Hausfrau
Jill Alexander Essbaum
https://www.databazeknih.cz/img/books/29_/290086/bmid_hausfrau-dOq-290086.jpg
3
235
87
Nic by nebylo tak vzdálené od pravdy jako tvrzení, že se má atraktivní Američanka Anna dobře. Neděje se jí nic strašlivého, přesto však nenachází v životě nic, z čeho by se mohla radovat. Žije v Curychu, jejím manželem je švýcarský bankéř, jemuž vychovává tři děti. Čas tráví na hodinách němčiny pro cizince, péčí o domácnost – a se svými milenci. Ti pro ni pouze představují způsob, jak utéct od všední reality a dokázat si vlastní hodnotu. Přátel moc nemá, ty blízké už vůbec ne a ani se nijak zvlášť nesnaží si je najít. Den za dnem Anna pomalu přežívá v jakési podivné prázdnotě nešťastného osamění, zatímco nad hlavou se jí pomalu stahují mračna. Když je smrtelně zraněn její syn, nenapadne ji, že tohle je jen začátek tragédie… Debutový román americké básnířky Jill Alexander Essbaum, který od začátku zaujme především všudypřítomným, neustále se stupňujícím tísnivým napětím, se stal jednou ze senzací loňského roku, když o jeho vydání např. jen ve Velké Británii usilovalo 19 nakladatelst... celý text
Přidat komentář
Noooo... Hned jak jsem o této knížce slyšela, tak jsem si říkala, tu si musím přečíst, takže v pátek se ocitla v knihově a já jí tam dnes zase vrátila :) Chtěla jsem ji přečíst hlavně kvůli názvu, málo knížek má název v němčině :) Jelikož jsem byla rok v Rakousku, tak ty německé výrazy pro mě byly jak pohlazení na duši a ty hodiny němčiny :)
Je to úplně jiný druh knížky, než které čtu, ale rozhodně nelituji, že jsem jí přečetla. I když téma - nevěra, je docela využívané, tak je to zase z jiného úhlu a to bylo na té knížce asi nejlepší. Na začátku mě asi i celkem vadilo několik dějových linek (sezení u psychiatričky, současnost, hodiny němčiny, vzpomínky na milence, myšlenky Anny), ale člověk se hned zorientoval a věděl co čte a kde se nachází a hlavně proč to v té dané kapitole je.
Doktorka Messerliová se několikrát Anny zeptá (myslím, že se ptáme i my sami): Kdo je Stephen? (není jediná koho to zajímá!!)
No a k samotné hrdince Anně. Neuvěřitelná to žena. Má všechno, co by jí každá žena mohla závidět - chlapa, který vydělává dost peněz, aby ona nemusela chodit do práce, děti, dům ..... ale neeee madam se nudí a hledá milence, tak se pak nesmíme divit, že to dopadne tak jak to dopadne.
Ale zase na druhou stranu, mně jí bylo líto, jak se asi cítila ve Švýcarsku, když je z Ameriky (když člověk neumí tak dobře jazyk země, ve které žije, necítí se dobře), tchyně jí nemusela, kamarádky neměla (její problém, že si žádnou nenašla), doma se nudila... nikdo nevíme jestli nás takováto situace taky nepotká...
No prostě taková je Anna, někoho rozčilovala, někdo jí litoval, někdo si jí oblíbil ...
Z knihy mám hodně rozporuplné pocity, dokonce jsem ji i párkrát odložila, že ji nedočtu, nepřidal ani styl psání, několik dějových linek plus vsuvky sezení u psychiatričky během jedné kapitoly, za to ta jedna odebraná *.
Ale....., nakonec jsem přečetla vyborný psychologický román. Anna mně nebyla vyloženě nesympatická, každý se může ocitnout v situaci, že ač má kolem sebe blízké lidi a není sám, může se cítit osamělý. Nechápala jsem její postoj k (ne)řešení celé situace a tu pasivitu, něco se svým životem udělat.
Není to jednoduche čtení, hodně jsem o knize přemýšlela, a je to smutné čtení.
Další erotický román o nešťastné paničce, která hledá útěchu v nevěře svému muži? Ze začátku to tak působilo. V druhé části knihy však nastala rychlá a nečekaná změna.
"Osamělá žena je nebezpečná, nudí se a jedná impulzivně."
Na to jakou reklamou láká kniha k přečtení...mě přinesla zklamání. První polovinu jsem ji chtěla několikrát odložit, ale druhá to zachránila aspoň na dvě hvězdy. Ale za mě nic moc.
Styl prolínání různých událostí je vcelku dnes používaný, díky tomu se kniha četla snadno a rychle, což hodnotím kladně. To je však v přímém kontrastu s obsahovou prázdnotou, tj. po rychlém přečtení zjistíte, že si z té knihy není co odnést, o čem přemýšlet, neboť hrdinka je osoba, která nemá v podstatě co obsahově nabídnout, pouze pohled do svého plytkého života, duševně rozmělněného avantýrami. Gradace děje na konci tak paradoxně vůbec nemá efekt, protože zesílit bezobsažný děj již více nelze. A takovéto sdělení je dle mého názoru pro čtenáře málo.
Tak krute smutny pribeh. K pochopeni, porozumeni, je potreba si neco odzit. Stastny clovek se muze mozna nudit. Cimz nechci rict, ze jsem nestastna. Mne se kniha libila moc a s tihou na ni budu urcite nejakou dobu myslet.
Zajímalo by mě, jak se na obálku dostalo to zlatavé kolečko, které slibuje, že se jedná o bestseller. Hlavní hrdinka nesympatická, tudíž jsou vám její eskápady úplně u prdele. Jediné, v čem jsem s ní soucítila, byl ten pocit odcizení a prázdnoty, který zná každý člověk, co někdy žil v cizí zemi. Ale žena, která devět let žije v cizí zemi, není schopná se za tu dobu naučit jazyk a místo toho doma sedí na prdeli a fňuká, že se s ní nikdo nechce kamarádit, nebo se někde nechává klátit cizíma chlapama, si moje sympatie fakt nezíská.
Navíc vyprávěcí styl typu hala bala, na co bych to vyprávěla pěkně postupně, udělám jim v tom guláš, nejdřív začnu vyprávět příběh někde odprostřed a v tu nejmíň vhodnou chvíli tam šoupnu pasáž, která příběh vůbec neposune dopředu a která je vlastně naprosto irelevantní. A ještě to celé proložím útržky rozhovorů mezi hlavní hrdinkou a psycholožkou.
Bad done. Už dlouho jsem nečetla tak hroznou knihu.
Moc se mi kniha líbila. Myslím, že i autorka je zajímavá, řekla bych, že čerpá hodně z vlastních zkušeností
Tohle bylo velice špatné. Začínám si říkat, že označení Bestseller bude brzy signál proč tu knihu nečíst.
Vyprávěcí styl mi přišel neskutečně nepromyšlený, chaotický, divný, rozhodně nic, co by stálo za "bestseller", za mě neskutečně nečtivá kniha, to samé děj. Nic, co by už nebylo xxx krát napsané, nic, co by bylo hodno nějakého většího obdivu. Zase sex, zase nešťastná ženská a zase události neslučitelné s realitou. Ano, to samozřejmě v knize může být, ale je rozdíl mezi fikční stránkou a tím, že kniha má evidentně sloužit jako obraz nějaké soudobé ženy.
Dvě hvězdičky z úcty ke knihám.
Velmi ponurá a místy dost syrová sonda do duše jedné nešťastné a osamělé ženy. Dokážu si lehce představit, že někomu se kniha líbit nebude, nezaujme ho, ale stejně tak jsem přesvědčená, že toho, kdo už někdy v životě sám poznal, jak vypadá a chutná dno, tahle kniha zasáhne. Ostatně vlastní osamělostí, smutkem, depresí... se většinou nikomu nechlubíme. Schováváme to uvnitř..
Takže ano, v mnoha pasážích psala autorka doslova za mne...
Proto hodnotím tento román jako velice působivý a především řemeslně dobře zvládnutý - autorka bez karambolu udržela po celou dobu pohromadě víceméně několik vypravěčských linek najednou; čtenáři nechala nahlédnout na samotné dno Anniny duše, a přece tato postava zůstala až do konce (stejně jako to bývá v životě) zvláštním otazníkem.
Navíc se Essbaum jako básnířka nezapřela - text je tak nějak smutně poetický...
Každopádně výborné psychologické drama
Za mě ano, kupodivu mě hlavní hrdinka až tak nevadila, nijak jsem děj neprožívala a dívala se na příběh s odstupem. Zaujaly mě dialogy při sezení s psychiatričkou, některé myšlenky jsem si i zapsala. A musím přiznat, že mám kolem sebe pár žen, které takovou obrovskou samotu skutečně prožívají. Proto mi tento příběh přišel tak skutečný.
Nemůžu si pomoct, ale pro mě je tato kniha opravdu velkým zklamáním. Recenze titul popisovaly dosti přitažlivě, a tak jsem se na četbu těšila. Bohužel, sdělení knihy, byť v ní je zjevná snaha, vyznívá úplně do prázdna. Za mě prostě NIC.
Hlavní hrdinka se mi jeví naprosto nerealisticky, copak takovýhle způsob života by si mohla nějaká matka malých dětí dovolit? Nikde není zmíněno, kdy hlavní hrdinka (když pominu její dopolední výuku němčiny - mimochodem, to, že na kurzy začala chodit až po devíti letech pobytu v cizině, o ní nic úctyhodného nevypovídá) vařila, prala, uklízela, přebalovala plenky, psala se staršími syny úkoly do školy, žehlila atd. Anebo to všechno dělala její tchyně? Či snad měla rodina na všechny tyto činnosti najatou nějakou sílu? Já mám teda děti taky a jsem vděčná za to, že můžu po celodenním nasazení někdy uprostřed noci po dokončení všech drobných činností okolo domácnosti ulehnout do postele a aspoň chvíli spát.
Ale dobře, dejme tomu, že je tu popisován střet dvou národních mentalit - koneckonců autorka se Švýcarskem má osobní zkušenosti, jak vyplývá ze závěrečného poděkování. A nejspíš mnoho z nich ve svém románu vyjevila. Bohužel její podrobnější životopis jsem nikde nenašla, možná by mi pomohl alespoň něco z její knihy pochopit.
A to navzdory tomu, že jsem během studií taky strávila delší dobu v cizí zemi, takže vím, co to znamená, když se člověk musí naučit žít sám se sebou (a to jsem německy uměla docela slušně). Za mě tedy fakt nic moc a souhlasím s fis.rena.
Tak tohle se mi fakt nelíbilo. Dočetla jsem to, ale bylo to utrpení. Byla jsem zvědavá na konec.
Nuda, průšvih. Celou dobu jsem čekala a čekala, že se o Anně něco dozvím, nějaký psychologický důvod toho jejího zmaru, ale nic. Smýšlení hrdinky jsem nepochopila, autorka neposkytla žádné vysvětlení. Pobavilo mě, jak se matka tří dětí, žena v domácnosti - Hausfrau, naprosto nezdržuje doma a nechává si hlídat a vychovávat děti včetně miminka tchýní, která je samozřejmě dle všech pravidel protivná a nepříjemná. Takže asi proto jí svěřuji děti, že? Pro mě byla kniha zajímavá pouze z pohledu člověka, který zná Švýcarsko.
Takže: když jsem knihu uviděla, tak že jako dobrý :-), vzala do ruky a říkám: "Hm. . vymakanej obal. . :-). . ". .přečtu anotaci.. ". . docela zajímavý, co?". . otevřu: červený písmenka :-), v první moment nezvyk, ale pak zjišťuji, že to k té knize patří!!!!. .od začátku mě chytnul příběh, styl psaní, psychologické definice, vsuvky (normálně jsem se od první stránky zamýšlela :-)))). .nehodlám soudit a moralizovat hlavní hrdinku, takové věci mi nepřísluší, právě si myslím, že se každý v něčem najde. . , nic není učesané. . .,ale vše na sebe navazuje, plyne. . . a jestli Jill Alexander píše tímto stylem poezii jako tuto knihu, dám se na básničky!!!!. .. za mě Waaaaauuuuu!!!!!!.
. . .a když jsem teď sjela ke komentáři Kikies, tak bych to lépe nenapsala!!!!!
Jsem na rozpacích, našla jsem v postavě Anny několik svých povahových rysů, které na sobě nesnáším. Dala mi tím impuls, že je nesmím stále odsouvat. Oceňuji dokonalou znalost švýcarských poměrů, vhodně vložené německé výrazy a zamyšlení nad německou gramatikou. Zároveň jsem nenásilnou formou získala cenné vědomosti. Z uměleckého hlediska je to pro mě dost dobrý debut, v autorce vidím potenciál.
Kniha rozhodně zaujme a přitáhne pozornost, v tom má velký potenciál. Zajímavou obálkou, netradičním červeným textem, tématem - od kterého jsem si možná slibovala něco jiného. Ale v podstatě je to celé o ničem, nic pořádného se neodehrává, nic zajímavého se nestane, což odpovídá životu zdeptané a nešťastné hlavní hrdinky a jejímu pohledu na život kolem. Mě kniha ale bavila... i když, "bavila" asi není to správné slovo... chytla mě a přitáhla a nepustila až do konce. Bavily mě pasáže ze sezení s doktorkou i vložené útržky z hodin němčiny.... ovšem já jsem němčinář se zájmem o psychologii, takže si nejsem jistá, jestli tohle bylo moudré z pohledu většinového čtenáře... mám z knihy takový neurčitý pocit. Jediné, co můžu říct stoprocentně, že je to psychologické, depresivní a jiné... jiné a originální - a to lze také ocenit.
Kniha mě moc nebavila, přesto jsem ji přečetla a konec mě opravdu dostal. Styl psaní pro mě nepovedený.
Hlavní hrdinka je na odstřel. Rozežraná panička, která si neváží dobrého bydla a rodiny. Jinak dobrá psychologická sonda do duše nespokojené ženy.