Dotek zmaru

Knihu jsem odložila po chvilce čtení, měla jsem pocit, že se točí vše pořád “dokola”. První díl byl ale fajn a třeba se po krátké pauze k sérii vrátím.

Ahhh, na druhý díl této série jsem se těšila jako malá holka. První díl byl naprosto skvělý a už po jeho dočtení jsem měla jasno, že u jedné knihy rozhodně nezůstanu. Ten příběh, postavy i atmosféra mě vtáhly natolik, že jsem se pevně rozhodla přečíst celou sérii. A teď, po dočtení druhého dílu, vím, že to bylo jedno z nejlepších čtenářských rozhodnutí.

Dotek zmaru je přesně tím pokračováním, které si čtenář přeje. Je návykový, emocionálně nabitý a zároveň nabízí pořádnou dávku spicy scén, které k této sérii jednoduše patří. Příběh má tempo, nepolevuje ani na chvíli a dokáže čtenáře udržet v neustálém napětí. Emoce střídají emoce a člověk má pocit, že s hlavními hrdiny všechno prožívá na vlastní kůži.

Knihu jsem přečetla prakticky na jeden zátah, protože ji nešlo odložit. Každá kapitola mě nutila číst dál a dál, až bylo najednou po všem. A i když jsem stránku otočila naposledy, pořád jsem měla pocit, že chci víc. Jedno je jisté, na třetí díl se vrhnu co nejdřív, protože tahle série si mě omotala kolem prstu.

Je pravda, že je to již nějaká chvíle, co jsem četla první díl. Ale nepamatuju si, že by to bylo až tak špatný, jako byla tato dvojka. Celou dobu mi přišlo, že se to autorka snaží udělat co nejvíce zajímavé, napínavé a erotické, ale tlačila na sílu s emocemi. Některé scény prostě nedávaly smysl... Nebo ty dialogy, které spolu řešili Hádes s Persefonou, bylo to jak pozorovat hádku dvou malých dětí o lízátko. Chování Persefony se zhoršilo, stala se z ní rozmazlená slečinka, která už pak pomalu ani nepracovala a jen si užívala pozornosti. Za mě to byl velmi slabý díl, ale protože mám doma již třetí díl a jsem zvědavá, jak to dopadne, chci si ho přečíst.

(SPOILER) První díl byl rozhodně lepší. Po dočtení souhlasím, že Persefona je v tomto díle skoro až nesnesitelná a Hádes jí s přehledem dohání. Oba jsou na pěst, když je rozumný jeden, tak druhý se chová hloupě a naopak. Některé jejich hádky byly opravdu stupidní, navzájem si vyčítali, že si neříkají pravdu a nesdílí svoje starosti, ale přitom si to dělali navzájem... pořád dokola stejná písnička.
Ale knihu zachránili ostatní postavy, bavil mě Hermés a Apollon. Linka s Lexou nám zase dala více informací o tom, jak funguje smrt, podsvětí apod., to jsem velice ocenila.

Noooo, oproti jedničce to bylo zhoršení... Persefona v tomhle díle byla fakt otravná... Pořád si stěžuje, že jí nikdo nepomůže a nechápe, ale přitom sama nikomu nic neřekne a pořád tvrdí, že to musí zvládnout sama... Spicy scény neskuteně vynucené v některých místech... Snad z toho v dalším díle vyroste, z toho jejího pubertálního chování... V prvním díle mi přišla dospělejší.

Tak tady bych Persefonu hned od začátku knížky nejraději propleskla! Celé její vzdorování jak u 3 letého dítěte kříženého s rozpolcenou osobností mi úplně zkazilo dojem z celé knihy… Potenciál to mělo veliký, bohužel konečná zápletka na 2 strany s okamžitou záchranou to nezachránila. O explicitních scénách se radši ani nevyjadřuju, to mi bylo fakt trapně.

Další díl přečtu s nadějí, že se Persefona už snad probrala z limba a bude se chovat konečně jako dospělá ženská a budoucí královna…

Toto je jedno velké doporučení pro milovníky romanticko - erotické fantasy.
1 se mi moc líbila, ale 2 je dokonce ještě lepčí !
Více akce, slzy na krajíčku...
Dle doslovu autorky se máme v pokračování nač těšit.

Celé knize nejvíc uškodilo, že skoro vůbec neposunula děj. Dotek zmaru na mě působí jako typický vycpávkový druhý díl. Má přes 400 stran a jedinou zápletkou jsou neustálé neshody mezi Hádem a Persefonou, které se ale vždy vyřeší v posteli. Persefona se sice trochu posunula, ale jinak je stále hodně naivní a já moc nechápu, jak to s ní Hádes vydrží. Co se ale povedlo, je Appolonova linka, v tom by autorka rozhodně měla pokračovat. Celkově mě baví, jak autorka zpracovává příběhy ostatních bohů.
Konec mě překvapil a docela navnadil na další díl, který by už mohl být akční.

(SPOILER) vyloženě NEJHORŠÍ kniha, kterou jsem kdy četla. první díl byl celkem supr. zajímavý příběh. Ale tohle? bože nedostala jsem se ani na 50 stranu. Persefona je velmi nerozhodná a pořád se s Hádem jen háda a ten jí to jako poslušný pes žere. hlavně, že nakonec vždy skončí v posteli. za mě velký propadák a celkem mě to mrzí, protože jsem opravdu věřila, že by se mi tato série mohla líbit

Druhý díl mě bavil o trochu míň než první ale přečetla jsem ho hodně rychle a strašně doufám že přeloží i další díly

Oproti prvnímu dílu obrovský propad. Příběh jakoby autorka nevěděla, jak pokračovat. Vývoj postav na nule - ani nezačal tak, jak skončil první díl (najednou je z inteligentní i když impulzivní a neznalé naivní Persefony naprostá husa, co si nedá dvě a dvě dohromady a Hádes se okolo ní točí, odpouští ji její chyby a ještě se jí omlouvá - na to, že má být tisíc let starý a být zkušenější, se chová jak puberťák). Řešení problémů ve vztahu nerozumně a bez poučení, hlavně ať skončí v posteli, což už pak začíná být i nudné. Nedočetla jsem do konce, což normálně nedělám, a rozhodně se k tomu ani nevrátím. Velká škoda.

Na Dotek zmaru jsem se velmi těšila, jednak proto, že první díl byl úžasný a také proto, že mýtus o Hádovi a Persefoně zkrátka miluju. Ve druhém díle na nás čeká rozvoj a výzvy Persefonina a Hádova vztahu, nové postavy, a staří nepřátelé, kteří jejich vztahu nepřejí a udělají všechno proto, aby je rozdělili.

Hned na začátku recenze musím říct, že tenhle svět bohů a smrtelníků od Scarlett St. Clair miluju. Vše je velmi zajímavě vymyšlené a vykreslené, příběh je velmi čtivý a autorčin styl mi opravdu sedl. Děj nemá žádné vycpávky, vše má svůj význam, a i když si myslíte, že na vás nečeká již žádný zvrat, vždy se něco najde. Hádes a Persefona věděli už od začátku, že to nebudou mít jednoduché, ale ve druhém díle začínají trošku bojovat i sami se sebou a ujasňovat si pravidla jejich vztahu. Vzhledem k tomu, že je Persefona trošku svéhlavá a jde si za svým, dokáže si jedním článkem znepřátelit nejen Apollona, ale i jeho obdivovatele, a tak začíná příběh o lásce, smutku a taky nečekaných přátelstvích.

Opravdu bych vyzdvihla i linku s Apollonem, u kterého se zpočátku zdálo, že bude Persefonin nepřítel, ale ta jeho proměna byla úžasná a příběh jeho lásky byl hodně smutný. Smutná také byla linka Persefoniny kamarádky Lexy, kdy Persefona pochopila, že svou pomocí své kamarádce spíše uškodila.

Jediné, co bych knize vytkla, byly neustálé „hádky“ mezi Hádem a Persefonou, kdy se jeden druhému omlouvali, kdy se báli, že se ten druhý pořád zlobí, nebo, že toho druhého zklamali. To už bylo dost repetitivní a ze strany Persefony i hysterické. Mnohdy mi přišlo, že se jejich chování oproti prvnímu dílu liší.

Dotek zmaru tak přinesl hodně nových a zajímavých dějových linek, nové postavy, a především nové výzvy, kterým budou postavy v dalších dílech čelit. Konec krásně navnadil na další díl, u kterého doufám, že vyjde brzy. Knihu můžu v klidu doporučit všem milovníkům fantasy, řeckých bohů, retellingů a především milostných příběhů.

Jedna hvězdička za mou trpělivost, jedna za Hádovu s tou nesympatickou hysterickou a psychicky labilnou Persefonou. Tedy takhle mi snad ještě žádná hlavní postava nelezla na nervy! Doslovné opakování pasáží a celých dialogů!, kapitoly = jednotlivé epizody odsekávané bez propojení, překlad chtělo taky ještě jednou přečíst a učesat aspoň slovosled po tranlatoru. A z téhle říše má "autorka" už 5 dalších "románu". Bohové smilujte se!

Davam na sebe hodne nizke hodnoceni, protoze se autorce podarilo neco, co zadne jine. Zrodit hlavni hrdinku, kterou jsem po celou dobu bytostne nesnasela. Nenasla jsem jediny svetly bod jejiho chovani, charakteru, vystupovani, usudku. Nebyt charismatu Hada, davam o stupen horsi hodnoceni.

U druhého dílu mám trochu smíšené pocity. Rozhodně se mi líbil víc než první a Persefona mě rozčilovala už trochu míň i když pořád mi připadala jako taková impulsivní naivka a Hades krutá bytost s měkkým srdcem (přes den Bůh podsvětí večer Bůh něžností) a co se děje týče tak byl mnohem pestřejší nicméně obsahoval pasáže které se mi zdály vyloženě na sílu aneb nezapomenout ani na jedinou postavu i kdyby to mělo přerusit linku toho co se právě odehrává a také co bylo na sílu tak ta neustálá potřeba "kopulace" hlavních postav a to i ve chvílích, kdy se to tak úplně nehodí.

To čím mě kniha bavila bylo rozhodně vykreslení světa i magie a ačkoliv jde pouze o inspiraci řeckých bájí, je trefně zachycená a promyšleně vykresluje i postavy.

No uvidíme co přinese poslední díl zdá se, že to bude čím dál tím lepší.

Já se na pokračování moc těšila a musím říct, že jsem spokojená.
Líbilo se mi jak autorka kombinuje řeckou mytlogii s moderním světem. Za mě to je skvěle vymyšlené muím říct, že jsem si tento svět oblíbila ještě víc.
Z postav za mě vede (kromě Háda) tak Hermes. Já si moc užívala když byl na scéně. Stejně tak jsems i oblíbila i Hekaté a co musím říct, tak jsem na konci byla překvapena i z Apollóna a doufám, že se objeví i v dalším díle.
Co se týče Persefony tak ta mě trošku zklamala. Na jednu stranu její chování chápu a vím, že si musela projít pár zkouškami. Na stranu druhou měla prokázat, že je dospělá a moc nezasahovat. Každopádně za její chování strhávám 0,5*. Doufám, že v dalším díle se bude chovat normálně. Trošku mi přišlo, že je tady Hádes spíš v pozadí což mi přišlo jako škoda.
Hlavně teda doufám, že další díl vyjde brzo.

Největší mínus této knihy je chování Persefony. Jako kdyby to byly dvě osobnosti. Jedna je milá, přátelská. Druhá sobecká krá.a, za její podrazy ji měl Hádes poslat do, kde slunce nesvítí.
Kniha je čtivá. Sex posledních kapitolách si již mohla spisovatelka odpustit. Všeho moc škodí.

Přiznám se že jsem někde v půlce knihu chtěla odložit. Neboť netuším kde se mezi první a druhým dílem s Persefony stala taková drama queen na facku a když jsem po xté četla o společném vyvrcholení měla jsem s toho tik v oku. Ale druhá půlka byla podstatně lepší.. Více Herma více Apolóna trochu větší pohled do chodu Hádovi říše. Konec velmi zajímavý což mě určitě donutí číst další díly. Celkově se mi to prostě líbí.

Za mě oba dva díly představují zatím nejlepší moderně zpracovanou verzi řeckých bájí, ačkoliv se někomu nemusi líbit chování hlavních postav nebo kam se příběh zatoulal, tak vše má v knize smysl a své místo. Jak autorka sama vysvětluje na konci knihy, tak Persefona si zde musí projít několika zkouškami, aby porozumněla Hádovi, sobě a především podsvětí, aby mu pak mohla skutečně vládnout, jako Hádovi rovná královna. Podobně autorka vysvětluje i Apollonovu linku. Nejvíc se mi na knize líbí, jak autorka kombinuje předlohu a svou vlastní představivost a to především u vedlejších postav. Bylo by super, kdyby i jim některým autorka věnovala samostatnou knihu (Sibyla a Arés, Lexa a Thanatos...). Samozřejmě největší miláček je Hermes, toho bych tam mohla mít pořád... to jeho "Sefy" mě vždycky rozesměje. Paradoxně nejlíp napsaná postava byla za mě v tomto druhém díle Hekaté, která do příběhu vnáší určitou moudrost a nadhled na příběh, což vubec není jednoduché přirozeně zapracovat a dialogy jí a Persefony mě hrozně bavily. Celá kniha je čtivá a opravdu chytře napsaná. Moc se těším na další díl.