Děti mrtvol
Igor Indruch
"Narodili jsme se jako ztracená a zbitá generace. Nikdo se nikdy pořádně nestaral, kdo jsme a jak žijeme. My, kluci, jsme zajímali alespoň vojenskou správu. Holky nezajímaly nikoho (snad kromě obchodníků s bílým masem)." Tato slova z autorovy předmluvy, jako by byla mottem celé knihy. Autor nám předkládá příběh mladistvého vystřízlivění z okolního světa. S hrdiny tohoto příběhu, studenty valašsko-meziříčského gymnázia, se seznamujeme na sklonku osmdesátých let.... celý text
Přidat komentář
Spíše než za knihu jako takovou dílo považuji za potenciál knihy; je nadmíru neučesaná. Její autor je znám především jako překladatel, který překládal mj. Henryho Millera a to je, zdá se, dost znát. Knize nelze upřít značnou výstižnost a myšlenkovou hloubku.
Autorovy další knížky
| 1994 |  Děti mrtvol |
| 1999 |  Mozkodlab: Fifíkovská variace |
| 2021 | Buď rád, že nic nemáš |
| 2021 | Ježek až sem a průběžně… |
| 2023 | Když si prdne myš... |
Maličká knížka s malým písmem. S malými lidmi. Puberťáci řeší své problémy... Vlastně to není vůbec o politice, ale o životě. Hele, já když jsem to dočetla, tak jsem si říkala: "Hm, ok, nic moc..." Ale jak už jsempsala jinde - Igor je autor, který se musí nechat uležet v hlavě. Až za asi 2 dny jsem si uvědomila, že nad tím přemýšlím a teď, když o tom píšu, mám husí kůži. Prostě to vlezlo v pozadí se ukáže až dlouho po přečtení.
Jinak oceňuji popisy erotiky. To Igorovi jde.