Dívka jménem Sus
Jonas T. Bengtsson
https://www.databazeknih.cz/img/books/34_/349495/bmid_divka-jmenem-sus-vYz-349495.jpg
3
191
53
Jonas T. Bengtsson přichází s novým románem, ve kterém nám představuje dalšího hrdinu, jenž by se jen stěží vešel do škatulky „obyčejný Dán“. Přesto nepochybujte, že by se takový příběh nemohl odehrát i u nás. Sus je devatenáct let, ale vypadá na dvanáct. Většinu života strávila v drsném prostředí kodaňského ghetta těch nejchudších. Její bratr leží v kómatu v nemocnici. Otec, pro Sus jen brutální opilecké monstrum, sedí ve vězení za vraždu její feťácké matky. Sus drží při životě jediná touha – touha po pomstě…... celý text
Přidat komentář
Po výborné Pohádce docela zklamání. Hlavně ze začátku, kdy to evokuje kdysi nedočtené Bludy z nudy nebo Axolotl Roadkill.
Knižní jednohubka, která mě zaujala hlavně tématem pomsty, ale určitě nedosáhla mých očekávání. Konfrontace? Nikde. Musela jsem si zvykat na autorův styl psaní, skoro každý odstavec začínal stejně - Sus sedí, Sus si sedne, Sus přikývne, Sus sleduje, Sus se podívá, Sus pokrčí rameny... jednoduchost jazyka. Trochu mi v knize chyběl větší popis Susiny minulosti.
"U stolků uprostřed místnosti sedí důchodci a intenzivně se prohlodávají denním tiskem. Sus je nechápe. Má vůbec smysl sledovat zprávy, když už stejně brzy umřou? Možná se děsí toho, že se svět řítí do sraček. Že je dožene rakovina nebo že uklouznou ve vaně, než se budou smažit ve velkém černém hrnci." (str. 33)
Odeon bývá vždy příslibem zajímavé knihy. Ovšem pro tentokrát mi kniha nesedla. Sus posedlá pomstou, fet a zase fet, dealování, motá se od ničeho k ničemu, aby stejně vše zas jen končilo touhou po pomstě, která je pro ni jediná možná a správná. Přitom nemám dojem, že by nutně musela žít takhle na houby, když jí to evidentně pálí. Asi už přes ten všechen dým nevidí dál, jak metr před sebe. Příběhy z okraje společnosti mám ráda, četlo se to dobře, styl to má, ale něco tomu chybí.
Dívka jménem Sus zdolána! Ehm, na to, že je to taková tenoučká jednohubka, jsem se s ní crcala 3 týdny nejmíň. Tohle je totiž pravý kritický realismus se vším všudy. Dánské ghetto, drogově závislí teenageři, nefunkční rodinné vztahy, rvačky, beznaděj a hašiš na každé stránce. Na každé! Autor píše nezaujatě, civilně, v krátkých jednoduchých větách. I díky tomu nevytváří citové vazby k hlavní hrdince. Sus to nemá snadné, se špatným základem z rodiny se těžko hledá správný směr a tak se přirozeně jejím hlavním motorem a motivem stává pomsta. Trénuje, cvičí psychickou a fyzickou odolnost, prodává drogy dětem, aby si mohla pořídit vytoužený vražedný nástroj. Četba je to pro čtenáře nepříjemná, syrová, zneklidňující, ale .... má co říct a z hlavy ji jen tak nepustíte. PS: jste-li tak jako já, outlocitní ke zvířatům, tohle možná nebude čtení pro vás.
Sonda do duše devatenáctileté holky, která se narodila do prostředí dánské spodiny, matce feťačce a otci násilnému alkoholikovi. Sus, sama závislá, přesto odhodlaná k pomstě a je rozhodnutá obětovat vše. A člověk ví, že se jí to jednou podaří.
Žádná romantika, žádný happy end, ale i takovéhle osudy lidé žijí.
Toto není můj šálek kávy... I přes špatné startovní podmínky si nemyslím, že je správné žít pro pomstu... Ze svých životních zkušeností vím, že i takové děti dokážou najít jiný směr... A znám i dost lidí, kteří jim v tom pomáhají...
Snad kniha osloví mladou generaci s tím, že tudy cesta nevede.
Nepřikrášlený popis života závislé dospívající dívky, která si svou existenci na scestí nevybrala, ale vlastně se do ní již narodila. Čtení to bylo pro mne docela nepříjemné, na děti a zvířata jsem dost citlivá. Ožehavý sociální realismus v knihách zřejmě nebude moje parketa.
Ne tak rafinovaná jako Lisbeth, ne tak sveřepá jako Tuesday, ale odhodlaná a cílevědomá je dívka Sus. A její příběh mohu jen doporučit, stejně jako příběh chlapce, který by se klidně mohl jmenovat Petr, v předchozí autorově Pohádce. Protože Bengtsson píše knihy temné, přitom věcné a působivé.
Já a Odeonky jdeme poslední dobou dost ruku v ruce... Baví mě a jsou pro mě zárukou kvality... Když jsem držela Sus poprvé v ruce, tak jsem moc nevěděla, co čekat, ale šanci jsem jí dala... Díky bohu, že jsem to udělala! Kniha je hodně syrová a krutá, ale rozhodně zajímavá, originální a je schopná ve čtenáři něco zanechat... Já byla hodně mile překvapená, jak jsem těch 120 stran prožívala... Za mě obrovské doporučení, tohle by se mělo číst!
Otřesný závěr knihy. Pokud disponujete alespoň základní dávkou soucitu a máte kladný vztah ke zvířatům, raději tu knihu vůbec nečtěte.
Kniha velmi realisticky popisuje život mladé holky, se kterou se život nemazlil. Doporučuji přečíst.
Štítky knihy
drogy smrt Dánsko dánská literatura rodina hašiš pomsta
Dívka jménem Sus
Nakonec jsem byla hodně překvapená, jak silný příběh se v téhle útloučké knížce skrýval. Sus je hlavní hrdinka, kterou si asi nezamilujete - přece jenom není dokonalá mladá dívka - a dost možná jí nakonec vyčtete, že se jenom motala v kruzích a nikam se neposunula. Za mě ale musím konstatovat, že právě tohle se mi líbilo - někdy prostě nevidíte žádné východisko a ruku na srdce, Sus nemá nikoho a ani žádnou motivaci k tomu, aby změnila to, kým je a kým se stává. Hodně se mi líbil autorův styl psaní, surovost a reálnost, četlo se to samo. Jediná menší výtka je za ten konec - trochu jsem doufala, že se to nakonec nestane, ale pro tuhle holku je její zkouška důležitější, než cokoliv jiného.