že jde o něco nového, svěžího a často dost trefného. Tak trochu i dědictví Karla Poláčka nebo Josefa Škvoreckého. A taky přímý odkaz na Petra Stančíka.
Povídka Divotvorné hrnce získala s ohledem na současnou situaci malých divadel až strašidelnou aktuálnost.
Váhala jsem mezi tři - čtyři, rozhodla poslední - pro mě nejlepší - povídka Špacírflinta, ta byla navíc v tak trochu čapkovském duchu a zahřála u srdíčka.
„…Takové jsou sdílené životy. Prázdné samy o sobě, ale plné emotikonů.“
Pozn. Pro milovníky absurdních situací a nekorektního humoru doporučuji např. Verhulstova Opozdilce, Dopplera od Erlenda Loe, případně výbornou knihu Naděje:Tragédie od Shaloma Auslandera.
Neotřelé, živé a dynamické. Styl je pronikavě sympatický a každá povídka úplně jinak tepe...a do živého:)... jásám nad schopností zatočit s výhodnou telefonní nabídkou.
"Advokát se díval z okna na dva ukrajinské dělníky (neurochirurg a profesor literatury), jak nosí pytle s cementem."
"Soudit ho nemohu, Josífku, co bych to byl za faráře...ale svině to je strašná, o tom žádná."
Takto by to nejspíš dopadlo, kdyby se Patrik Hartl pustil do psaní povídek: nadsázka, nadhled, nadstandard. Většina povídek skvělá, několik jenom do počtu. Docela by mne zajímalo, zda podobnost postavy pražského kavárníka Hemzy z druhé povídky s reálným pražským kavárníkem a podnikavcem všeho druhu Ondřejem Kobzou, je pouze náhodná :-)
Po dvou a půl povídce jsem se rozhodl, že nebudu ztrácet čas dočtením...
Cynické, sarkastické, ironické, snad pravdivé...
A dál?
Nic.
... historky ze života, absurdní situace, svět a jeho pravá tvář, hodnoty, sny a touhy
.
Nad některými historkami, které jste kdy slyšeli, můžeme jen zakroutit očima nebo mávnou rukou. Pokud hledáte ty, které jste nikdy neslyšeli a myslíte si, že už vás nic nepřekvapí, sáhněte po této knize. Zvrácenost dnešního světa, nepěkní lidé, morálka a svědomí, to vše vás čeká.
Vtipné, kreativní, vizionářské, místy pěkně ulítné až na hranici uvěřitelnosti, ale rozhodně ne nudné. V povídce Hod mrtvou labutí jsem si užila pěknou šťáru do současného života zlaté mládeže, včetně osvěžujících dialogů, které oproti mnohým knihám ze současnosti nešustí papírem. Vtípek z Dejvického divadla byl totálně stylový. Lehce mě mrazilo z děsivého podobenství budoucnosti, kde vše řídí počítače a lidé jsou odsouzeni k zábavě. A skvělá byla pointa v poslední povídce Špacírflinta. Stálo to za to!
Nevěděla jsem, co čekat, a přiznám se,
že mě ke knize nalákal i fakt, že je jako audio načtena mými oblíbenými herci z Dejvického divadla. Čekala mě podivuhodná směsice originálních námětů a absurdních zvratů, odboček až za roh. Chvíli jsem si na ni musela zvykat. U druhé nejdelší povídky (Hlas vůně lesního jedu) už bylo těch absurdit až přespříliš a čekala jsem, kdy (už ani ne jak) to skončí. Ale naopak dvě poslední povídky jsem si vysloveně vychutnala. Není to asi styl psaní pro každého čtenáře, ale já si knížku nakonec velmi užila.
* 10. téma Čtenářské výzvy 2020 - Kniha autora, od kterého jste ještě nic nečetli.
Pokud nemáte rádi Dejvické divadlo, kniha se vám nejspíš nebude líbit. Asi je to na můj vkus moc cool.
Sbírka vesměs výborných povídek (a to povídky obecně nemám ráda). Neskutečně vtipné, inteligentní, lehce absurdní. Jde-li skutečně o autorův literární debut, nechť prosím rychle píše dál. Těším se.
[Audiokniha]
Herci Dejvického divadla odvedli super práci v namlouvání knihy. Příběhy jsou ze života, protože jsou úsměvné a zároveň smutné.
Nejpoužívanější hláška z knihy: guys, seriously?
Stale povidky zpracovavam! Libily se mi! Clovek se proste musi zamyslet...resime podstatne veci? A zvlast, pokud netrpime financni nouzi, ba naopak! ...stale zpracovavam!
audiokniha načtená herci Dejvického divadla. Jedna povídka lepší než druhá. Každá jiná. Vždycky když začala nová, tak jsem si říkala to mě nebude bavit, ale za chvíli jsem se zaposlouchala a říkala si, tahle je ještě lepší ... Chvilku k popukání, chvilku sladkobolné, ale pořád sžíravě ironické. Tohle byl můj šálek ... Ovšem je to kniha z knih, které se někomu hodně líbí a druhému hodně nelíbí, není to kniha typu trochu líbí.
Tuhle knížku jsem hrozně dlouho všude možně sháněla a nebyla... myslím teda v kamenných knihkupectvích... a za tu dobu jsem se na ni asi přetěšila. Zvládla jsem přečíst dvě třetiny, ale nějak to není můj šálek kávy. Prostě to tentokrát necinklo.
Musím přiznat, že hodnocení je významně ovlivněné podáním Dejvického divadla. Opravdu jsem se bavil namluvenou formou, několikrát se krásně zasmála. První povídky jsou výborné, druhá polovina je trochu slabší. Na tom, že je to ale hodně zábavná kniha to nic nemění.
Tyhle povídky Vás rozhodně nenechají chladnými. Svým svérázným stylem odvyprávěné hořkosladké příběhy ze života se spoustou paralel ke skutečným charakterům lidí, mě bavily, překvapovaly, štvaly a těšily. Jazyk je také unikátní, kde se ihned vedle naprosto jazykově spisovných slov objevují sprosťárny, to je dost můj styl :) Tohle mi sedlo. Přednes v audioknize v podání herců Dejvického divadla byl na jedničku. Naštvalo mě teda, že v audiopodobě prý chybí povídka "Divotvorné hrnce" ? Je to možné?
Zajímavá prvotina s bizarním názvem, poutavou obálkou a povedeným obsahem. Musela jsem prostě zjistit, proč autor knihu a jednu z povídek pojmenoval zrovna tak... No úplně mě to nepotěšilo ????
V duchu názvu se nese i styl povídek - břitký humor, až děsivě realistický obsah. Autor dokonale zachytil zvrácenost dnešního světa ve všech jeho podobách. Někteří hrdinové bez morálky a svědomí, někteří žijící v bublině světa sociálních sítí, jiní zase naivně hloupoučcí, přesto všichni ztvárněni velmi lidsky. Všechny povídky jsou šmrncovní a nápadité, jsou velmi dobře stylisticky ztvárněny.
V paměti mi zůstane Špacírflinta, Hod mrtvou labutí a Hlas barvy lesního jedu.
Vyděsilo i pobavilo, doporučuji!
Štítky knihy
Praha prvotina povídky satira humor černý humor podvodníci zfilmováno – TV seriál
Část díla
- Divotvorné hrnce 2018
- Heslo 2018
- Hlas barvy lesního medu 2018
- Hod mrtvou labutí 2018
- Průmysl 4.0 2018
Hod mrtvou labutí
Zaplaťpánbu za tu poslední povídku. Skoro mám nutkání všem potenciálním čtenářům doporučit, aby si z celé knížky přečetli jen tu jednu a nekazili si dojem ostatními. Špacírflintě bez váhání dávám z fleku plný počet hvězd. Narozdíl od těch, které jí předcházejí a kterými jsem se prokousala jen s velkým sebezapřením (povídku o Dejvickém divadle jsem dokonce vzdala úplně), protože ve mně vzbuzovaly jen pocit ošklivosti. Věřím, že po světě chodí spousta takových lidských kreatur, jakými jsou jejich hlavní hrdinové, a že se mnozí lidé skutečně chovají jako hovada, ale rozhodně takoví nejsou všichni, jak se nás autor snaží přesvědčit. Nebo to aspoň tak vypadá. Na milost se třemi hvězdami bych snad vzala jen Průmysl 4.0, který se odehrává v nějaké smyšlené dost depresivní budoucnosti. Ale ostatní povídky byly jen ztrátou času. Naštěstí na mě na konci čekala odměna za tu vynaloženou námahu a já tak nezavírala knihu totálně znechucená, ale naopak okouzlená a s pocitem, že tu poslední povídku snad nemohl napsat stejný autor. Že se tam omylem zatoulala z nějaké knížky Oty Pavla nebo jiných spisovatelů, kteří dokážou v lidech vzbudit jejich lepší já. Za těch několik posledních stránek lidskosti mi to stálo.