Hausfrau
Jill Alexander Essbaum
https://www.databazeknih.cz/img/books/29_/290086/bmid_hausfrau-dOq-290086.jpg
3
235
87
Nic by nebylo tak vzdálené od pravdy jako tvrzení, že se má atraktivní Američanka Anna dobře. Neděje se jí nic strašlivého, přesto však nenachází v životě nic, z čeho by se mohla radovat. Žije v Curychu, jejím manželem je švýcarský bankéř, jemuž vychovává tři děti. Čas tráví na hodinách němčiny pro cizince, péčí o domácnost – a se svými milenci. Ti pro ni pouze představují způsob, jak utéct od všední reality a dokázat si vlastní hodnotu. Přátel moc nemá, ty blízké už vůbec ne a ani se nijak zvlášť nesnaží si je najít. Den za dnem Anna pomalu přežívá v jakési podivné prázdnotě nešťastného osamění, zatímco nad hlavou se jí pomalu stahují mračna. Když je smrtelně zraněn její syn, nenapadne ji, že tohle je jen začátek tragédie… Debutový román americké básnířky Jill Alexander Essbaum, který od začátku zaujme především všudypřítomným, neustále se stupňujícím tísnivým napětím, se stal jednou ze senzací loňského roku, když o jeho vydání např. jen ve Velké Británii usilovalo 19 nakladatelst... celý text
Přidat komentář
Svěží příběh s naprosto debilním koncem. Každá příčina má svůj následek. Hlavní hrdinka? Pasivní, pomalá, egoistická. Ale ne úplně nesympatická. Iritovala mě její neschopnost naučit se jazyk, 9 let? To snad ne. Kladně hodnotím švýcarské reálie a některé myšlenky.
Od knihy jsem čiekala víc, děj neměl moc spád a celá kniha byla stejná od začátku do konce s tím, že konec se dal docela předvídat. Nicméně několik věcí bylo docela originálních - určitě barva textu, také kompozice, v níž se proplétaly různé časové úseky života Američanky Anny. Nezávidím lidem, kteří život žijí-nežijí tímto způsobem utápění se v něm a hlavně v sobě...
I přesto, že se mi kniha nečetla úplně dobře (nejen téma, ale i styl psaní), musím dát pět hvězdiček. A to kvůli samotnému tématu, o kterém se podle mě stále málo píše i mluví. Ze začátku mi byla Anna docela nesympatická a nechápala jsem ji, postupně mi jí ale začlo být spíše líto. A nechápu, že nikdo v jejím okolí nebral zřetel na to, že ta žena potřebuje pomoc. A naopak přístup psychiatričky mě vůbec nepřekvapil (vlastní zkušenost).
Na první pohled by se řeklo, že Anna má v životě štěstí a kdo by za to, co dal. Vdala se do Švýcarska, její manžel je bohatý bankéř,nemusí pracovat, má tři zdravé děti a spoustu času pro sebe. Navštěvuje kurz němčiny, protože stále ani po 9 letech nedokáže dobře komunikovat, tráví čas s milenci, mnoho starostí s dětmi a domácností se jí nedotýká… Nic ale není, tak, jak to na první pohled vypadá.
Nebo je nemožnost komunikace problém, který jen prohlubuje její osamělost, nespokojenost a deprese, přestože má manžela, děti, hlídací tchýni a sled tragických událostí nenechá na sebe dlouho čekat... A proč se to tak všechno stalo? Kde se stala chyba? Psychologický román, který Vás nutí přemýšlet a klást si spoustu otázek.
Možná jsem jen tuto knihu neotevřela ve správný čas a ve správném rozpoložení... za mě spíše zklamání. Kniha má opravdu krásný přebal, švýcarské reálie jsou mi také sympatické, stejně jako dějová linka o psychoterapeutických sezeních. Na druhou stranu mě rušilo časté přeskakování v ději mezi nejnovějšími událostmi, ale i vzpomínkami na minulost. Zorientovat se nebylo vždy snadné, ale říkám si, zda by mě jako čtenářku příběh vůbec bavil, bez těch skoků, protože zápletka nebyla nijak zvláštní. Celkově je to něco na pomezí románu Holky v kombinaci s Paní Bovaryovou. Ještě bych dodala, že rušivým prvkem je červeně vyvedené písmo v celé knize... Možná mělo pomoci vybudovat specifickou atmosféru, mě ale spíš rušilo.
Přečetla jsem knihu za večer. Hodnotím s odstupem času.
Příběh nešťastné, zoufalé, psychicky zlomené ženy, kterou deprese, nedostek vůle a odvahy postavit se životu čelem ji dožene až k tragickému konci.
Američanka Anna, která žije již několik let ve Švýcarsku, stále neumí rodný jazyk svého manžela bankéře Bruna. Je matkou dvou synů a jedné dcery. S péčí o děti jim často vypomáhá Brunova matka. Hlavní hrdinka má spoustu času sama pro sebe. Mohla by být se svým životem spokojená, ale není....
K vůli jazykové bariéře je velice izolovaná. Proto začne navštěvovat jazykový kurz pro cizince.
Svůj pocit osamění záhání střídáním milenců.
Její život je nudný. Dny jsou stále stejné až do chvíle, kdy jí při nehodě zemře syn.....
Psychologické romány mám ráda. Donutí člověka se trošku zamyslet. Proto i přes negativní recenze jsem si knihu přečetla. Kdo má rád tento druh četby ..... tak bych i knihu doporučila.
Knihu jsem začala číst a říkala jsem si, že pravděpodobně půjde o další růžovou knihovnu, příběh, který se nikdy nestane, ale všechny ženy světa o něm tajně sní. No a na konci knihy jsem byla sežvýkaná jako žvýkačka a měla pocit deprese. Hlavní hrdinka se topí a místo, aby zkoušela plavat, raději si váže cihlu k noze. Možná je to tak, jak je uvedeno v poděkování - cítíte-li se jako Anna, vyhledejte pomoc. Pokud tohle kniha dokáže, pak nebyla napsaná zbytečně.
Rozhodně bych to úplně nezatracovala, obálka knihy je hezká, ale červené písmo v ní mi vadilo, snad bude lepší dotisk. I celkový námět byl dobrý i když se to ve finále vlastně nepovedlo, to na okraj. Příběh, přiznám se, jsem nedočetla, bylo to pro mě holé utrpení. Najít si cestu k hlavní hrdince je zhola nemožné, alespoň pro mě. Ano chápu, že v cizí zemi, byť jste vlastně doma, si připadáte stále jako cizinec, ale to tahání dětí do svých smutků a všeho mi jako matce nešlo přes srdce. Nebudu psát konkrétně v jaké chvíli jsem knihu odložila, ale jednalo se o část kdy dítě vidělo co nemělo a dál pro mě kniha zemřela. Je to můj osobní problém vím, ale tohle prostě není můj styl knih.
Nudná kniha s nepravděpodobným dějem, které se můžete klidně vysmát.
Tohle, že má být jako bestseller? Vážně se o těchto dvěstě stránek pralo 19 nakladatelství v Anglii? Opravdu to dnešní čtenářky baví? Může jim to něco dát?
Silně nedoporučuji... Hrůza, děs...
Má recenze: http://knihy-jsou-duvodem-k-ziti.blog.cz/1612/hausfrau-jill-alexander-essbaum
Syrový,temný příběh ženy,která stále hledá něco co vlastně nalézt nelze.Znuděná,žijící v zemi,které je diametrálně odlišná od té kde vyrostla.Vyžívající se v osamělosti,přestože má rodinu,jíž se nevěnuje.Dělá jeden karambol za druhým.A jak bylo v knize řečeno život je vlastně jenom příčina a následek a tak to jinak snad ani dopadnout nemohlo.
Tak nevím, tato kniha mě při čtení vůbec netěšila. Ani já jsem se na ni netěšila. Byla jsem jen zvědavá. Je to dosti drsný, syrový a temný psychologický příběh, který odhaluje hlavní hrdinku až na dřeň. Neposkytuje ani trošku naděje, útěchy či špetku optimismu. Sice vím, že přesně taková má kniha být, no já se fanynkou knihy nestanu.
Knihy miluji od dětských let, každá mě svým kouzlem nabije, potěší, nějak zajiskří, no Hausfrau mě dost zdeptala a rozesmutnila. Velmi kontroverzní.
"Znuděná žena je nebezpečná." ... v tomto případě nejvíce sama sobě a své rodině. Protože to, co Anna provádí, prostě nemůže dopadnout dobře. Podvádí, lže, nestará se o děti. Je nešťastná, osamělá, zoufalá a psychicky zlomená a proto hledá únik z reality. Na první pohled ta realita není špatná... Švýcarsko, Curych, bohatý manžel, hlídací tchyně, žádná práce, spousta volného času... ale nic není dokolnalé. Je v cizí, upjaté zemi, neumí řeč, manžela nezajímá, tchyně jí nesnáší, nemá pořádnou kamarádku a tak hledá útěchu v náručí milenců.
Je to velmi surový psychologický román zpracovaný v několika dějových liniích, které se neustále proplétají. V polovině knihy jsem si říkala že už by se to konečně mohlo začít něco dít. Vydržte! Konec stojí za to a donutí vás k zamyšlení.
"Náš život není nic jiného než příčina a následek. Záleží i na těch nejmenších rozhodnutích. Bůh nám naděluje dominové kameny, my je stavíme do řady a sklápíme. Nemůžeme ovlivnit, jaké dostaneme, ale je jen na nás, jak uspořádáme to, co máme. A taky záleží jen na nás, jestli začneme znovu, když se nám všechno zhroutí."
Co má dělat žena v domácnosti, která celé dny nemá nic na práci a neskutečně se nudí? Věnovat se dětem, najít si nějaký koníček, nebo milence...? Anna sbírá milence, jako jiní lidé sbírají známky. Deprese a ztráta smyslu života trápí mnoho lidí, manželky bohatých bankéřů nevyjímaje. Ale každý se svými běsy bojuje jinak. Anna není ani dobrá manželka, ani matka, i když si to o sobě myslí. Velmi mě rozčilovala její pasivita, neschopnost zapojit se do života rodiny a nedostatek vůle naučit se po devíti letech v cizí zemi jazyk. Životy jejích dětí proplouvají tak nějak mimo ni, v podstatě je vychovává tchyně, s manželem si nerozumí. Zpočátku se děj točí jen kolem milostných avantýr, měla jsem pocit, že čtu nějaký laciný román pro ženy.
Vsuvky v podobě sezení u psychoterapeutky spolu s autentickými švýcarskými reáliemi a německou gramatikou dávají knize hlubší rozměr. Zaujaly mě některé myšlenky z jungovské psychologie.
Jistá paralela s romány Anna Karenina a Paní Bovaryová by tu byla, ale spíš než v literární kvalitě je to nápadnou shodou osudů hlavních hrdinek. Ovšem neřekla bych, že kniha je špatná a postavy ploché a těžko uvěřitelné. Anna je uvěřitelná až moc, vzbuzuje ve čtenáři ambivalentní pocity, někdy jsem ji litovala, občas pro ni měla pochopení, většinu času mi lezla na nervy. Při čtení mě několikrát napadlo, zda je postava Anny inspirovaná skutečností a kolik toho má společného se samotnou autorkou.
Napřed jsem si říkala, co jsem si to koupila? Tohle já přece nečtu! Ale druhá půle vše vyvážila, konec dost drsný a myslím, že celkem dost dobré.
Na knihu jsem všude v metru viděla reklamu, tak jsem si ji ze zvědavosti půjčila v knihovně. Měla jsem pocit, že to bude kniha dobrá. Před přečtením jsem si přečetla několik recenzí zde na "Databázi". Podle všech komentářů ta kniha ani nestojí za přečtení, což mě dost překvapilo. Váhala jsem, zda knihu rovnou nevrátím zpět do knihovny, ale nakonec jsem jí dala šanci a přečetla jsem ji za 2 dny.
Upřímně...nechápu, proč je ta kniha v edici "BS", ale úplná hrůza to zase není. Zpočátku to vypadá na nepovedený erotický román pro ženy, ale naštěstí se příběh postupně trochu prohloubí a hlavně dostatečně potemní, což přidává na uvěřitelnosti. Ve chvíli, kdy se hlavní hrdinka alespoň pokouší vzít svůj život do vlastních rukou, mi byla Anna svým způsobem sympatická. Kniha podle mě spád má, ale chápu, že někoho může nudit.
Srovnání s Annou Kareninovou či s Paní Bovaryovou si podle mě kniha rozhodně nezaslouží.
Přesto nakonec dávám 3 hvězdy. Knihu vnímám jako jakési memento...
no, nemohl jsem se vůbec začíst... hlavní hrdince jsem chtěl dát v průběhu čtení hrozně přes držku (doslova!) a na konec knihy jsem se dočkal toho, že opravdu dostala. Ale řeknu Vám, čekat celou knihu na to až přes ní dostane bylo utrpení. Kniha nemá spád, je dost průhledná a postavy ploché... ne každý světový bestseller je hold kvalitní literatura. Jedna hvězda za odvahu autorky něco podobného napsat a druhá hvězda za to, že hlavní hrdinka nakonec dostala přes hubu - na to jsem se těšil.
podle recenzí a propagací knihy jsem čekala nějaký skvělý příběh, byla jsem ale velmi zklamaná, příběhem i formou psaní, prolínání časů a situací - dál bych ji asi nikomu dalšímu nedoporučila
Knihu jsem si chtěla přečíst hlavně proto, že se v ní - podle recenzí - mísí Anna Karenina, Paní Bovaryová a Padesát odstínů šedi. Anna Karenina i Paní Bovaryová patří k mým oblíbeným knihám, ale rozhodně bych je nespojovala s touto knihou...
Člověk si musí chvilku zvyknout na styl psaní... Za mě ale asi dobrý. Do vlaku, při čekání - dobrý společník...
Takový průměr, co si člověk přelouská za večer, možná dva, zachce-li se mu vytvořit napětí, které se autorce vytvořit nepodařilo, neboť dějovou linku ponechala až moc syrovou, tudíž snadno dekódovatelnou a hlavní hrdinka velkou roli neuhraje.