Děravé paměti - Šedesát báječných let pod psa
Michal Viewegh
https://www.databazeknih.cz/img/books/48_/489075/bmid_derave-pameti-sedesat-bajecnych-let-hKS-489075.jpg
3
93
29
Jak se z nesmělého kluka ze Sázavy dočasně stal hédonistický seladon a nadlouho i nejpopulárnější porevoluční spisovatel? Co dělal 17. listopadu 1989 a na čem psal Báječná léta pod psa? Jaký byl vrátný, voják, učitel a redaktor, jaký je otec, bratr, syn a dědeček a kolik milenek bohužel pozval na oslavu svých padesátin? A proč pak hned neumřel? Michal Viewegh slaví šedesáté narozeniny a první dárek si rozhodl nadělit sám – vlastní životopis, psaný s nadhledem i ručením omezením.... celý text
Přidat komentář
Upřímně ani nevím, co napsat.. Dozvěděla jsem se o autorovi mnoho věcí, které jsem netušila a po autogramiádě k této knize ani snad vědět nechtěla.. Těžko říct, kde je hranice zdravého sebevědomí a pýchy s arogancí.. A často jsem se nad myšlenkami autora pozastavovala, protože to pro mě bylo nepochopitelné... Ale kdo jsem já, abych soudila :-) Hlavně přeji autorovi hodně zdraví a dobrých nápadů do dalších knih :-)
Velmi přiléhavý název. Smutné je, že když nejprodávanějšímu českému autorovi dojde inspirace, nerozpakuje se pokazit si reputaci takto ubohoučkým dílkem. Nezábavné chlubivé výčty bydlišť, milenek, zahraničních dovolených, literárních děl a seknutí drápem po přátelích, kteří již přestali být přáteli. To vše zanechává hodně rozpačitý dojem a vlastně i nechuť číst případné další romány.
Mám ho rád, přečetl jsem od něj prakticky všechno. Kniha pamětí se mi líbila. Jsem rád, že zase může psát.
Snažím se najít jediný klad či přínos pro čtenáře. Nepodařilo se mi nic najít. Význam snad jen pro autora, je snad na pěknou dovolenou. Autor nemá rád recenze, má štěstí, tentokrát vlastně téměř nejsou. Předpokládám, že má rád bulvár, ale toho také moc v poslední době není, tak si ho stvořil sám. Dovolím si radu: Počkejte, až bude hutné téma, není nutné každý rok vydávat škvár. Obejděte se bez házení špíny na druhé. Ona totiž padá na vaši hlavu.
Autorovi přeji hodně zdraví a aby mu šlo psaní tak jako dřív. U čtení těchto memoárů jsem se bohužel cítila jen trochu trapně, ale i tento pocit po chvíli vyvanul a nezůstalo - nic. Škoda.
Vieweghovy paměti vlastně vůbec nepřekvapily, o jeho životě se toho všeobecně dost ví, ale i tak jsem si jeho novou knížku přečetla s chutí.... A navíc se mně moc líbí nový design jeho knížek
Štítky knihy
paměti, memoáry čeští spisovatelé
Autorovy další knížky
| 2002 |  Báječná léta pod psa |
| 2006 |  Účastníci zájezdu |
| 2010 | Biomanželka |
| 1994 | Výchova dívek v Čechách |
| 2007 | Andělé všedního dne |
Viewegh je prase, hovado, držgrešle a opilec. Také je to ubohý, sebestředný, misogynní ublíženecký ubožák, který chrlí špínu na všechny kolem sebe a je pro své blízké jen přítěží. Nic z toho mi nevadí. Štve mě jen to, že o tom neumí psát.
Tahle slohovka šedesátiletého kluka na téma "Král Já První" se prostě nedá číst. Fanfarónské chvástání, kde všude byl na dovolené, s kým slavným se tam potkal, jakou naivní husičku tam sbalil a kolikrát se tam zkároval prokládají xkrát opakované únavné stížnosti na exmanželku, na to, kolik musel za něco zaplatit peněz a také na bývalého nakladatele (kterému by měl podle mého názoru líbat nohy - podržel ho i poté, co Viewegh ztratil po úraze, který si sám přivodil, soudnost a schopnost psát a vydal mu ještě několik mizerných knih, než ho Viewegh hodil přes palubu).
Milosrdně krátký (a odpudivý) text prokládají a uměle natahují rozsáhlé vsuvky od Vieweghových kamarádíčků (obvykle bývalých - Viewegh není člověk, se kterým byste se chtěli kamarádit), kteří se zoufale snaží najít na jeho stále mizernějších knihách něco pozitivního. Kontrast mezi jejich profesionalitou a Vieweghovým diletantsvím bolí, nejvíc patrný je asi u jiskřivě vtipné satirické vložky Denise Vereckého, který se ufetoval k smrti před nějakými deseti lety.
U Povídek o nelásce jsem sliboval, že další Vieweghy už číst nebudu. Tady jsem udělal výjimku - doufal jsem, že autor využije tuto příležitost k důstojné derniéře. Nu, nestane se tak, obávám se, že už smolí další zhůvěřilost. A jen tak na okraj, řekl bych, že těch nevěr bylo ještě víc, než přiznává (a také je všechny nostalgicky bagatelizuje ve stylu "mladost radost", jsme přece chlapi a je to naše přirozenost, ne?). S Američankou Kristin se podle vlastních slov rozchází kvůli její reakci na 11. září 2001, a ani ne o rok později má veselku s arcizlounkou Veronikou?
No nic, krátce a stručně - Děravé paměti jsou zářný příklad toho, že ani papír nesnese všechno...