Dopis pro mou ženu

Dopis pro mou ženu https://www.databazeknih.cz/img/books/29_/294159/mid_dopis-pro-mou-zenu-FI4-294159.jpg 3 25 7

Syrový text Dopis pro mou ženu finského spisovatele, kontroverzního bohéma, oddaného komunisty a náruživého alkoholika, celebrity finské literatury, vznikl na konci šedesátých let. Autor tehdy podnikl několikatýdenní cestu do Dublinu, dějiště Joyceova Odyssea, kterého také překládal. Jde tedy ve stopách Leopolda Blooma a mezi návštěvami restauračních zařízení, bloumáním po městě a pozorováním místního života se své ženě svěřuje se svým steskem, pocity a názory, kterými při svém osamoceném putování překypuje a v nichž si nebere žádné servítky a nikoho nešetří. Text je plný jadrných až vulgárních výrazů, tak jak autorovi přicházely na mysl, aby ji „v proudu vědomí“ zase opouštěly...... celý text

Žánr:
Literatura světová

Vydáno: , Dybbuk
Originální název:

Kirje vaimolleni , 1968


více info...

Komentáře (7)


Apo73
Apo73
10.07.2023 2 z 5

Mám rád finskou literaturu, ale tato kniha mne bohužel neoslovila. Nic proti vulgárnímu toku slov opilce, zhýralce, prasáka, nezodpovědného bohéma (až démona), který se prochází po Dublinu, a kde nevydrží ani tři týdny a musí se vrátit absolutně švorc a mnohokrát vyzvracený a uonanovaný. To mi nevadí vůbec a může to být svých způsobem až zvláštní rukopis, estetika (jistě není pro každého), a jistě to v 60. letech vyvolalo rozruch. To všechno by mne čtenářsky chytlo, kdyby nezůstalo JEN u toho. Čekal jsem - nikoliv děj, jak se to vyvine, to se čekat nedalo, ale jakou další dimenzi to přinese. Literárně to je určitě cenné, je to svérázná řeč opilce, a je to krásná práce překladatele Michala Švece. Oceňuji i drobné faktografické vysvětlivky na konci, protože hlavní postava mluví o mnoha lidech u nás běžně neznámých. Ale ono to nic dalšího pro mě nepřineslo. Je to jako nalezený "dopis" před hospodou někde v bahně, když se to omyje od všech možných sekretů a dá se to ještě číst. To je podle mě málo. Chtěl jsem se dozvědět něco víc o člověku, o jeho vrcholech a pádech, o zoufalství nebo štěstí, něco, co by mělo obecnější hodnotu. Nenašel jsem to tam. Proto to beru jako zklamání a jeho Čas v Praze číst určitě nebudu.

Athugandi
Athugandi
27.12.2017 4 z 5

Saarikoski je svojím spôsobom čarovný. Niekto mu môže vytknúť jeho vulgaritu, avšak ja v nej a v celom jeho rozprávaní vidím skôr detskú úprimnosť. Bez svojej milovanej, na ktorú čaká je v Dubline sám, opustený, len so svojimi túžbami a alkoholizmom. Je ale úprimný, priznáva sa k svojim slabostiam, všetkým činom, neschopnostiam, a to spôsobom ako to dokáže len málokto z nás. Strháva si masku významného a uznávaného spisovateľa, ktorú by na jeho mieste väčšina z nás mala a ukazuje svoju nekonečnú ľudskosť. Pre mňa je Pentii Saarikoski nezabudnuteľný spisovateľ a hlavne človek.


Musvar
Musvar
04.12.2017 3 z 5

Dřív asi byly prasárny automaticky provokativní a atraktivní, dneska to už nefunguje. I když jakýsi slovesný talent autorovi upřít nelze.

-Pečivo-
-Pečivo-
29.01.2017 4 z 5

Lehké zklamaní, potom co to Palivo vychválil do nebes. Špatný to vůbec nebylo, ale zafungoval takovej ten blbej efekt, kdy díky tomu bylo moje očekávání někde u Laskavých bohyň.

Dopis pro mou ženu 10/10 neni. Je to pěkně napsaný, romantický jak cukrárna ale zároveň upřímný jak ČSSD a autentický jak auto, takže vlastně všechno dobrý.

Tenhle finskej Henry Miller navštívil v roce 1968 Dublin a napsal všechno co ho napadlo. Stejskalo se mu po manželce a tak lil a honil si ho a sral a honil si ho a lil a lil. Jak Lil Bow wow. Během toho lití stesk rostl a tak se po třech týdnech vydal domu za manželkou. Furt to ale neni Henry Miller a tak 8/10.

puml
puml
13.08.2016 3 z 5

Velmi jadrný text. Zpověď finského bohéma, jenž se prochází po Dublinu a utápí se v chlastu. Není to špatný, ale je to jak finská sauna - přetopený a upocený. Text asi v době svého vydání šokoval (a snad i stále šokuje) svou otevřeností, ale to je tak všechno. Pár zajímavých momentů, jinak je to mdlý, přisprostlý hospodský plácání.

maličkán
maličkán
24.07.2016 odpad!

Větší blbost jsem v životě nečetla. Knihu jsem vyhrála a dočetla jsem ji jen z toho důvodu, že měla přes 140 stránek.

Palivo
Palivo
12.05.2016 5 z 5

Mnoho lidí Saarikoskiho nezná, proto Vás rád zasvětím: Pentti Saarikoski se narodil ve Finsku, ale jelikož měl tmavý vlasy a vypadal jako mexická verze Josefa Vinkláře, bylo mu zakázáno hrát hokej a lovit ryby rukama, což jsou jediný dvě zaměstnání ve Finsku (zdroj: Švédsko). Proto se tedy stal básníkem a spisovatelem a jelikož mu tento um šel dobře, dodnes mu ve Finsku říkají Pentium.

K tomu, aby mohl psát, potřeboval alkohol a to dokonce takové množství, že by na olympiádě překonal i Oldřicha Kaisera a Lenku Kořínkovou. Škoda, že není na světě víc alkoholiků, logicky by na světě bylo i víc geniálních spisovatelů. Vzhledem k tomu, že mu občas dost hrabalo a manželky přehazoval vidlema, často cestoval do různých měst Evropy, aby tam prznil holky a pil gin, pivo a vodku, což je zvyk, který od něj převzali angličané a praktikují jej do dnes.

Z jeho výletu do Dublinu, kde měl být tři měsíce, ale nakonec odjel po třech týdnech, protože už byl zchlastanej jak doga, vznikla tato kniha, která se tváří podle názvu jako dopis, ale dopis to není, protože dopisy jsou v obálkách, to já poznám. Nejlépe by se to asi dalo označit jako finské pokračování Obratníku raka - s tím rozdílem, že Penttiho kniha vlastně ani žádný děj nemá a daleko víc se soustředí na detaily a totální nepodstatnosti, které tříská hlava nehlava. Mezi jeho hlavní témata tedy patří: jak šel do hospody, co si tam dal, jestli se ráno vykadil, jestli mu stojí, jak se pozvracel, kam šel potom, jestli kadil podruhý, kolik mu zbejvá peněz a kde se probudil. Intelektuálové možná namítnou, že je to ubohé, ale i pro ně Saarikoski občas vytáhne vcelku zajímavou myšlenku, jako například, " že království nebeské je ve skutečnosti v konečníku, kde jsou vidět hovínka."

Díky jeho totální upřímnosti a faktu, že psal co ho napadlo, přinesl naprosto neuvěřitelné podobenství doby očima alkoholika, klobouk dolů. Navíc i přes to všechno je Dopis pro mou ženu opravdu dopisem pro ženu, kterou tehdy miloval a v neposlední řadě tak knihá zároveň působí i jako deník opravdové lásky, což je patrné například z toho, jak poeticky přirovnává lásku ke své ženě k tomu, jak smrděj jeho hovínka.

"Rána jsou fakt nemožný, nejdřív se mi nedaří vystříkat se, ať se snažím sebevíc, pak se nemůžu vyblejt, nemůžu se vysrat, bolí mě záda, je mi zima a stýská se mi po tobě."

Samozřejmě, že život a lá Iveta Bartošová nejde praktikovat pořád a tak Saarikoski umřel docela mlád. Na jeho počest používají francouzi dodnes v závěrečných titulcích FIN.

Štítky knihy

Dublin finská literatura

Autorovy další knížky

Pentti Saarikoski
finská, 1937 - 1983
2016  69%Dopis pro mou ženu
2017  56%Čas v Praze

Kniha Dopis pro mou ženu je v

Přečtených32x
Čtenářské výzvě6x
Doporučených2x
Knihotéce10x
Chystám se číst29x
Chci si koupit2x