Domov pro tělo i duši
Renáta Kiara Vargová
Kniha popisuje slovem i obrazem příběh ženy, která se poté, kdy jí dospěly děti, odstěhovala z Prahy. V padesáti letech zjistila, že nemá místo, kde by se cítila dobře, svobodně, bezpečně, kam bych se ráda vracela. Zjistila, že nemá skutečný domov. Život v pronájmu se jí nelíbil, a tak se pustila na venkově sama do stavby soběstačného domu svých snů s prvky posvátné geometrie. Kniha je doplněna řadou stavebních rad, nápadů na zútulnění domova a návodů na tvorbu dárků pro radost. Doprovází ji řada fotografií z průběhu stavby i malebné venkovské přírody. V tomto unikátním průvodci stavbou vlastního domu s obrazy emocí a tvořením pro radost najdete nejen veškeré rady, jak ho svépomocí postavit, ale jak z něj vytvořit místo, kde se budete cítit šťastně.... celý text
Přidat komentář
![RenataP RenataP](https://www.databazeknih.cz/img/users/23_/23951/23951-bOk.jpg?v=1449435701)
Pro mne jedno velké překvapení. Čekala jsem nudný stavební deník, ale už od prvních stránek mě autorka chytla za ženskou strunku. Ano ano, o stavbě a jejím průběhu toho tady je hafo, stručně, jasně a po ženskou napsáno, ale ty pocity kolem. Ty obyčejné lidské slzy, radosti i zoufalství, ty nápady na to, jak si udělat život hezký, i když ho trávíte v holínkách. Jednoduše – tohle je kniha, pocitovník, o tom, když jdete za svým snem. Lhostejno, jeli to dům nebo cokoliv jiného.
![mariva mariva](https://www.databazeknih.cz/img/users/22_/22321/22321.jpg?v=1381127959)
![5 z 5 5 z 5](img/content/points/5.png)
Trochu netradiční "stavební deník" o tom, že se člověk může v každém věku rozhodnout k zásadní změně svého života. Taky by se mi líbilo postavit si vlastní domek podle svých představ, asi trochu jiný než autorka, každý máme nějaký svůj sen. Spoléhat na hypotéku už v mém věku nemůžu, ale člověk nikdy neví, co mu život přinese. Knížka je víc duchovní než stavební a doprovázejí ji opravdu krásné fotografie.
Nejdřív mi vadilo, že Domov pro tělo i duši stavěli podle deníku "lemplové" a další všemožní neumětelové, nad kterými si autorka zoufala na každém kroku, když při tom stála v holínkách po kotníky v bahně. Harmonie mi přišla poněkud vydupaná ze země, ne proudící ze srdce paní stavitelky. Ale to je jen můj dojem po přečtení, třeba bylo všechno jinak...
Potom se to trochu s dokončovacími pracemi zlomilo a na konci už jsem skoro litovala, že příběh končí.
Renáta Kiara působí dojmem silné, sebevědomé a nekompromisní ženy, nerozpakuje se několikrát opakovat, že dům "sama postavila". No nakonec, proč ne:-)
Líbí se mi nápad od začátku fotit stavbu a zapisovat si, jak se všechno postupně (i s potížemi) proměňuje v realizovanou vysněnou představu domova. I tipy na různé vylepšení a drobné milé vychytávky pro útulnost jsou nápadité.