Dobyvatelé ledových moří

04.04.2024

Z těch ruských KODovek, které do nás komunisti cpali, tato patří spíše k těm lepším. Zajímavá především svým prostředím (středověký Novgorod počátku 15. století). Ale samozřejmě prosáknutá, jako veškerá ruská literatura, sovětská i nesovětská, rusáctvím. Křižáky u Grunwaldu porazili Poláci, Litevci a RUSOVÉ, ze západu přichází jenom zlo a špatnost, zato jas a dobro jedině z východu, zde konkrétně z Moskvy. Což je černohumorně paradoxní, protože jestli někdo přinesl zkázu Velkému Novgorodu, spolu se Pskovem jedinému zárodku demokracie, který se kdy v ruských zemích vyskytl, tak to byli právě vládcové Moskvy. Nejprve ten, co si jej podrobil (Ivan III.?, nejsem si jist), a definitivně poté vraždící maniak Ivan IV., v západních jazycích obdařený přiléhavým přízviskem Hrozný (ruský originál Groznyj ovšem zvráceně znamená Velkolepý). Jinak dále samozřejmě Matička Rus, vlast, ruská duše, lid, bla bla. Nic nového. Poněkud troufale překvapivé bylo v úvodu knihy naznačení, že Rusové objevili Ameriku, když autor popisuje, jak bělomořští plavci směrem na východ za Obem minuli ústí dalších pěti velkých sibiřských řek a pak přepluli moře do protější země, kde zase rostly stromy... Nepřekvapivé pro toho, kdo četl stalinistické Vyprávění o ruských vynálezcích a objevitelích (úplně všechno vymysleli Rusové a Západ to ukradl)... Rád bych si o Novgorodu zase něco přečetl, ale ruské autory propříště vynechám, nemá to smysl. Rus, to není země, stát, či národ, to je diagnóza.

28.07.2023

Velmi silné tři hvězdičky, možná i čtyři by se daly dát. Je to dobrodružná kniha. Žánr, jak skupina hrdinů bez bázně a hany putuje někam za ušlechtilým cílem, a v tom se jim snaží bránit všelijací syčáci, zlosyni a zrádci. Knížka mi připomínala romány Eduarda Štorcha, hlavně se mi vybavil Hrdina Nik. Trochu připomíná i verneovky.
Ze začátku čtení komplikuje velké množství postav a málo vysvětlené reálie. Ale později, když už jde o plavbu a o osudy paralelních výprav putujících po souši se už děj zpřehledňuje. Knížce citelně chybí mapa, protože bez ní máme geograficky mlhavou představu, jak vlastně výpravy putovaly. A ilustrace by také mohly být lepší. Přeci jenom, dobrodružná knížka určená pravděpodobně pro mládež by si zasloužila lepší obrázky.

05.02.2021

V podstatě souhlasím se vším, co je napsáno v předchozích komentářích této knížky. Badigin píše zdlouhavě, dost často odbíhá od tématu a dost se tam projevuje doba, kdy román psal. Díky tomu obyčejní Novgoroďané jsou nejčestnější a mají ty nejlepší úmysly, šlechtici a kupci jsou zkažení a myslí jen na sebe, na německých rytířích a na Hanze není v románu snad jediná dobrá vlastnost…
Je to zajímavě vybrané téma. Mezi řádky je poznat, že Badigin sám byl kapitán na lodi a plavil se Arktidou. Badigin velmi dobře vylíčil život v Novgorodu, kraje kolem Ledového moře. Ale přitom to vše píše tak stroze, používá zbytečně krátké strohé věty.
Intrikaření hanzy, bojarů a vnitřní rozpolcenost vladyky Novgorodu mi tak něčím připomínali Nepřítele z Atlantidy nebo Faraonova písaře od Pludka.

15.11.2020

Moc mne to nebavilo a dočetl jsem to spíš ze zvědavosti. Takový chaotický děj s mnoha odbočkami, spousta postav, ve kterých se čtenář neorientuje. Celkem hezká je ale středověká atmosféra severského života, Novgorodu, hansy, pohané vs. křesťané, obchodu a pod. Kniha na mne působila, jakoby to bylo nějaké zkrácené vydání mnohem delšího románu, protože některé události jsou prostě jen tak načrtnuty, až je to škoda.
Je dobré si také uvědomit, že kniha byla psaná ve stalinistickém rusku.

02.03.2019

Tak, nakoniec došlo aj na Peruna. Tomu som fakt rád. Badigin síce píše zdĺhavo a rozťahano, avšak po prekúsaní sa asi polovicou knihy, to začne byť vcelku zaujímavé. Na môj vkus je tam zbytočne veľa nepodstatných postáv a samotnú orientáciu sťažuje tiež fakt, že postava má dokopy tri mená a vy často netušíte o koho ide, keď autor volí raz prvé meno, potom druhé meno, nakoniec priezvisko či nebodaj kombinácie týchto možností. Osudy mnohých negatívnych postáv sa čitateľ ozaj dozvedá takmer na jednej jedinej strane, čo pôsobí dosť odfláknuto. Avšak samotný záver v pohanskej dedine so slovanskými modlami stojí fakt za to. Síce neviem prečo je Perun chápaný ako božstvo ohňa, keďže jeho primárnou funkciou bolo zosielanie dažďa a búrok (atribút blesku) a patronát nad bojovníkmi (atribút sekery). Napriek tomu to stojí za prečítanie.