Umění v krvi
Bonnie MacBird
https://www.databazeknih.cz/img/books/32_/329844/bmid_umeni-v-krvi-9L4-329844.jpg
4
127
39
Dobrodružství Sherlocka Holmese série
1. díl
Londýn, chladný prosinec roku 1888. Sherlocku Holmesovi je 34 let a po katastrofálním vyšetřování případu Jacka Rozparovače se opět uchýlil ke kokainu. Watson nedokáže svého přítele ani utěšit, ani ho vytrhnout z letargie – když tu přijde z Paříže podivně zašifrovaný dopis. Mademoiselle La Victoire, krásná francouzská kabaretní hvězda, píše, že se pohřešuje její nemanželský syn, jehož otcem je anglický šlechtic, a ji samotnou na ulicích Montmartru kdosi napadl. Poté co Holmes s Watsonem po boku vyrazí do Paříže, zjistí, že únos dítěte je pouze špičkou ledovce v mnohem spletitější aféře: v Marseilles byla uloupena nesmírně vzácná antická socha a v továrně na hedvábí v Lancashiru bylo zavražděno několik dětí. Stopy ve všech třech případech vedou k jedinému, nedotknutelnému člověku. Zotaví se Holmes včas, aby nalezl ztraceného chlapce a zarazil další vraždění? Pokud se mu to má podařit, musí se udržet o krok před nebezpečným francouzským soupeřem a vyhnout se intrikám svého bratra Mycrofta.... celý text
Detektivky, krimi Thrillery
Vydáno: 2017 , Mladá frontaOriginální název:
Art in the Blood , 2015
více info...
Přidat komentář
Začátek výborný, druhá polovina už trochu horší. Zdálo se mi to hodně uspěchané, některé pasáže by chtěly více rozvést. Připadalo mi, že Sherlock a Watson zbytečně pořád jen cestují sem a tam. Možná je to ale jen můj dojem. Jinak četla se pěkně a rychle.
I přes krásnou obálku jsem měla jisté pochybnosti, zda bude knížka stát za to, a ze začátku jsem koupě docela litovala. Sherlock se utápí ve smutku a depresích, nic nechce jíst, nic nechce dělat a nikoho nechce vidět. Problém nebyl v tom, že by mi vadilo číst o člověku v depresi (i když k Sherlockovi mi to prostě nesedělo), ale v tom, že to vůbec nebylo napsané uvěřitelně - spíš mi to připomínalo rozmazlené princezny z pohádek, a přemýšlela jsem, jestli nemám knihu odložit. Naštěstí tyhle pasáže brzo zmizely a začalo se něco dít. Dopis a úvodní vyšetřování ve Francii sice taky nebylo úplně zábavné, ale s návratem do Anglie příběh konečně dostal spád a tu správnou šťávu. Začalo mě to bavit, počáteční nespokojenost zmizela a chtěla jsem vědět, co bude dál, což trvalo až do konce knihy.
Přes počáteční nezáživnost tak knížku hodnotím kladně a jsem ráda, že jsem si ji přečetla. Nemůžu ji však porovnat se skutečným Sherlockem, protože jsem zatím nic od A. C. Doyla nečetla. Myslím ale, že pokud se připravíte na pomalejší rozjezd, mohl by se vám příběh líbit.
Umění v krvi je fenomenální kniha pro ty, kteří mají problémy s usínáním. Stačí totiž pár řádků této podprůměrnosti a už odplouváte do říše snů.
Doslova vše v této knize je nevěrohodné. Postavám nevěříte ani slovo z jejich dialogů, vše šustí laciným klišé. Prostředí jsou okoukaná, nijaká, nezajímavá. Londýn, Paříž? Jupí! O tom jsem ještě nikdy nečetl!
Příběh v sobě mixuje asi čtyři různé podzápletky, které spolu nemají prakticky nic společného a ještě ke všemu se ne všechny vysvětlí.
Tajuplné umění v krvi, za které se prý Sherlock Holmes vždy styděl a nechtěl, aby o tom jeho okolí vědělo, se projevuje tak neskutečným a nechutným způsobem, že občas Sherlock pozná známý obraz! Neskutečné! Šokující! To naprosto mění můj pohled na tuto postavu! Holmes už nikdy nebude takový, jako býval... Žvásty. Prázdná, hloupá slova.
Vystupuje tu Sherlock, doktor Watson, Mycroft i Lestrade, a děj se odehrává v Londýně i v Baker Street 221B. Někomu to ke štěstí stačí. Já říkám, že tohle nemá s dílem Arthura Conana Doylea nic společného. Holmes není Holmes. Kde je v knize *jakákoliv* dedukce? (když odhlédnu od podružností, jakože pozná, že nějaká žena je těhotná). Kde je jeho pronikavá inteligence? Jak je možné, že dostává neustále nakládačku? To zkrátka znamená, že ho intelektem leckdo předčí, jinak se to vysvětlit nedá. Tohle není Holmes, ale obyčejné soukromé očko, které nosí jméno největšího detektiva naprostým omylem. Watson je Watson až na půdu - z přítele hlavního hrdiny se stal trouba a otloukánek, kterého musí Holmes neustále okřikávat. Všimli jste si, kolikrát na něj Holmes "vyštěkne." Atd atd. To, že napíšete příběh, v němž vystupují postavy "Holmes" a "Watson" z něj ještě zdaleká nedělá sherlockovský román. Promarněná šance :(
Uprimne povedane, naplna to ducha holmesologie a dodrziava to kanon. Chvalim, ze autorka neposlala Holmesa a Watsona do boja s duchmi, so zombikmi alebo do ameriky, ako sa to stava ked autor bojuje s originalitou. Toto ma tu celkom dobru Doylovsku vonu. Kriticky pozeram na zaverecne rozuzlenie, ktore je akcne, k Holmesovi sa mi nehodi, plne chaosu, nezvladnute nelogicky spravajuce sa postavy a dialogy ako z Nicka Cartera. Za zaver hviezda dole.
Skvělá kniha, četla jsem všechny od A.C.Doyla a tahle se mu docela vyrovnává, možná mi to nedošlo, ale v knize John zmiňuje díry po střelách ve stěně v jejich bytě, které tvořily písmena VR , jsou to iniciály, ale čí?
Tahle kniha se četla jedním dechem. Skvěle napsané, až na to že si autorka asi spletla století :D čekala jsem kdy Holmes sedne za volant Mercedesu. Ale příběh byl napínavý a konec nečekaný. Ke knize se určitě ještě vrátím.
Příběh měl na začátku knihy poměrně velký potenciál, kterého se dalo maximálně využít. Bohužel, jak už tady bylo zmíněno, je tam až příliš náznaků z nynějšího století a celkové kouzlo tehdejší neuspěchané, klidné doby chybí. Právě proto nemůže zvláštně sympatická postava Sherlocka vyniknout.
Sherlocka můžu a celkom ma to bavilo....miestami trocha nudné ale ako odpočinková kniha celkom dobré...
Zápletce se nedá nic vytknout. Je svižná, má hlavu a patu a není přehnaně složitá ani moc primitivní.
Ovšem první věcí, která mi hned na začátku knihy vlepila facku do tváře, bylo chování postav. Jako by autorka naprosto ignorovala to, že je děj zasazený do Anglie 19. století. Postavy se chovají a mluví jako z 21. století, není tu ani náznak atmosféry tehdejšího Londýna nebo Paříže. V rozhovorech (a teď nevím, jestli jde o chybu autorky či překladatelky) se občas najdou slova, která se prostě do dané situace naprosto nehodí a u několika situací mě jejich neuvěřitelnost až rozesmála.
Pak tu máme povahu samotného Sherlocka Holmese. Z něj se nám tady najednou stává citlivý muž. Tu zahoří láskou k mladé dámě (protože je to dnes velký trend nechat muže, který je zdánlivě bezcitný, propadnout kouzlu krásné ženy), tu lituje děti pracující na fabrice, se kterými je až moc přísně zacházeno (tady je vidět nevědomost autorky ohledně Anglie 19. stol. - takovéto zacházení s dětmi v továrnách a fabrikách bylo v té době běžné, a tak je hloupost, aby to rodilému Angličanovi připadalo zvláštní). Navíc je tu popřeno vše, co kdy sir C. A. Doyle napsal o Holmesově vztahu k ženám.
Pokud hledáte zajímavou zápletku s nečekaným rozuzlením, knihu doporučuji stoprocentně.
Pokud jste si ale knihy s panem Holmesem oblíbili díky kouzelné atmosféry Anglie a díky nenapodobitelné povaze věhlasného detektiva, nedočkáte se ani z poloviny tak úžasného zážitku jako u originálních povídek.
Za mě taková kniha která nenadchne, ale ani nepohorší. Jako rodič jsem trochu nesvá, jakkoli se někde objeví jakýkoliv násilný čin ve spojitosti s dítětem, tak jsem z knihy byla trochu nesvá. Ze začátku se to trochu táhlo, ale nakonec to nabralo docela spád. Oceňuji, že v knize nejsou sáhodlouhé nudné popisy. Postavy uvěřitelné. Díky členitému dělení se četlo dobře, snadno a rychle :-)
Přestože se pořád nemůžu smířit s tím, že někteří autoři klidně "ukradnou" Holmese a použijí ho pro svůj román a že ani po asi čtvrtém autorovi, jehož ne-doylovský případ jsem přelouskala, se obdivný aplaus nekonal, tak téhle knize se jistý šmrnc upřít nedá. Děj spěje od relativně poklidné chůze přes běh ke sprintu přes pár mrtvol až k dramatickému vyvrcholení, kdy jde o život i samotnému Holmesovi. Není divu, že je román takto okázale filmově vystavěn, protože autorka, Američanka, celý život pracovala pro Hollywood :-) Líbila se mi mj. část děje v Paříži a zejména krátká půvabná pasáž s Henri de Toulouse-Lautrecem. Takže suma sumárum slušných 75%.
Mám ráda klasické holmesovky, takže jsem se trochu bála zklamání z Sherlocka, kterého nenapsal sir Doyle, ale tato kniha mě opravdu příjemně překvapila. Zápletka je příjemně zapletená :-) a přitom se člověku nestane, že by se v ději ztratil. Místy jsem se zasmála a místy jsem byla napnutá. Souhlasím, že některé pasáže mohly být rozvedeny více, kniha plyne v opravdu svižném tempu, ale za mě 5*.
Kniha se velmi dobře četla. Rozhodně bych některé pasáže víc rozvedla, protože děj tam utíkal až moc rychle a čtenář se tak nemohl víc ponořit do celkového dění, ale příběh měl zajímavou zápletku, která měla ještě zajímavější rozuzlení... :)
...dobře vymyšlený příběh....obstojný doylovský rukopis...
rozhodně to není taková srágorovina, jak nové poirotovky....je vidět, že tuhle novou holmesovku tlačila spolu s autorkou skupinka Holmesových nadšenců..... bavil jsem se , proto přečteno na jedno usednutí ...nehledám chyby a nedostatky a dávám za zábavu 100%
Štítky knihy
Umění v krviKniha Umění v krvi je v
| Právě čtených | 1x |
| Přečtených | 166x |
| Čtenářské výzvě | 30x |
| Doporučených | 11x |
| Knihotéce | 98x |
| Chystám se číst | 46x |
| Chci si koupit | 10x |
| dalších seznamech | 5x |
Za mě velmi dobrý kniha! Od knihy jsem neodtrhla oči, musela jsem pořád číst. Bylo to jako bych se dívala na nový film s Sherlockem Homesem. Viděla jsem tam přesně Roberta Downey Jr. a Juda Law! Příběh, velmi napínavý, a líbí se mi, že jedna nebo dvě kapitoly jsou z pohledu Sherlocka. Doporučuji všem, co mají rádi jak seriál, tak filmy. Je to čtivé, děj napínavý, v průběhu maličko děsivý, ale velmi dobře zakončen.