Havel

08.10.2015

Jedná se o výbornou knihu. Čte se velmi rychle, takřka jedním dechem. Člověk se v rámci Havlova životopisu dozví i značnou porci dějin 20. stol. Toto období je ve školních osnovách velmi opomíjeno. Kniha líčí Havla nejen jako velkého státníka, ale také jako normálního člověka se svými chybami a vrtochy.

28.09.2015

Dočetla jsem - s prokládáním pokleslou literaturou - během cca měsíce, což je u mě a knihy čítající necelých 600 stran nevídáno. Nicméně bylo potřeba číst s přestávkami a mít čas na "zažití". Oceňuji, že Žantovský se ze všech sil snažil o objektivitu a vyváženost, byť byli s Havlem velmi dobří přátelé. Havel byl nepochybně obrovsky důležitá postava, ne-li ta nejdůležitější, v celé naší polistopadové historii. Každopádně to však musel být pěkný "vejlupek" v osobním životě a Olgy mi mockrát přišlo líto.

17.08.2015

Vynikající kniha z pera M. Žantovského. Já si myslím, že největší chybou V .Havla bylo, že se dost často obklopoval nesprávnými lidmi. Každopádně pan Žantovský knihu napsal kvalitně, bez sentimentu, bez příkras. A upřímně-kniha nastavuje zrcadla i nám-nejhůř se mi četla pasáž o nepřijetí filmu Odcházení. Nemyslím si, že film je vynikající, co mi vadilo bylo, ta absolutní nenávist k Havlovi-najednou tu byl už sám za sebe a čecháček si to s ním mohl konečně vyřídit. Bez jakýkoliv omezení.

08.08.2015

Velká snaha o vyvážený pohled. Pěkně se mi četlo. Některé aspekty hodně zajímavé. Na druhou stranu pro někoho, kdo toto období zažil, knížka nepřínáší převratné informace.

12.07.2015

Narozdíl od žlučovitého komentáře "Blodyfoxe" , si myslím že panu Žantovskému se kniha velice povedla , vykreslila pana Havla střízlivě s jeho dobrými i špatnými vlastnostmi.Zajímalo by mne, kdy si Češi začnou vážit lidí , kteří je o hlavu převyšují. Nadprůměrná kniha.

07.03.2015

Když se profesor Bouček ptal žáků, kdo jsou jejich rodiče a co dělají, Havel mlčel až do poslední chvíle a pak teprve neochotně prozradil, že jeho otec má hospodu, vlastně dvě hospody. „Hospody? Jaké hospody?“ zeptal se učitel. „Barrandov a Lucernu,“ špitl Havel.

Autor byl nejen Havlův zaměstnanec ale později i dlouholetý přítel a podle toho jsem k životopisu přistupoval. Proto mě překvapilo a potěšilo, že velká část knihy Havla neidealizuje a nezavírá oči nad jeho povahou, podvádění manželky atd. Podle knihy byl náš prezident trochu rozpolcený. Byl sebestředný, ale často o sobě až chorobně pochybující. Po dětství pod vlivem dominantní matky hledal v dospělosti podobnou partnerku a našel ji v Olze, kterou ale systematicky podváděl, což často hodně protiřečí s kázáním o morálních hodnotách. Prezident byl také velký perfekcionalista. Po vzoru psaní svých divadelních her byl zvyklý si do nejmenších detailů inscenovat státnické návštěvy a celkově "kecat" do každodenního provozu hradu. Na druhou stranu nebyl namyšlený. V době své největší slávy využíval všechny fin. prostředky a kredit na to, aby pomohl politicky perzekuovaným umělcům a zemi celkově. Obětoval svá nejlepší léta ve vězení i když ho to stálo zdraví a psychické problémy. Celkově ho vězení a šikana komunistické strany výrazně ovlivnila. Dokázal pak vyjít i s lidmi z jiné soc. vrsty a jinými názory. Dokázal lidi spojovat a ne rozdělovat a díky své velké míře zodpovědnosti vůči zemi dokázal plno svých vizí dotáhnout do konce.

Přes všechny charakterové chyby ho ale po každé stránce v knize máte více a více rádi. Možná i trochu s oddechnutím, že ani Havel, ač často tak prezentován, nebyl svatý. Že to byl také jen člověk, který toho ale hodně dokázal a hodně své zemi obětoval a to nejen své zdraví, které mu zničilo zmiňované vězení (… a také hodně cigaret a alkoholu, ale to jaksi patřilo k době).

07.02.2015

Kniha mi i přes svojí obsáhlost potvrdila, že Havel byl prezidentem humanismu.
V pragmaticko- racionální, prospěchářské společnosti si vykoledoval od mnohých posměch, zášť a nepochopení. Ve státě plném Zemanova hrubiánství a Klausova přízemního realismu je vše od Havla chápáno jako utopistické a hloupě naivní.
Žantovský napsal výborné shrnutí a myslím, že by si zasloužil jako poděkování i malé červené srdíčko.