Dům smutku
Franz Werfel
Svazek, vydávaný k 80. výročí Werfelova narození a k 25. výročí jeho smrti, přináší tři povídky (Dům smutku, Schodiště v hotelu, Italská operní sezóna) z různých období autorovy tvorby. V první vypráví rozverný příběh osmrti posledního majitele jednoho z pražských nevěstinců na pozadí doby po sarajevském atentátu v r. 1914. Druhá je příběhem dívky, jež prožije milostné dobrodružství a zklamání a nakonec ji tragicky přitahuje hlubinahotelového schodiště. Fragment poslední povídky vypráví o pasívním člověku v prostředí vojenském.... celý text
Literatura světová Povídky Historie
Vydáno: 1970 , OrbisOriginální název:
Geheimnis eines Menschen , 1927
více info...
Přidat komentář
Oddaný čtenář Franze Werfela pozná svého autora především v druhé povídce, psychologické studii zachycující vnitřní monolog ženy stoupající po schodišti. Od banality k dramatu posouvá tento miniobrázek druhý, sice převážně neformulovaný, ale o to autentičtější vnitřní monolog běžící paralelně v hloubce dívčiny duše.
Titulní novela mě překvapila, ale rozhodně ne nepříjemně. Tolik humoru a ironie jsem u Werfela nezažila, osvěžující čtení.
Autorovy další knížky
| 1988 |  Čtyřicet dnů |
| 2007 | Píseň o Bernadettě |
| 2006 | Jeremjáš |
| 2001 | Ne vrah, zavražděný je vinen (4 povídky) |
| 1967 | Verdi: román opery |
novelka Dům smutku (1927) vyprávěcími postupy, žánrovými figurkami i tématem připomíná E. E. Kische, ale na rozdíl od něj Werfel cílí výš, k podobenství zániku v paralele pražského bordelu a rakouské monarchie, kterou předznamenává atentát na Ferdinanda d'Este, o němž se noční návštěvníci "lusthauzu" v Kamzíkové ulici dozvídají - nemohu v této souvislosti nevzpomenout, jak mistrně vylíčil podobný motiv blížícího se zániku Ladislav Fuks v románu Vévodkyně a kuchařka
shoduji se ovšem s čtenářkou Hanka_Bohmova níže, že povídka Schodiště v hotelu (1927) je ještě daleko lepší, na malém prostoru trefně a uvěřitelně zachycuje myšlenkové a emocionální proměny váhajícího ženy a v originální zkratce (právě motiv chůze po schodišti) podá celý její život
závěrečný fragment Italská operní sezóna (1912) je v knize otištěn především proto, že autorův rukopis byl náhodně tehdy (cca 1970) nalezen v nějakém pražském antikvariátu