Diaboliáda
Michail Bulgakov
Obludní hadi požierajú pracovníkov tajnej polície v čase, keď jednotky statočných červenoarmejcov bojujú s obrovským množstvom zmutovaných krokodílov a pštrosov pustošiacich šíru ruskú step. Radový úradník si na bežníku zle prečíta meno svojho nového nadriadeného a uvedie do pohybu udalosti, ktoré sa vďaka administratívnej mašinérii rozrastajú do príšerného sna... Michail Afanasievič Bulgakov bol výnimočne talentovaným majstrom fantasticko-groteskných próz, v ktorých dokonale demaskoval podstatu byrokraticko-totalitného systému, nastoleného boľševikmi v Rusku. Vo svojich tragikomických groteskách dokázal svoje humorne satirické videnie života spojiť s filozoficky obsažnou výpoveďou o stave sveta. Bulgakov, pracujúci pod neustálym terorizujúcim dohľadom samotného Stalina, vytvoril nepreberné množstvo literárnych skvostov a dodnes patrí medzi najvydávanejších ruských prozaikov na celom svete. V knihe sú publikované dve novely: Osudné vajcia a Diaboliáda.... celý text
Přidat komentář
Pre mňa zatiaľ najslabší Bulgakov (po Zápiskoch mladého lekára, Psom srdci, Majstrovi a Margaréte a po Živote p. Moliera). Typická lampa so zeleným svietidlom prítomná bola, vtip i pre autora charakteristický surrealizmus takisto, ako aj poukázanie na absurdnosť byrokracie a na snaživosť ľudí a predsa život v chudobe atď., atď. Avšak tento výber 5 textov z autorovej tvorby vo mne nezanechal nijaký pocit. Už sa ku knihe nevrátim. A určite ju neodporúčam, ak chce niekto začať s Bulgakovom. To radšej siahnite po Zápiskoch ml. lekára alebo Psom srdci. A potom po Majstrovi a Margaréte :).
Zdejší anotace knihy je sice pěkná, ale popisuje zejména povídku Osudná vejce, která s Diaboliádou nemá nic společného. První řádek odpovídá, ale dál nikoli. Diaboliáda je zběsilá, je šílená, je vtipná a strhující, je zcela překvapivá. Je vynikající. První třetinu jsem se snažil držet tempo s hlavním hrdinou, než mi došlo, že je to marné a nechal jsem se unášet surrealistickým dějem až do konce. Z povídky jsem si vypsal i pár výtečných citací.
Bugakovům styl jsem neznal, ačkoli jsem viděl zfilmované Psí srdce a mohl jsem tedy matně tušit, odkud bude vítr foukat. No Diaboliáda tedy děs běs, nestydím se přiznat, že jsem z toho nic moc neměl a nevím, co bych si z toho měl vzít. Prostě směz zmatených obrazů hlavního hrdiny, který strácí půdu pod nohama. Dům č. 13 byl o dost lepší, hlavně protože byl vyprávěn "racionálním" vypravěčem a jeho sdělení tak bylo mnohem lépe srozumitelné. Ze všeho nejvíce se mi líbila poslední povídla Čičikovo putování, jejíž poselství mi bylo nejbližší a často jsem při čtení vzpomínal na pasáže ze Solženicynova Souostroví Gulag. Nicméně asi jsem opět moc nedocenil rozměr s Gogolem, snad jen to, že zvyšoval absurdnost. K Bulgakovovi se ale zatím spíše vracet nebudu.
Poviedka Diaboliáda mi pripadala, akoby ju Bulgakov písal ako rozcvičku pred Majstrom a Margarétkou. Bola to absurdná, šialená naháňačka, kde som pomerne rýchlo stratila prehľad o tom, kto je kto, ale viem si predstaviť, že by z toho mohol byť výborný film.
Štítky knihy
ruská literatura dvojjazyčná vydání ruština
Část díla
Autorovy další knížky
| 1969 |  Mistr a Markétka |
| 1987 | Zápisky mladého lékaře |
| 1989 | Psí srdce |
| 1987 | Divadelní román / Mistr a Markétka |
| 1969 |  Bílá garda |
Dočteno, ale nebavilo. Je to moc fantasmagorické, ale ne tolik jako Charms. Moc se tlačí na pilu.