Desátého prosince

Desátého prosince https://www.databazeknih.cz/img/books/27_/274702/bmid_desateho-prosince-ytd-274702.jpg 3 25 10

Soubor Desátého prosince přináší desítku povídek od jednoho z nejčtenějších amerických povídkářů dneška, George Sauderse. Autor s pronikavým pozorovatelským nadáním nahlíží do životů pestré směsice hrdinů a antihrdinů. Své postavy nešetří, zároveň s nimi v krajních situacích hluboce soucítí. Hravost a originalita, neuhýbavost, odvaha jít až do krajnosti, jež odhaluje ty nejnaléhavější otázky dneška, to jsou rysy, jež z Saunderse činí vnímaného komentátora naší přítomnosti, ale možná i bezprostřední budoucnosti. Tato sbírka mu v roce 2013 vynesla prestižní cenu Folio. A byla mimo jiné zařazena mezi desítku nejlepších knih roku dle časopisu The New York Times.... celý text

Literatura světová Povídky
Vydáno: ekniha , Plus
Originální název:

Tenth of December , 2013


více info...

Přidat komentář

iceVS
03.09.2023 5 z 5

Nejděsivější na tom je, že mi to přijde naprosto OK a normální...


Hláška "Na to ti sere holubice míru" se právě stala mou oblíbenou :-D

Lenka.Vílka
05.06.2022 5 z 5

Tahle sbírka byla většinu času brutální deprese. To je totiž tak, když si chcete odpočinout po předchozí knižní emoční houpačce, tak se pustíte do povídek. Všem radím: v podobné situaci si fakt nevyberte nic od George Saunderse. Budete na tom ještě hůř.

Protože on nepřehání. V každé povídce je ukázáno na to, jací lidé skutečně jsou bez přibarvení naivity a něžnosti. Tohle je deprese v tom pravém smyslu, protože je to skutečný.

Všechna témata, která Saunders rozehrál do děsivých představení se mě dotkla. Až na ty tři, kterým jsem dala nižší hodnocení, byť pointy byly i tam skvělé, ale ty ostatní se mě dotkly. Poměrně hluboce. Jako kdyby nějaký démon do mě zatnul svůj dráp (nemám obavy, že v budoucnu nebudou démony znát), ryl a ryl a ryl stále víc a víc. A byť jsem měla strach, že mi tohle zkazí jinak krásný den, překvapivě jsem to dočetla poměrně šťastná. Zároveň tedy vážně naštvaná, smutná a v depresi. Ale šťastná. Že stále existují autoři, kteří umí psát tak, aby to čtenář cítil tam, kde má.

Knihu jsem si chtěla přečíst primárně kvůli povídce Útěk z Pavoučí hlavy. Ale vyšel z toho milý klenot.


alibaba72
21.12.2021 3 z 5

J8 tedy všeobecně moc nemám rád povídkové knihy a v této knize jsem některé povídky přetrpěl, ale byly tam i dvě povídky mimořádně zajímavé :-)

Tydvik
30.03.2020 5 z 5

Vynikající povídky. Některé se mnou zamávaly pořádně, to byl čistý zásah přímo do středu terče. Jsou o tom, jak život někdy dokáže bolet, a bolí prostě úplně všechny, o momentu, který může všechno změnit, o důsledcích rozhodnutí...
Přeji této knize více čtenářů se shodnou krevní skupinou, se kterými se nebude míjet.

Ajrad1981
15.10.2019 2 z 5

Tak nevím, ale mně ty povídky přišly divný. Nebo jsem divná já, ale většinu z nich jsem nepobrala, netuším, co jimi chtěl autor říct, jestli měly nějakou pointu (tu jsem našla jen u pár z nich), některé mi přišly useknuté... Víc k tomu nemám co dodat.

makacek
01.04.2019 2 z 5

Teda... Jako u nekterych povídek jsem se pointy dobrala, ale některé... Teda nevim, kdo je vic mimo, zda ja nebo autor

Enxinka
21.03.2019 4 z 5

No.. vzdycky mi chvili trvalo, nez jsem se dopidila k nejake pointe, ale nakonec jsem to tam nasla.. prijde mi, ze povidky nesou skryte poselstvi a cetly se mi dobre :)

Lenka1386
28.11.2016 1 z 5

Za mě teda nic moc. Takové kostrbaté a nedotažené. U většiny povídek jsem ani nepochopila, co tím chtěl autor vlastně říct. Povídky se mi čtou většinou snadno a rychle, o těchhle to ale rozhodně říct nemůžu.

pagac17
12.06.2016

Bohužel povídky autora mi nesedly, nemohu je dost dobře pochopit.

teresinha
20.03.2016 3 z 5

V knížce najdete deset povídek a každá je skutečný originál. Každá je docela jiná a to mě bavilo. Na první pohled to vypadá, že Saunders nasypal na jednu hromadu deset svých různorodých textů, trochu tím zahrkal a měl knihu. Možná nejsem daleko od pravdy, ale tahle různorodost pro mě byla rozhodně jedním z nejzajímavějších faktorů celé knížky. Saunders se totiž nebojí v zásadě žádného tématu ani žánru. Střídají se tu povídky krutě realistické s fantastickými i s těmi, co mají sci-fi prvky. Je to opravdu hodně pestrá směsice stylu, ale hlavně charakterů. Jestli něco Saunders umí, pak jsou to postavy. Realistické i ve fantastických kulisách. Působí jako opravdoví lidé, obyčení, nedokonalí, trochu divní a většinou z okraje společnosti. A náležitě tomu i mluví a myslí. Tohle se jako tenká červená nit táhne celkou knihou a je v pravém slova smyslu propojovacím prvkem.