Ernettiho stroj
Roland Portiche
https://www.databazeknih.cz/img/books/47_/477039/bmid_ernettiho-stroj-eD7-477039.png
3
28
13
Březen 1932. Italský fyzik Ettore Majorana zmizel na březích Sicílie. A s ním tajný projekt, na kterém pracoval několik let. Podzim 1955. Jsou zázračně nalezeny poznámky zmizelého fyzika. A otce Ernettiho inspirují k bláznivému nápadu: sestrojit stroj, kterým by se dalo nahlédnout do minulosti – chronovizor. Na příkaz papeže Pia XII. se otec Ernetti noří dva tisíce let zpět. Cíl je jasný: dokázat existenci Ježíše Krista. A tak se začíná odvíjet neuvěřitelná zápletka, která nás vezme do tajných vatikánských archivů i mezi agenty CIA a Mossadu. Jsme uprostřed Studené války a to, co otec Ernetti odhalí, by mohlo změnit řád celého světa.... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 2021 , JotaOriginální název:
La Machine Ernetti , 2020
více info...
Přidat komentář
Knihu jsem vybrala pro Book Club - partu lidí, která se jednou měsíčně sejde a baví se o přečteném titulu. Byla jsem nadšená z tématu a tak jsem se pustila do audioknihy. Jaké bylo mé zklamání, když jsem místo živého sci-fi s hlubokou zápletkou dostala převyprávění historických faktů, které bylo navíc sepsáno formou slohu ze základní školy. Škoda.
Kniha má všechno, co čtenář od tohoto žánru očekává. Hlavní myšlenku podepřenou vědeckou pseudo-teorií, osvědčenou snahu fikci prokládat obecně známými fakty, strhující děj ve více liniích posouvaný kupředu rychlými akcemi i dialogy, zajímavá prostředí, v nichž se epizody odehrávají, přiměřený počet postav různého postavení a charakteru.
Ovšem to vše ke smůle čtenáře v provedení, které vzbuzuje představu, jakoby autor sepsáním textu pověřil třídu školáků, takže výsledek odpovídá vědomostem, představám o různých institucích, slohovým schopnostem, a zejména vyzrálosti a lidským zkušenostem přiměřeným jejich věku.
Osobně nemám dost odvahy ani zlomyslnosti, abych knihu komukoliv doporučil. Nicméně ty, kdo ji už přečetli a líbila se jim, jistě potěší, že Roland Portiche již (do doby psaní mého příspěvku) napsal další dva díly série. Eventuální překladatel tak bude moci opět řešit otázku, jestli autorovy omyly (například barokní podoba vtisknutá stavbě někým ve čtrnáctém století) a vyjadřovací zvláštnosti pouze překládat nebo také opravovat.
Kniha není vůbec špatná. Její čtení mě utvrdilo opět v tom, že pravda je pro tento svět nežádoucí.
Za mne to byla jízda! Možnost, podívat se do historie jako na film odehrávající se v černobílé televizi... Knížku jsem si užila.
Informace na obálce je velmi nadnesená, román nenabízí ani zdaleka nic tak bulvárního jako je Šifra a je v něm málo akce na to, aby se mohla byť ejn vzáleně podobat bondovce. Přesto ale stojí za přečtení, nabízí lehkou exkurzi do problematiky fyzikální podstaty cestování v čase a do zákulisí Vatikánu. Hlavní postava otce Pellegrina je snad až příliš kladná (postrádá lidksou plastičnost). Román se nečte jením dechem přesto naízí lehké napětí téměř až do konce. Závažnou součástí je problematika hledání, nacházení a práce se samotnou pravdou.
Tématicky je mi to hodně blízké, tady asi nemám co vytknout, kniha navíc vychází z reálných postav a samozřejmě předpokládá, že přistoupíte na fikci, kterou nabízí resp. jste v podobných záležitostech na stejné vlně. Brown to rozhodně není, Bond už tuplem ne, možná lehce Egeland, ale hodně lehce (svitky od Mrtvého moře).....nicméně na tom, že jsem se docela dobře bavil, pravda, někdy možná nechtěně, to vcelku nic nemění. Krátké kapitoly rychle navazují, o Ernettiho existenci a spekulacích o existenci tohoto stroje jsem dosud vůbec netušil, z fyzikální pohledu nemám co hodnotit, protože tomu prostě nerozumím :) Jako oddychovka na pohodu je to příjemná záležitost a na nic jiného si tenhle příběh snad ani nehraje, až na tu lehce úsměvnou anotaci, která byla ovšem podezřelá už sama o sobě :)
Náhodou jsem si knihu vzala na čtení hned po Řádu od Daniela Silvy a potěšilo mne, že se zase budeme vracet až do Kristovy doby a k evangeliím, pro objevení pravdy. A to prostřednictvím stroje času. Zarazilo mne, že má celý příběh být pravdivý...
Začala jsem číst, ale nezačetla se - nesmírně klopotné čtení, přeskakování v místech a dějích, stále se musím ubezpečovat, v jaké době vlastně jsme a o co vlastně v dějové lince jde. Dočítám s obtížemi, první polovina je poměrně nudná, nicméně jsem se aspoň dozvěděla o zajímavém fyziku Ettore Majoranovi a něco málo o esejcích. Druhá půle je zase až moc akční - brazilský blázen, CIA a KGB, Zátoka sviní a Izraelská válka (vše zmíněno jen na pozadí) a do toho 2. Vatikánský koncil... Nicméně v anotaci uvedené srovnání s Jamesem Bondem pokulhává na všechny čtyři, špionáže minimum a žádný superhrdina. Srovnání s Danem Brownem už je možné, protože vhled prostřednictvím sestaveného chronovizoru do dění v Judeji v 20. a 30. letech našeho věku se ukazuje jako velmi odlišné od biblických evangelií. 50%
"Církev ani armáda nemají v sobě nic demokratického. Žádná pravda, ani ta nejzřejmější se tady nesmí říkat."
"Události se mění v naší paměti. Ať už nad historií naříkáme nebo ne, je to sdílená lež."
Na obálce je nám slibována podoba k Danu Brownovi nebo Jamesi Bondovi. Tak to je úsměvné. Do Bonda i do Brownových románů má tahle kniha sakra daleko. Zatímco Brownovy knihy jsou od začátku do konce strhující jízda, tak Ernettiho stroj byl poklidný až nudný školní výlet. Co se týká technických údajů v knize - tak to jsem cílová skupina, jelikož tomu ani za mák nerozumím, nedokážu posoudit, jak moc velká to je nebo není blbost. Kniha byla v podstatě fajn, příjemně utekla, Otec Ernetti a Nataša jsou sympatické postavy. Mrzí mě, že počáteční magnetofonová nahrávka otce Leonarda je jen výkřikem do tmy. Shrnu-li to, byl to slabší kousek, ale přečíst se to dalo. K D. Brownovi za mne určitě nepřirovnávat.
Napínavé, čtivé, ne tak překombinované jako Dan Brown a nechápu spojitost s Bondem. Nesmí se to samozřejmě brát úplně vážně, je to prostě sci-fi. Pár zajímavých info a námětů k zamyšlení (i když nic nového) se tam najde, ale logických chyb také.
Pokud tento příběh nebudete brát příliš vážně a přistoupíte na hru, že skupina lidí bez technického zázemí mohla na konci 50. let postavit stroj využívající zákony kvantové fyziky (který, doufejme, nebude možné postavit nikdy) a pokud máte rádi techno thrillery, pobavíte se. Řemeslná, nenáročná stylistika románu může dát snadno vzniknout scénáři, takže, možná se dočkáme i filmu. Pak by už podobnost s Danem Brownem, uvedeným na obálce, byla dokonalá. V románu je zmíněna povídka Isaaca Asimova, ze které Portiche čerpá základní myšlenku své knihy. Zároveň se mi vybavuje román Svit vzdálených dní Arthura C. Clarka & Stephena Baxtera, který je také postaven na skutečnosti, že nové technologie vyvíjené jistou obří technologicko - průmyslovou korporací umožní "vidět" do minulosti. Tento román je však o několik pater výš než Ernettiho stroj, protože Clarke, přispěl značnou dávkou (pochopitelně spekulativní) fyziky, která se v Portichově románu téměř neobjevuje. Clarke se také domníval, že podobný vynález by se nedal utajit a zcela by změnil sociologii lidské společnosti. A nakonec bych chtěl ještě zmínit knihu Simona Mawera Jidášovo evangelium. Zde jsou to vykopávky z oblasti Mrtvého moře a ztráta víry bývalého katolického duchovního, které mi román Rolanda Portiche Ernettiho stroj velmi připomínají.
Tak po přečtení se omlouvám Danu Brownovi, že jsem ho považovala za korunovaného pitomce. Beru zpět, titul je již obsazen.
Nedoporučuji, slabé i na tento žánr.
Ernettiho stroj
Zpočátku jsem si myslela, že čtu sci-fi. Než jsem si začala některá fakta a osoby dohledávat. Pak jsem byla z příběhu velmi překvapená.
Minulost už byla a podle mě se nedá změnit. Ale bylo by zajímavé do ní nahlédnout. Spousta věcí by dostala smysl a spousta věcí by se vyřešila. Rozhodně by to bylo poučné.