Domov na konci světa
Michael Cunningham
https://www.databazeknih.cz/img/books/16_/160704/bmid_domov-na-konci-sveta-Lrb-160704.jpg
4
401
65
Osamělý a introvertní Jonathan zvláštním způsobem "doplňuje" svého kamaráda Bobbyho; znají se od dětství a oba jsou gayové. Zatímco Jonathan se odstěhuje do New Yorku, Bobby bydlí u jeho rodičů v Clevelandu. Do příběhu později vstupuje Clare, Jonathanova spolubydlící, a jakkoli ví o jeho sexuální orientaci, touží mít s ním dítě. Nakonec se všichni tři setkávání v NY, Clare otěhotní s Bobbym a tato zvláštní trojice založí rodinu. Rafinovaně komponovaný román, časově rozkročený mezi 60. a 80. lety minulého století, se čte doslova jedním dechem. Atmosféra knihy je podobná slavným Hodinám, a protože Domov na konci světa byl publikován dříve, dalo by se i říci, že se Cunningham tímto románem na Hodiny "připravoval". Román reprezentuje špičku současné americké literatury a byl rovněž zfilmován.... celý text
Literatura světová Romány Pro ženy
Vydáno: 2013 , OdeonOriginální název:
A Home at the End of the World , 1990
více info...
Přidat komentář
"Domov na konci světa" je zvláštní kniha, protože mě rozčilovala stejně tak, jako mě bavila a poutala. První část románu se mi zdála rozhodně lepší, více mě vtáhla do děje a přiblížila k postavám, ke kterým jsem si našel cestu. Pokud je na něco Cunningham mistr, pak právě na vykreslení postav - u všech jeho knih jsem měl pocit, že to nejsou postavy, ale opravdoví lidé kvůli tomu, jak lidsky se chovaly a jaký měly promyšlený charakter. V druhé části jsem skoro všechny postavy něčím nenáviděl, protože mě frustrovaly - přesně ale vím, že archetypy těchto postav ve skutečném životě opravdu existují. Kvůli tomu se mi kniha těžko četla: věděl jsem totiž, že si postavy "něčím" ubližují a rozčilovalo mě tomu přihlížet (nevím, jestli to tak Cunningham zamýšlel). Kniha pod mýma rukama utekla příliš rychle, konec byl hezký, nicméně bych se nezlobil, kdyby přišel až třeba za dalších sto stránek. Určitě doporučuju, ale nevím, jestli se ke knize někdy chci vrátit.
Tak tohle mě fakt dostalo. Patří mezi moje TOP 10. Neskutečně silný příběh psaný s takovou lehkostí.
Román, u kterého vás napadne, že Michael Cunningham vám obsadil mozek a zmanipuloval vaše emoce tak, jak příběh chtěl, už zase. Tak jako vždycky. Zase nechcete, aby příběh skončil, zase chcete vědět, jak to bylo dál. Zase máte pocit, že hrdiny románu znáte jako své známé. Některé nechápete a zlobíte se na ně. Některé milujete a v nitru chcete chránit, ač nemůžete...no ano, krásné, plné čtení. Neuvěřitelné, že on si to celé jen vymyslel. Jak jako že Jonathan neexistuje???
"Mrtvým toho dlužíme ještě míň než živým a že naše jediná šance, jak dosáhnout štěstí - a to dost malá šance - spočívá v tom, jsme-li schopni a ochotni přijímat změny, které nám život přináší."
Domov na konci světa, je příběh o homosexuálním Jonathanovi, bisexuálním Bobbym a heteresexuální Clare, kteří spolu žijí a tvoří něco jako rodinu. Není to však příběh o štěstí a lásce, jak by se mohlo zdát, ale o hledání sebe sama, splněných i nesplněných snech, emocích, vnitřní prázdnotě, životě ze zvyku, prchavém pocitu naplněnosti, věčné nespokojenosti sami sebou, úvahách o životě, touhách, falešném pocitu bezpečí, smrti a životní pokoře.
Kniha se čte snadno, ale příběh už méně. Místy depresivní, místy smutný, místy k zapřemýšlení, zkrátka Cunningham.
Domov na konci světa byla má první Odeonka a hned láska. Knihu jsem si vybrala před 15 lety na Vánoce a doteď si ji pamatuji, četla se dobře a zanechala silný dojem. Hned poté jsem přečetla Hodiny a Cunningham se stal jedním z mých nejoblíbenějších autorů.
Film byl strašný.
Stále nemohu sehnat knihu Tělo a krev, kdyby měl někdo k prodeji prosím dejte vědět.
Přestože pro mě Domov není stejnou srdcovkou jako Hodiny , autor mě hodně baví a už se těšim na Vzorové dny.
Působivá a emočně hodně nabitá sonda do vnitřního světa tří postav (Alice se trochu vymyká). Na knize je znát, že ji autor psal dlouho, je v některých částech nespojitá, jako by se jednalo o jiné postavy. a přece je v ní tolik emocionální síly, tolik nahoty a upřímnosti v introspekci a vnitřním dění. Sílu jí dává nejen hledání lásky a smyslu, ale především vědomí duchovních souvislostí života, byť to nikde není úplně explicitně řečeno. Co je smrt? A co je život, který je smrtelný? Co je láska? Kam celá naše existence ústí. Stálá přítomnost Bobbyho mrtvého bratra Carltona je znakem jakési nesmrtelnosti, byť spíš implicitně cítěné nežli přímo reflektované. Kniha je velmi působivá i díky promyšlené kompozici, skvělému jazyku a především díky tomu, že autor své postavy má skutečně rád.
Pro mě druhá knížka od Cunninghama. Trochu hůř se mi četla, příliš mnoho metafor, spousta slov o ničem. Vzorové dny se mi líbily víc.
Tak to bylo super počteníčko o nás lidech, o našich možnostech a představách o životě a o tom, jak to nakonec všechno je jinak. Možná je to i lepší. Rozhodně ale ne ideální...
Přečteno jedním dechem, nemohla jsem se odtrhnout.
Bavilo mě číst příběh z vícero pohledů zainteresovaných osob, zajímavý nápad. Jen ten Bobby mi přišel zbytečně jednoduše pojatý.
Typický americký duch v knize, místy šokující, později velmi melancholické až marné, syrovost i v tak netypickém mnohoúhelníku propletenci vztahů...
Tato kniha mě bavila. Sice neobsahovala převratnou myšlenku, ale četla se mi dobře. Navíc každá kapitola byla psána z pohledu jiného účastníka (jako např.u Milana Kundery).
Štítky knihy
homosexualita zfilmováno americká literatura hledání smyslu života AIDS introvert milostný trojúhelník gayové
Autorovy další knížky
| 2004 |  Hodiny |
| 2005 | Domov na konci světa |
| 2014 | Tělo a krev |
| 2011 |  Za soumraku |
| 2015 | Sněhová královna |
Prostě nádhera!! Je to typ knihy, ke které se můžete pořád vracet a stále budete nacházet nové a nové věci k zamyšlení, definice krásy, života, času, lásky, povahových rysů člověka.....postavy jsou vymyšlené a napsané tak, že k nim čtenář pociťuje stejný vztah jako ke skutečným lidem, ať už sympatie, blahosklonnost, obdiv, odpor, nesouhlas.....Cunningham píše tak lehce a jakoby mimochodem vyjadřuje nejniternější pocity a myšlenky člověka, které se obvykle těžko dají zformulovat, ale pouze se cítí, že to tak nějak je... já jsem si velmi oblíbila Clare..."Toužila jsem po životě, který by byl současně poklidný i šokující. Chtěla jsem být milována někým přísným a rozvážným, a zároveň jsem si přála pobíhat s opileckým jekotem a s flaškou v ruce mezi světly rozjetých aut. To bylo naše rodinné prokletí , mívali jsme sklon pěstovat v sobě hejna ničím nezkrocených přání, která se navzájem nesmiřitelně střetávala a potírala..."