Do divočiny
Jon Krakauer
https://www.databazeknih.cz/img/books/39_/398409/bmid_do-divociny-uEu-398409.jpg
4
882
882
V apríli roku 1992 sa mladý muž zo zámožnej rodiny východného pobrežia Spojených štátov vydal stopovať na Aljašku, aby sám putoval divočinou na sever od vrchu Denali (starší názov Mount McKinley). O štyri mesiace našla skupina lovcov lososov jeho rozkladajúce sa telo. Volal sa Christopher Johnson McCandless. Vyrastal na bohatom predmestí Washingtonu D.C., dosahoval výborné študijné výsledky a bol vynikajúci športovec. Ihneď po ukončení štúdia na Emoryho univerzite, samozrejme s vyznamenaním, sa v lete roku 1990 vyparil. Zmenil si meno, dvadsaťštyritisícový zostatok svojho účtu daroval na charitu, zanechal svoje auto a väčšinu svojho majetku a spálil hotovosť, ktorú mal v peňaženke. Začal nový život na okraji spoločnosti, túlal sa po Severnej Amerike a hľadal silný, nadzmyslový zážitok. Jeho rodina ani len netušila, kde je a kým sa stal, až kým sa jeho pozostatky nenašli na Aljaške. Bol to horlivý mladý muž s poriadnou dávkou tvrdohlavého idealizmu, ktorý sa nezlučoval s dnešným moderným spôsobom života. Uchvátila ho tvorba Leva Nikolajeviča Tolstého. Obdivoval, ako tento velikán dokázal zanechať život v blahobyte a túlať sa medzi chudobnými. Počas štúdia na vysokej škole začal napodobňovať Tolstého asketizmus do takej miery, ktorá jeho blízkych najprv šokovala, no neskôr znepokojovala. Keď sa vybral do divočiny na Aljašku, nemal klamné ilúzie, že vstupuje do krajiny hojnosti a prosperity. Hľadal nebezpečenstvo, náročné situácie a Tolstého sebazapieranie. Našiel presne to, čo si želal. Životnú skúšku, ktorá trvala šestnásť týždňov, McCandless takmer zvládol. Nebyť jednej či dvoch zdanlivo nepatrných chýb, vykročil by z divočiny v auguste 1992 rovnako nepozorovane, ako keď do nej v apríli vkročil. Tieto omyly mu však boli osudné a jeho meno sa dostalo na titulnú stránku bulváru. Jeho bezradnú rodinu zachvátil žiaľ z krutej a bolestivej lásky. Chrisov životný príbeh prekvapivo zasiahol mnohých. Niektorí obdivovali jeho odvahu a ušľachtilé ideály; iní nesúhlasne tvrdili, že to bol len ľahostajný hlupák, blázon či narcista, ktorý doplatil na svoju aroganciu a nevedomosť a nezaslúžil si pozornosť médií.... celý text
Literatura světová Biografie a memoáry Cestopisy a místopisy
Vydáno: 2018 , Citadella (SK)Originální název:
Into the Wild , 1996
více info...
Přidat komentář
Obdivuji Chrise, že si šel za svými sny a vykročil z komfortní zóny, i když se mu to nakonec stalo osudným. Kdo z nás by na tohle měl odvahu? Bohužel mi nesedl autorův styl psaní, přeskakování dějových linií, a navíc, očekávala jsem od knihy něco trochu jiného, a že tam bude více zážitků z Chrisových cest.
Raději než lásku, než peníze, než víru, než slávu, než poctivost.. dejte mi pravdu.
Thoreau
Kniha se čte perfektně, nemohla jsem přestat číst a moc se mi libilo
prolínání více příběhů. Například strany 112-116 jsem četla asi 12krat než jsem to všechno vstřebala. Je opravdu zajímavé jaké vlastnosti, charakter, temperament a cíl může mít jeden člověk.
Moc hezky napsaný, nemohl sem se odtrhnout ani na chvilku. Doporučuji nejdřív film a poté knihu jako doplnění :)
Film Útěk do divočiny jsem viděla před více než deseti lety. Ke knize jsem se dostala až nyní a jsem za to velice ráda. Je to neuvěřitelný příběh! Kniha se stává takovou mojí osobní Biblí. Příběh mladíka, který byl tak trochu blázen a neuvěřitelně naivní, ale prokázal víc odvahy než kdy já za svůj život dokážu. Příroda je vládce všeho a na štěstí se prostě nedá spolehnout vždycky.
Zaujímavý príbeh o kontroverznom chlapcovi s komplikovanou osobnosťou a nadpriemernou inteligenciou, ktorý bezhlavo šiel za svojím snom. Zriekol sa konzumného spôsobu života, svojej rodiny a vydal sa do divočiny, aby splynul s prírodou.
Príbeh Christophera McCandlessa sa ma veľmi dotkol a núti ma zamyslieť sa, čo alebo kto môže ľudí doviesť, k tak radikálnej zmene životného štýlu.
Ano, ochwey, film, protože Eddie Vedder. Nádherný hlas, nádherná slova písně Society. A film i proto, že byl tak nějak více uspořádaný, strukturovaný. I když závěr nepravdivý - "Alex" nesnědl špatnou bramboru (jak píše Montezuma). Podle autora snědl plody jedlé rostliny, které jsou na podzim - a jen na podzim - jedovaté.
Chris byl velmi citlivý a vnímavý člověk. Nenáviděl lži a konzumní společnost, čímž si mě získává i po druhém přečtení knihy po deseti letech. Byl určitě i velice schopný, vždyť kdo z nás by vydržel naprosto sám (a sám se sebou) 3 měsíce v divočině? Byl to snílek a hledač něčeho lepšího a sám sebe. Možná byl trochu lehkovážný, možná šel záměrně až na hranu a možná, že i trochu počítal s tím, že se nevrátí (na pohlednicích i v hovorech s blízkými několikrát užil "jestli se vrátím", "jestli svou cestu dokončím"). Přemýšlím, jestli svého rozhodnutí těsně před smrtí hladem litoval. Přemýšlím, co by s ním bylo, kdyby se mu zamýšlený návrat podařil. Byl by pak spokojený, že něčeho dosáhl a zařadil by se do davu "dobře situovaných", jako byl jeho otec? Nebo by byl ještě víc nešťastný ze současné nemorální a agresivní společnosti? Tady snad ještě víc než jindy platí, že se stane to, co se má stát. Přesto "Alexe" ze své židle v dobře vytopené místnosti a s miskou křupek obdivuju...
Chvíli mi trvalo, než jsem se odhodlala tuto knížku vyndat z knihovny a začít číst. Odradil mě film, který jsem viděla a vyvolal ve mě dost negativní pocity. O to víc jsem byla z knížky nadšená. Skvěle napsané, čtivé, faktické, obohacené o další příběhy, abychom co nejlépe dokázali pochopit jednání mladého člověka, který potřebuje utéct, aby zjistil, že utíká před něčím, co k životu nejvíce potřebuje. Ve mně to zanechalo silný dojem a jistým způsobem i určitý nový pohled na život.
Velmi zajímavý a inspirativní příběh. Bohužel mi ale nesedl styl, jakým je knížka psaná. Ale určitě stojí za přečtení.
Je třeba si občas připomenout naše ideály z doby, kdy jsme byli mladí a pak možná pochopíme a přestaneme soudit.Tohle nic nezmění na tom, že je mi z celého příběhu hodně smutno a že Jon Krakauer dokázal napsat další úžasnou knihu.
První se ke mě dostal film, díky tomu, že je to jeden z nejoblíbenějších filmů přitele, tak jsem ho zhlédla a v tu chvíli se zamilovala. Když jsem zjistila, že je to podle skutečnosti nějakou dobu jsem pokukovala i po knize. A je to tady koupě a následné čtení. Knížka je ohromující, líbí se mi zamýšlení autora nad spojitostmi a náhodami. Jsem ráda, že se snažil Chrise obhájit, bylo to potřeba. Jsem ráda, že spoustě lidí vyvrátil informaci, že byl bezohledný, arogantní a nedával si pozor. Jsem ráda, že Los byl los a divoký brambor byl divokým bramborem. Je otázka to proč se tolik lidí do Chrise po jejo smrti pustilo, kdyby přežil skoro by si toho nikdo mimo Chrisovi rodiny nevšiml. Ale bohužel mu nebylo dáno aby mohl, jak sám chtěl, své příběhy spojené s cestováním vyprávět dál. Mě se libí jaké to bylo, poslední Chrisovi dny museli být strašně a nedokážu pochopit jeho odvahu, musel být strašně silný a neoblomný. Však je smutné že zemřít musel ikdyž by tomu tak být nemuselo. Já se s ním osobně dost ztotožňuji, pro mě je neuvěřitelné, že v té divočině vydržel tak dlouho, je to prostě obdivuhodné.Je úžasná jeho fotka, kde se loučí, každy by čekl že bude vyděšený, vyčerpaný, hladový taky možná byl, ale na něm by jste to nepoznali, žil přírodou a byl tak nejšťastnější. Lidi by měli dělat věci, které je dělají šťastnými a proto byl tak velký člověk, dokázal dělat to co ho naplňuje.
Úplně ve mě přiložil polínko na můj vnitřní plamínek pro to se vydat směr Aljaška.
Příroda/ čistota
Potřeba cíle...
Velmi zajímavá a inspirativní kniha. Film jsem viděla jako první, proto jsem si tuto knihu mohla lépe prožít a zamýšlet se nad zajímavými postřehy a srovnáními autora, zkušeného horolezce a znalce drsné aljašské přírody. Inspirovalo mě to ke hledání dalších článků a videí na toto téma na internetu. Určitě se k ní ještě někdy vrátím, protože je v ní spousta zajímavých myšlenek o tom, co lidi žene k tomu, aby posouvaly možné hranice lidských dovedností a bytí.
Snad první kniha, u které jsem rád, že jsem znal dříve film. Aneb film je už řadu let jedním z mých nejoblíbenějších a tak nějak jsem měl za to, že číst takhle zpětně knihu už moc smyslu nemá, že se asi nedozvím nic extra nového. Mýlil jsem se a to dost. Krakauerova předloha celé pozadí příběhu (který je ve filmu až překvapivě přesně odvyprávěn) značně rozšiřuje, nabízí zpětné pohledy vedlejších postav a přináší příběhové paralely, ať už s jinými snílky historie, anebo se svým vlastním životem. Kniha je z mého pohledu čtivá, v mnoha okamžicích pak, a to i přesto, že příběh znáte, doslova strhující.
Strhující příběh, ke kterému se opakovaně vracím a vždy u něho nacházím nové myšlenky. Jak knihu, tak film (který se přece jen fakticky v některých ohledech liší) bych velmi doporučila. Nejdříve jsem viděla film a teprve poté četla knihu a velmi mi to vyhovovalo, protože styl autorova psaní mi přišel místo poněkud zmatečný. Možná bych vce ocenila lineární popis, než přeskakování mezi současností, minulostí, poznámkami autora a jeho vlastními životními vzpomínkami. Nicméně pro příběch Christophera McCandlesse opravdu stojí za to to přečíst a věřím, že nejen mě zůstane jeho postava ještě dlouho, dlouho poté v paměti.
Celá tahle epopej by se dala shrnout do několika málo vět: Krakauer byl teenager idealista. Bohužel taky hodně četl Thoreaua, což bývá v jeho věku vždycky nebezpečné. Zároveň měl Krakauer velké problémy s mezilidskými vztahy.
Krakauer tedy vyrazí hledat sám sebe do aljašské divočiny, kde ho místní domorodci varují, ať neblbne, že je nezkušený a v aljašské divočině nepřežije.
Čehož Krakauer nedbá, vyrazí do divočiny, omylem sežere špatnou kytku a zemře.
Jsem hrozně rozpolcená s hodnocením. Příběh a myšlenka je dechberoucí, ale nečekala jsem až tak reportážní styl (taky jsem si mohla zjistil ale, co byl Krakauer zač), kterému trvalo přibližně do půlky knížky, aby si mě konečně získal (zlomilo se to, když Krakauer popisoval svůj výstup na Ďáblův palec).
Možná je to jeden z případů, kdy se mi víc líbí film (i když si ho vlastně ani moc nepamatuju), protože ty záběry a protože Eddie Vedder ♥
“Happiness only real when shared”
Štítky knihy
Aljaška zfilmováno divočina dobrodružství opuštění civilizace podle skutečných událostí
Autorovy další knížky
| 2007 |  Útěk do divočiny |
| 2016 | Peklo blízko nebe |
| 2005 | Ve jménu nebes |
| 2000 | Vábení hor |
Děj knihy ve mě stále doznívá a musím na Chrise často myslet. Nemyslím, že byl nějak lehkomyslný, na cestu se dost dlouho připravoval. I když dá se vždy připravit na vše? Měl podle všeho opravdovou smůlu, jinak by obstál a možná se pak usadil....
Mísí se ve mě pocity - matky, která by řekla, že to bylo zbytečné hazardování, neodpovědné... a pak chápající pocit - co tím asi chtěl Chris dokázat sám sobě. Mohl žít, pokud by se na cestu nevydal, ale žil by spokojeně, kdyby neuskutečnil svůj velký sen? On vědět, že riskuje, neměl vše promyšlené do detailů. Ale to by nebyl potom nebyla tulácká cesta. A máme my vždy vše promyšlené a neriskujeme denně nejen na svých cestách? Zranit se a zemřít můžeme i doma. Tak hurá na cesty, ale opatrně.