Dopisy Felici (výběr z listů)
Franz Kafka
Felice byla velice zdatná, praktická, řádná, duševně nepříliš komplikovaná žena středostavovského vkusu, bez valného smyslu pro umění a literaturu. Její povahové vlastnosti budily u Kafky na jedné straně obdiv, na druhé jejich vztah postupem času komplikovaly. Nebyla pro Kafku v složitém zápase o manželství rovnocenným partnerem. Často nechápala složitý boj, který Kafka vedl sám se sebou. Blížící se nutnost rozhodnutí u něho neustále vyhrocovala zápas protichůdných a vzájemně se popírajících sil. Touha po společenství a potřeba samoty, úsilí o uzavření sňatku a nechuť k soužití a tělesnému styku, přání založit rodinu a nezbytnost "klášterního" způsobu života, nutnost zaměstnání a bytostná potřeba psaní tvořily uzavřený kruh, z něhož nebylo úniku. Tento zničující mechanismus nezadržitelně fungoval ve všech krizových situacích jeho života. Uprostřed světové války se Felice přiklonila k sionismu. Ve volném čase dávala své schopnosti jako "pomocnice" do služeb Židovského lidového domu, berlínského centra sociální a osvětové péče o židovské obyvatelstvo z východu, jež se v té době staralo hlavně o děti uprchlíků před postupujícími Rusy. Působila u nich jako učitelka a Kafka ji v této činnosti podporoval. Jejich vztah vrcholil po úporném zápase dvojím zasnoubením (1914, 1917), které bylo vždy vzápětí zrušeno. Za půl druhého roku po definitivním rozchodu s Kafkou, k němuž přispěla i Kafkova tehdy propuknuvší nemoc, se Felice vdala za berlínského obchodníka Marasse. Měla s ním dvě děti, nejprve žili v Berlíně, pak pět let ve Švýcarsku a od r. 1936 ve Spojených státech. Pět let před smrtí dala Felice Kafkovy dopisy spolu s jeho dopisy své přítelkyni Grete Blochové k dispozici newyorskému Schockenovu nakladatelství. Jejich vydání v šedesátých letech bylo literární událostí, podobně jako v padesátých letech vydání Kafkových dopisů Mileně Jesenské.... celý text
Přidat komentář
Pokud se chcete seznámit s Franzem Kafkou osobně, pak v jeho Dopisech Felici se vám nejvíc otevře. A pochopíte, jak krásný to byl člověk.
Ano, uznávám, že dopisy by si měly zachovat svou tajnost a diskrétnost a ostatním lidem nepřísluší do nich nahlížet a číst si je. Korespondence by měla být vždy soukromá záležitost. Jenomže... díky těmto dopisům si o Kafkovi můžete udělat vlastní obrázek, vlastní názor a ohromnou spoustu věcí o něm zjistit. Jak žil, na co myslel, v čem se utápěl, do čeho se nořil, jak nahlížel na svět. Musím říci, že tohoto věčného pesimistu v něčem obdivuji. Jeho citlivost byla až zraňující a číst toužebné dopisy bylo velice emotivní. Upozorňuji, jste-li citlivější povahy, může se Vám stát, že po dočtení upadnete do menší deprese, či deziluze. Ale i tak knihu doporučuji, přeci jen, jedná se o skutečný příběh, o skutečný život a tento faktor dodá každé knížce (ale i filmu) úplně jiný ráz. :-)
Jedna z Franzových snoubenek, s níž se scházel hodně dlouho, ale nakonec se nikdy nesezdali.
Kafka sa nezaprie, robiť si z ľudí dobrý deň je jeho špecialita, v tomto prípade si to odnáša istá Felice. Musela byť z týchto jeho sladkobôľnych výlevov asi pekne zmätená.. aspoň spočiatku. Viem, že Kafka to myslel na jednej strane úprimne a vážne, hľadal spriaznenú ľudskú bytosť, ale na strane druhej si skrátka ako rodený mystifikátor nedokázal určité svoje špecifické ťahy odoprieť ani tu.