Dvě dámy v tísni
Zdena Frýbová
Autobiografickou knihu Zdeny Frýbové prostupuje nálada humorně bezstarostného putování Švýcarskem a Francií: komické příhody, zajímavá setkání, konfrontace reality s tím, co se popisuje v průvodcích. Dvě dámy v tísni jsou přítelkyně, které se společně vydaly autem na dovolenou. Ke konfliktům mezi nimi dochází v četných stresových situacích, vyplývajících ze skutečnosti, že obě postrádají smysl pro orientaci a mapa je jejich nepřítelem. V autentické vyprávění o vlastních cestách autorka vylíčila nejen krásné zážitky a zábavná dobrodružství, ale též nepříjemné zkušenosti, které ukazují i odvrácenou tvář dnešního světa.... celý text
Přidat komentář
Vzhledem k tomu, že jsem dosud paní Frýbovou bezmezně zbožňovala, přistupovala jsem ke všem kritikům téhle knížky jako k lidem s nedostatkem smyslu pro její osobitý humor a obecně jako k sucharům. Opak je pravdou - knížku jsem dočetla jenom proto, že dočítám naprosto všechno co jsem začla číst (v naději na obrat k lepšímu, tady bohužel nanastal). Neustálé bloudění hrdinek, i když nejspíš podle pravdy, byla šílená nuda, většina míst, která navštívily, se jim nelíbila, což mě taky rozčilovalo, pseudovtipné komentáře o "Čumacherovi" mě deptaly ještě víc a i když si stále myslím, že paní Frýbová byla úžasný člověk, občasné projevy jejího snobství a rozmazlenosti (několikrát zmiňované omývání ovoce Evianem, horentní sumy za ubytování označované jako příjemně nízké a scéna kvůli svetru položenému na hotelové křeslo "na kterém předtím jistě seděl nějaký vágus") mi ji málem znechutily. Uklidnil mě až doslov na téma nadace Robin a co všechno už udělala pro zvířata v nouzi. Takže knihu nedoporučuji, pokud se nechcete zbavit pocitu, že paní Frýbová je spisovatelka v podstatě dokonalá :)
Tak tahle kniha...velke zklamani....nuda...a navic nevim, kde pani Frybova brala takove nepravdy o Svycarsku. Zrejme tam nikdy nebyla.
Jedna z mála knih, kterou jsem velmi brzy odložila... ničím mě příběh nezaujal, ba naopak mě tak trošku hrdinky rozčilovaly. Velmi slabá kniha :(
O té doby co jsem četla tuhle knihu je hláška "Brzdi a otoč" v našem řidičském slovníku (jednou jí muž opravdu předvedl na čtyřproude silnici přes ruční brzdu...). Knihu beru s nadsázkou a ráda se díky ní podívám ztřeštěným způsobem do krásných míst Evropy.
Bohužel, to se fakt nedá. Málokterou knihu nedočtu, ale tuhle jsem odložila asi po 50 stránkách. Obecně mám problém s hlavními hrdiny, ke kterým cítím touhu... je pořádně proplesknout.
Od Zdeny Frýbové jsem četla Robina a Otcem a matkou proti své vůli. Obě knížky se mi moc líbily. Proto jsem v knihovně nadšeně sáhla i po Dvou dámách v tísni...ale musím říct, že po 50 stránkách jsem knížku odložila, protože si myslím, že už jsem z těch mála stran pochopila vše a víc číst nemusím. Na každé stránce ty dvě zoufale bloudí, občas je to okořeněné nějakou vtipnou hláškou, ale jinak, bohužel, nuda.
Jedna z mála knih, kterou jsem odložila. Dvě ženské neustále někde bloudí - vůbec mi to nepřipadalo vtipné, naopak jsem si myslela, že jsou naprosto hloupé. Strašně mě to zklamalo.
Dvě dámy v tísni čítam veľmi rada, proste to beriem ako konverzačku dvoch kamarátok. Páči sa mi, ako si jedna z druhej uťahujú, rezonuje to s mojím zmyslom pre humor, hoci ak by som tam bola s nimi, najskôr ich v amoku pozabíjam. Keby som šla na dovolenku s kamarátkou, ktorá by mi navravela, že sa ohromne vyzná v navigovaní a potom by sa ukázalo, že mapa je jej nepriateľ, keby nevzala návod, kde sa píše, ako zapnúť svetlo v aute pri zatvorených dverách, lebo inak by nemala miesto na citrónové želé, mali by sme po starostiach s navigovaním. Ju by odviezla sanitka a mňa policajti. Takto len krútim hlavou a vravím si: nuž, vrana k vrane sadá, tie dve sa veru našli. No ale teda tie Zlatine recepty! Môžem ich čítať znovu a znovu a stále sa smejem a hrozím zároveň. Kniha nemá dej, ale to mi neprekáža, srší z nej humor, a to je hlavné. Fantazírovanie o systematickom vyvražďovaní pri závodoch formule jedna, o tom, ako sa bohato vydať a hlavne čo najskôr ovdovieť a dediť, návod, ako si popudiť proti sebe úradníkov, ktorých nutne potrebujete, to je pre mňa to pravé orechové.
Tuhle knížku ne. Pořád jsem čekala, až se začne něco dít, a ono nic. Dvě ženské bez smyslu pro orientaci pořád dokola někam cestují a bloudí. Mám doma všechny ostatní knihy paní Frýbové, ale tuhle jsem si nenechala.
Mě kniha bavila. Je pravda, že se časem opakuje, ale je přesto napsána živě a s humornou nadsázkou.
Kniha mě naprosto zklamala. Pokud o svých peripetiích paní Frýbová psala v doslovech - bylo to úžasný a vždycky mě pobavily. Ovšem shrnout vše do jedné knihy je masochismus. Knihu jsem nakonec dočetla, protože jinak mám paní Frýbovou moc ráda, ale byl to očistec a bohužel toto je jediná kniha ke které se nevracím
Kniha naprosto nečtitelná, nudné opakující se detailní popisy tras, opakující se rádoby bodré vtípky. Nelze číst ani "diagonálním čtením".
Tak jako některé další zde , mě prostě kniha nezaujala, přitom p. Frýbovou mám velmi ráda a vlastním téměř všechny její knihy, tuhletu jsem ale po přečtení prodala. Bohužel se to týká i její poslední knihy Milostí presidenta.
Štítky knihy
Autorovy další knížky
| 1987 |  Robin |
| 1993 |  Malinkatý kretén |
| 1988 | Z neznámých důvodů |
| 1991 | Falešní hráči |
| 2002 | Neděle jako stvořená pro vraždu |
tohle je takovej "nepodarek", moc jsme se těšila a nakonec mne tento příběh zklamal...