Dvě taktiky sociální demokracie v demokratické revoluci

Dílo o dvou taktikách napsal V. I. Lenin v létě r. 1905, ve dnech, kdy první ruská revoluce byla na vzestupu. V této knize, která měla rozhodující úlohu v politické přípravě bolševické strany, propracoval Lenin taktické základy marxistické strany a obohatil marxismus novou theorií revoluce, podrobil drtivé kritice oportunistickou taktiku menševiků a západoevropských reformistů. Zobecněním zkušeností z ruské revoluce a mezinárodního revolučního hnutí také rozvinul Marxovy a Engelsovy myšlenky o strategii a taktice proletariátu. Autor brožury ukazuje na příkladech ze současné doby, že základy strategie a taktiky, po prvé rozpracované Leninem v tomto díle, jsou návodem k jednání komunistickým stranám všech zemí. Anotace 1949: Vyšlo po prvé r. 1905 po III. sjezdu strany. Lenin tu kritisuje taktiku menševiků a odhaluje tím současně taktiku mezinár. oportunismu, odůvodňuje taktiku marxistů v období buržoasní revoluce, rozlišuje revoluci socialistickou od revoluce buržoasní a formuluje tak hl. zásady marx. taktiky v době přechodu od revoluce buržoasní k revoluci socialistické. „Hlavní taktickou poučkou, kterou je prodchnut Leninův spis, je myšlenka, že proletariát může a má být vůdcem buržoasně demokratické revoluce, vedoucí silou buržoasně demokratické revoluce v Rusku“ (Děj. VKSb). 2., autoris. vyd.... celý text