Duben v Paříži
Michael Wallner
https://www.databazeknih.cz/img/books/36_/36195/bmid_duben-v-parizi-6Fz-36195.jpg
3
191
62
Rakouský autor Michael Wallner vydal už několik zajímavých románů, ale nejnovější, Duben v Paříži, milostný příběh Němce a Francouzky za 2. světové války, se stal okamžitě bestsellerem. Německý voják Roth, milovník francouzštiny a francouzské literatury, pracuje jako tlumočník okupačního vojska v Paříži v roce 1943. V jeho poklidném životě však nastává zvrat: je odvelen, aby tlumočil na gestapu. Brutalita a mučení, kterých je svědkem, ho natolik psychicky ničí, že má vnitřní potřebu oddělit se od svých krajanů. Proto se vydává v nebezpečí a po službě vychází v civilu do ulic jako monsieur Antoine, třebaže by byl přísně potrestán, kdyby se o jeho převlecích někdo dozvěděl. Seznámí se s dcerou knihkupce a začíná se mezi nimi rozvíjet láska pak však Roth zjistí, že jeho vyvolená je příslušnicí francouzského odboje.... celý text
Literatura světová Romány Válečné
Vydáno: 2010 , Mladá frontaOriginální název:
April in Paris , 2007
více info...
Přidat komentář
Příběh mě zaujal, bylo fajn nahlédnout do jiné země, která byla okupována německými vojáky. Láska mezi Rothem a Chantal se mi zdála dost jednoduchá. On riskoval svůj život, který měla v rukou jeho milenka, zradila ho nakonec ona sama? I když byl konec knihy otevřený, nebylo těžké vytušit závěr. Chantal byla charakterní a ač měla malou dcerku, raději zemřela, než by se oddala zvrhlostem odstupujících vojáků.
Knihu jsem se rozhodla přečíst v rámci výzvy, i když mě odrazovaly uvedené komentáře. Jsem ráda, že jsem si ji vybrala, přestože byla velmi smutná. Mám ráda obyčejné lidské příběhy na pozadí velikých dějinných událostí.
Přečteno za dva večery. Styl psaní mi moc neseděl, ale příběh dobrý, ale znám i lepší knihy. Tři hvězdy musí této knize stačit.
Knihu jsem zvolila kvůli čtenářské výzvě (Kniha, která má v názvu kalendářní měsíc) a trochu jsem se četby obávala, protože má na Databázi knih nízké hodnocení. Znovu se ukázalo, že se nemohu zcela nechat ovlivňovat jinými čtenáři. Ano, děj byl naprosto jednoduchý a předvídatelný. Možná mi čtení trochu narušovala francouzština, která ne vždy byla překládána, vzhledem k tomu, že ovládám jen základy, překlad mě trochu zdržoval (sice bez slovníku, ale šlo mi to pomalu). Trochu mě zklamal otevřený konec, nemám je ráda, kdyby bylo pokračování, přečtu si ho. Ale jednoznačně mě zaujal námět knihy. Z pohledu historie je nutné se zamyslet nad faktem, že kniha přináší téma kolaborantství, láska Francouzsky a okupanta byla trestuhodná, z pohledu Francouzů i Němců. Po válce by mohla být Chantal i souzena (pokud by kniha skončila jinak) za vztah s osobou německé národnosti. Stejně tak tomu bylo u nás. Otevření tohoto tématu považuji za velmi dobrý nápad: Lze soudit lásku?
Tohle jsem fakt nečekala. Na začátku mi vadily věty ve francouzštině. Ale pak zmizeli. A tak nádhernou knihu jsem už dlouho nečetla. Brečela jsem ještě hodinu po tom co jsem to dočetla. Rozhodně jsem jí nečetla naposled.
Čtenářská výzva 2019.
Tak co napsat - po pár prvních stránkách mě kniha chytla a četla se téměř sama. Jenže mi fakt nejde do hlavy to poblouznení hrdiny francouzskou kráskou - viděli se všeho všudy třikrát, či čtyřikrát? Nějak prostě nevěřím onomu zamilování na první pohled (navíc přes sklo výlohy).
Ale co mě fakt sralo (a to čím dál tím víc), byly francouzské nepřeložené věty, jejichž význam si musel člověk domýšlet - i když pro děj neměly asi prakticky žádný význam. Uvítal bych překlad pod čarou.
A z konce mi bylo fakt smutno, to je pravda.
Tak to já nemám vyhraněný negativní názor, jako většina čtenářů níže. Také jsem po knize hmátla v rámci výzvy, ale neměla jsem od, pro mne neznámého autora, žádná očekávání předem. Anotace není úplně dobře napsaná a navozuje trochu jinou atmosféru, než autor podle mne zamýšlel. Možná i proto tolik překvapených čtenářů. Francouzské věty měly být pod čarou přeloženy. Mladý a životem dost nezkušený desátník wermachtu (šedá uniforma) je nasazen v Paříži díky své perfektní znalosti francouzštiny, prostě mluví jako rodilý mluvčí. Pak je vyžádán gestapem (ti v černém s lebkami), pro tlumočení. Byl mladinký a zajímavý, takže si ho šéf gestapa vytipoval. S krutostmi, kterých byl svědkem, se chlapec vypořádal po svém. Převlékal se za Francouze a skoro mu to vycházelo. Jenže Frantíci jsou podezřívaví a Němci nejsou slepí. Jeho život se stal plný obav, aby nebyl na jedné nebo druhé straně poznán. Do Francouzky Chantal se zakoukal ještě v “šedém”. Jejich vztah je velmi komplikovaný, především z její strany plný nedůvěry. Samozřejmě se vše musí provalit a po bombovém útoku odboje se náš hrdina ocitá v cele gestapa a do výslechové místnosti vchází druhou stranou, než dříve. Z mého pohledu se autorovi povedla hluboká sonda do mysli a pocitů hrdiny. Moc se mi zalíbilo, jak důvody přeměn popisuje autor v knize, cit.: “Moje proměna v pana Antoina nebyla hrdinská, nebyl jsem smělý hazardér, který svým lidem vypálí rybník. Jenom zbabělec, co se neodváží otevřeně se postavit proti”. Příběh zmučeného snílka a idealisty desátníka Rotha/Antoina končí na D-Day, kdy se vydává na svou další cestu. Stylově podobné Remarqueovi, Hemingwayovi a Hasselovi. Davám 5 hvězd a doporučuji číst knihu v jednom tahu a oprostit se od očekávání a “šémat” (jak roztomile používají Cimrmanologové).
Knihu jsem četla v rámci čtenářské výzvy. Styl psaní autora mi úplně nesedl, někdy jsem se v ději ztrácela. Co mi ale nejvíce vadilo byly nepřeložené celé francouzské věty, kdy se čtenář musí význam domýšlet.
Knihu jsem si vybrala v rámci plnění #ctenarskavyzva. Podle recenzí na @databazeknih jsem neměla od knihy velké očekávání. Ale z knih, které by měly v názvu kalendářní měsíc mi přišla pro mě nejschůdnější. Nakonec jsem ale byla příjemně překvapená. Kniha vypráví o lásce příslušníka wehrmachtu působícího ve Francii ke krásné Francouzce během druhé světové války. Za mě se jedná o působivý příběh, pohled "z druhé strany" a hlavně o tom, co vše dokáže pravá láska. Styl autora mi vyhovoval, kniha se četla poměrně lehce, pouze minus jedna * za nepřeložené francouzské věty (někdy pak bylo třeba domyslet si souvislosti).
Na knihu jsem přišla díky čtenářské výzvě. Zajímavý děj, zápletka i se mi kniha dobře četla, ale z konce jsme byla smutná.
Zápletka vcelku zajímavá, styl autora taky pěkný. Kniha se čte dobře. Jen jsem čekal trochu hlubší děj a vlastně asi něco jiného.
A jednu hvězdu strháván za ty francouzské dialogy. Velké části knihy člověk prostě nerozumí...
Tuto knihu jsem si vybrala do výzvy ,ale bylo mě z ní smutno ,hlavně z konce . Autorův styl psaní mi nesedl a ani samotný příběh německého vojáka Rotha a francouzsky Chantal - členky odbojové buňky -mi příliš neoslovil.
Nebýt čtenářské výzvy, asi bych po tomto románu nesáhla. Nevyhovoval mi způsob, jakým je kniha napsaná, nesympatické postavy, prostě nějak jsem se nemohla "přenést a ztotožnit" s postavami v daném období. Co mi vadilo nejvíc - hodně francouzských vět bez překladu - a čtenáři - teď si poraď, jak umíš. Žádnou knihu neodkládám nedočtenou, abych se ale vůbec "prokousala" ke konci, přiznávám, že zhruba od druhé poloviny knihy jsem přeskakovala některé pasáže.
Těšila jsem se na příběh o lásce mezi Němcem a Francouzskou za 2. sv. války, jak slibovala anotace. Místo toho jsem dostala příběh Němce, který jednou uvidí neznámou ženu, hned se do ní bezhlavě zamiluje a i když mezi nimi něco málo proběhne, rozhodně to není žádný vztah nebo láska. Pro mě byla jeho posedlost Chantal naprosto nepochopitelná. Mohl to být hezký příběh, kdyby se mezi nimi opravdu rozvinul nějaký vztah, kdyby spolu něco víc prožili. Ale toto bylo dost chabé. Slabé tři hvězdy za čtivost a napětí.
Pěkný válečný román. Nechápu proč má tak malé hodnocení, proto dávám plný počet hvězd. Jen škoda nepřeložených francouzských vět.
Neštěstí nechodí po horách, ale po lidech...a během války snad nebyl nikdo, koho by se nějak nedotklo. Nepřeložené věty ve francouzštině mi trochu vadily a velmi často byla vynechána část přísudku ve větě. Možná to není chyba, ale mě to rušilo (př.:"Otočil jsme se, chtěl jsem promluvit, vypravil ze sebe jen zachraptění." Tady mám potřebu zeptat se KDO vypravil zachraptění, ale z následujícího textu vyplyne, že jde stále o jednu a tu samou osobu.) Nicméně příběh na pozadí válečných krutostí má spád a četl se velmi dobře.
Všichni jsme jen lidé, ať příslušníka Wermachtu, nebo dcera knihovnice... všichni umíme milovat, umíme nenávidět a umíme být láskyplní i zlí. Jsme jen lidé....potud k tématu. Obsah knihy byl pro mě moc těžkopádný, takový trochu unylý a ač myšlenka dobrá, kniha se zpočátku četla dobře, ale s přibývajícími stránkami přibývalo nepochopení. Nakonec jsem knihu dočetla , ale nebylo to to , co bych měla ještě někdy číst.
Štítky knihy
druhá světová válka (1939–1945) Paříž milostné příběhy válečné romány
Duben v PařížiKniha Duben v Paříži je v
| Právě čtených | 2x |
| Přečtených | 275x |
| Čtenářské výzvě | 182x |
| Doporučených | 7x |
| Knihotéce | 77x |
| Chystám se číst | 65x |
| Chci si koupit | 4x |
| dalších seznamech | 1x |
Trvalo mi se začíst, začátek mě moc nebavil ale pak už to bylo lepší a příběh se mi líbil. Akorát co mi vadilo, byly francouzské věty, které nebyly přeložené a já jsem nevěděla o čem se zrovna baví.