Eva spí
Francesca Melandri
https://www.databazeknih.cz/img/books/49_/492827/bmid_eva-spi-Jiq-492827.jpeg
4
18
8
Zatímco Eva spí, dostane balíček, který její matka pošle zpět odesílateli a změní jí tak život. Vůbec má pocit, že v něm zaspala i jiné důležité okamžiky. Ale s tím je teď konec. Eva nasedá na vlak a doufá, že v Kalábrii, více než tisíc kilometrů na jih od Horní Adiže, kde žije, se jí podaří vyjasnit otevřené otázky jejího dětství. Zároveň se vydáváme i na cestu časem a sledujeme osudy Eviny rodiny, počínaje okamžikem, kdy někdejší rakouské Jižní Tyrolsko po první světové válce připadlo Itálii. Tyrolsko zůstává jednotným kulturním prostorem a autorčina hluboká, citlivá sonda do podloží jeho nedávné historie seznamuje čtenáře s dramatickými příběhy, které se skutečně skrývají za idylickou kulisou horských letovisek nejen na italské, ale i rakouské straně Alp.... celý text
Literatura světová Romány Historie
Vydáno: 2022 , Slovart (ČR)Originální název:
Eva dorme , 2010
více info...
Přidat komentář
ak hľadáte príbeh, tak je to skvelá kniha, ale ak čítate knihy pre to, ako sú napísané, bude to pre Vás sklamanie, podobne ako pre mňa. Prepáčte pani Melandri, ale ďalšiu knihu od Vás si už nezaobstarám.
Skvělé, tohle mě fakt bavilo. Eva odjíždí z jižního Tyrolska na úplný jih Itálie za starým mužem. V druhé dějové lince začíná děj takřka od Adama - aby se postupně spojil se současností. Žádné romantické scény, jak je u podobně pojatých knih často zvykem, ale nečekejte. V Eva spí se řeší témata těžká a komplikovaná národnost, rodina a příslušnost. Nebudete chtít, aby kniha skončila a zároveň zuřivě otáčet stránky. Teď zbývá jen doufat, že v češtině vyjdou i další knihy této autorky.
Autorka předložila řádně vymyšlený časoprostor přes celé století (od 20. let 20.století) a přes celou italskou botu pěkně od severu na samý jih. Časové údaje (letopočty) tak v úvodech kapitol střídají kilometrovníky (pohyb v současnosti, ovšem protkaný mnoha vzpomínkami).
I když mne opakované bojové akce, teroristické útoky a politické atentáty nebavily a hojně jsem přeskakovala, celá kniha není špatně udělaná a dozvědět se z ní dá rozhodně leccos. Příběh Gerdy i Evy asi spíš netuctový, svobodná matka si poradila, ale jak Gerda zatočila s Vitem, to tedy pěkné nebylo a tomuhle zásadnímu střihu se jistě dalo předejít. Takto je Eva právě taková, jaká je; ale aspoň už nakonec nespí a ví. A přese všechno matku nemůže zavrhnout.
"Existuje čas, který plyne kolem nás, proti nám a skrze nás, čas, který nás ovlivňuje a utváří vzpomínky, které uchováváme, nebo se jich zbavujeme - naše Dějiny. Pak je tu ještě sekvence míst, na nichž žijeme, mezi nimiž cestujeme, na nichž se fyzicky nacházíme, místa tvořená ulicemi a budovami, ale také stromy, obzory, teplotami vzduchu, úrovněmi atmosférického tlaku, vyšší nebo nižší rychlostí vody proudící v řekách, vrstevnicemi - naše geografie.
Tyhle dvě trajektorie, zčásti související s osudem a zčásti se svobodnou vůlí, se v každém okamžiku a na každém místě protínají v určitém bodě jako na pomyslném kosmickém grafu a posloupnost těch bodů tvoří přímku, křivku a někdy - pokud máme štěstí - dokonce i kresbu, která sice nemusí být nijak ladná, ale aspoň se dá vypozorovat.
To je forma našeho života."
Jsem zklamaná. Vůbec mi nesedl styl, jakým je kniha napsaná. Těšila jsem se na pěkný příběh, ale připadám si, jako bych četla úplně jinou knihu, než všichni ostatní. Vždyť 95% (8 hodnocení) slibuje opravdový čtenářský zážitek. Jenže mně to přišlo jako neustálé uvádění širších souvislostí, a to tak širokých a až přehnaně popisných, že mi v tom ten samotný příběh úplně zanikal. Popisované události, přestože fakticky poměrně dramatické, mě vůbec nedokázaly emočně zasáhnout. Hlavní příběh je vyprávěn poněkud suchopárně, všechny ty zásadní či smutné životní události mě nechávaly naprosto chladnou. A to nejsem nijak necitelná, dokážu nad knihou slzet tak, že kolikrát ani nevidím na řádky. Jenže tentokrát nic, žádná slza, žádné těšení se na další vývoj..., jen čekání, kdy už konečně přijde to něco, kvůli čemu má kniha tak vysoké hodnocení. Nedočkala jsem se.
Na tuto knihu jsem byla zvědavá - a i když mi chvíli trvalo, než jsem se začetla, konečný výsledek byl čtenářský zážitek ....
Existuje čas, který plyne kolem nás, proti nám a skrze nás....
Čas, který nás ovlivňuje a vytváří vzpomínky ....
A o tom tato kniha pojednává - ubíhající cesty a ubíhající čas ....
Projela jsem s Evou celou tu italskou trasu - od Horní Adiži až dolů na jih Kalábrie ....
A vzpomínala s ní na její matku Gerdu i otčíma Vita, s nímž se v závěru knihy setkává, aby si vysvětlili důvod rozluky ....
Kniha je psána citlivě a emotivně a já u některých postav měla slzy v očích ....
Tolik ztrát pro nepochopení , tolik hledání sama sebe - kam vlastně patřím ?
A když budete číst pozorně, přijdete na to, proč Eva spí, kdo za tím stojí a jaký to má důvod ....
A cestou po Itálii jsem ráda znovu navštívila ve vzpomínkách ta historická místa - Florencii a Řím - a také zabloudila na riviéru Amalfi - než jsem sjela dolů ažk Messinské úžině ....
Ani já neznala politické pozadí - spíše mne tu zaujaly otázky národnosti a mezilidských vztahů ...
Autorka se mi líbí- doporučím.
Pouhá tři hodnocení a tak vysoké číslo - když jsem si tuhle knihu vyhlédla v naší knihovně, vyhledala jsem si na databázi hodnocení a to mě překvapilo. Pak jsem zběžně prolétla jediný výborný a obsažný komentář a vzala jsem za své doporučení "čti pokud možno v kuse, na jeden zátah"; ideální četba pro jízdu vlakem. A i když jsem knihu ve vlaku celou přečíst nestihla, protože jsem četla pomalu a často jsem se vracela a listovala, přesto dávám nejvyšší hodnocení.
Výborná kniha plná zajímavých údajů, skoro na pomezí literatury faktu. Kdo z vás kdy slyšel o Horní Adiži? Já ano, protože můj dědeček tam bojoval jako legionář, ale novodobější historii tohoto kraje jsem stejně neznala, a že to bylo veliké překvapení. Navíc autorčin styl je skvělý - náročný, to ano, ale obdivuhodný. Přesto se obávám, že kniha zapadne a nedostane se k těm, kteří by ji ocenili. Tak aspoň touto cestou tuze doporučuju; není to čtení pro každého, ale jestli vás uhranula třeba Polední hodina, tak neváhejte!
"Pan Sung sice ovládá několik jazyků (italštinu, angličtinu, mandarínštinu a teď už trochu i němčinu), ale jeho mateřštinou je šan-tungský dialekt: tónový a hlavně jednoslabičný jazyk. Poprvé a možná jedinkrát ve svém životě nechal stranou pragmatickou stránku otázky a zareagoval pudově: nikdy by se nemohl přihlásit k mateřštině, která dokáže uvořit jediné slovo ze šestatřiceti písmen a jedenácti slabik. Sprachgruppenzugebörigkeitserklärung."
Tento román je spíš taková rodinná kronika odehrávající se na pozadí bouřlivé politické situace v Jižním Tyrolsku v 60. a 70. letech. Hlavní hrdinka Eva je sice hlavní hrdinka, protože je "ta přítomná", ale vlastně zas tak moc hlavní není, protože jí a její době není věnováno moc prostoru. Románový děj se soustřeďuje hlavně na osudy její matky, ale historii rodiny sledujeme už od generace dřív. Stejně tolik prostoru je ale věnováno i politickému vývoji v Jižním Tyrolsku – od násilného odtržení od Rakouska a přičlenění k Itálii přes krvavé období nacionalistických projevů a potlačování rebelií až po smířlivé urovnání a uznání autonomie. Tato linka možná nemusí být tak atraktivní, ale napsaná je čtivě a oceňuji, že jsem se o této otázce dozvěděla hodně nového – vlastně co si budu mazat med kolem huby, já o tom nevěděla nic. Takže docela zajímavé poučení.
Rodinná linka zase docela hodně vypovídá o tvrdém životě v horách, o vzniku lyžařského průmyslu, o tamní kuchyni a zvycích, a bohužel dost nelichotivého o zpátečnickém (já bych řekla zaprděném) postoji Italů k homosexualitě a svobodným matkám. Z toho šlo až úzko, zaplaťpámbu za pokrok. Ale aby to nevyznělo moc edukativně, celé je to samozřejmě především o lidských osudech. A ty tři směry vyprávění (přítomnost, minulost, dějiny Horní Adiže) se v pravidelném rytmu střídají.
Knížka není úplně originální, pokud jde o tu klasickou románovou linku, celkem lze vytušit, jak se bude děj vyvíjet, jak budou postavy reagovat, ale zase je to napsáno zručně, takže proč ne. Závěr vlastně celkem nečekaný je, a to v tom, že se nic zásadního nestane. Eva dojede vlakem na smluvené místo – a konec. Žádná extra pointa, žádný zvrat, prostě cesta skončí, Eva se setká, s kým se setkat má, žádné velké drama se nekoná a příběh se uzavře. Čili je to nakonec hodně realistické, protože takhle nějak by se věci ukončily i v reálném životě, který má s romány často málo společného. Možná to trochu souvisí i s tím, že knížka je první díl tzv. Otcovské trilogie, ale nepřečíst si to na přebalu, tak by mě vůbec nenapadlo, že to má mít pokračování. Knížka funguje naprosto skvěle sama o sobě.
A tak čím víc o knížce přemýšlím, tím mi přijde lepší a nakonec dávám 5 místo zamýšlených 4 hvězd. Ať má holka něco pěkného do začátku.
(Malé doporučení pro případné čtenáře: 1. Je to spíš čtení pro ženy, a nemyslím tím nic dehonestujícího. Ale ani nechci muže odradit. Na druhou stranu, jestli jste zvyklé číst literaturu typu "odstěhovala se do Francie, otevřela si cukrárnu a potkala pana Božského", tak ruce pryč, tohle by na vás bylo moc náročné. 2. Určitě je dobré to číst plynule, bez přestávek, jinak ztratíte nit a kontext a pocit. Já si dala tři dny pauzu a vracela jsem se těžko. Pak jsem už četla v kuse a bavilo mě to čím dál víc.)
Eva spí
Téma ma zaujala,ale tento guláš som dočítala len silou vôle. Zápletky bez napätia, postavy bez života....to mi chýbalo