Dopisy
Alexandr Sergejevič Puškin
Korespondence, čítající 393 dopisů, zajímavě dokresluje portrét velkého ruského básníka, seznamuje s jeho názory a posudky umělecké tvorby cizí i vlastní, s jeho existenčními nesnázemi, s prostředím, v němž tvořil, s vřelým jeho vztahem k přátelům i s jeho životem milostným.
Literatura světová
Vydáno: 1958 , SNKLHU - Státní nakladatelství krásné literatury, hudby a uměníOriginální název:
Polnoje sobranije sočinenij, tom 10
více info...
Přidat komentář
Výpisek: 106. dopis, P. A. VJAZEMSKÉMU. Druhá polovina listopadu 1825. Z Michajlovského do Moskvy. „Proč lituješ, že se ztratily Byronovy zápisky? Zaplať Pánbůh, že se ztratily. Byron se zpovídal ve svých verších mimoděk, stržen básnickým nadšením. V chladnokrevné próze by lhal a chytračil, tu ve snaze blýsknout se upřímností, tam zas, aby pošpinil své nepřátele. Nech zvědavost davu a bud zajedno s geniem. Známe Byrona dost. Viděli jsme ho na trůně slávy, viděli jsme ho v mukách velké duše, viděli v rakvi uprostřed vzkříšeného Řecka – že se Ti chce ho vidět na hrnci. Dav čte lačně zpovědi, zápisky atd., protože se ve své podlosti raduje z ponížení toho, kdo je vznešený, a ze slabostí toho, kdo je mocný. Je nadšen, když odhalí nějakou špatnost. Je malý jako my, je špatný jako my! Lžete, padouši: je malý a špatný – ale ne tak jako vy, jinak.“
Autorovy další knížky
| 1999 |  Evžen Oněgin / Евгений Онегин |
| 1955 |  Piková dáma |
| 1962 | Vyšel jsem dřív než hvězda ranní |
| 1960 | Piková dáma a jiné povídky |
| 1938 | Měděný jezdec |
Chvíli jsem tajila dech, chvíli jsem byla v rozpacích ( přeci jen můj milovaný Oněgin to není), chvíli jsem Puškina litovala, protože jsem si ( já naiva) pořád neuvědomovala, že to byl rozervanec, , věčně v depresích, nebo v lihu.... ale přesto přezevšechno ...byl prostě úžasný. Knihu jsem přečetla za dva večery a i když občas jsem se ztrácela- rozhodně tohle čtení stálo za to. Taková i trochu sonda do naší lidské duše, kdy si uvědomíte, že prostě většina z nás v životě plave po proudu, a to zcela dobrovolně, protože proti proudu - to dá děsnou námahu. Ono sice občas vybočit - to zas až tak od věci není, ale kde vzít tu odvahu, že???