Denník morového roku

30.03.2019

Podle doslovu byl Daniel Defoe docela slušné kvítko. A důkazem toho je Deník morového roku; šibal jeden. Ocenit knihu však Daniel nedává zadarmo, současnému čtenáři obzvlášť. Skutečně otravným způsobem se opakuje - úsloví "jak jsem zmínil" či "tedy jak jsem řekl" jednoho dráždí v nervové soustavě. Od tématu k tématu a zpět odbíhá a vrací se jako Sternův Tristram Shandy, ale v ne takové kvalitě. A humorné vsuvky vkládá do příběhu jako osud do života Fieldingova Toma Jonese, ale ne takovou lehkostí a zábavností. Pokud ale zdárně zdoláte veškerou vatu a stylistickou kulhavost, může se před vámi v celé kráse zjevit Defoevo šibalství a cennost téhle reportáže z velmi těžkého roku 1665; aspoň jak si myslím, že se to podařilo mně.

Ačkoli je celá kniha psaná v jediné kapitole jako souvisle nesouvislé vypravování H.F., předpokládaného Danielova strýce, vykazuje mnoho znaků moderních populárně naučných knih či historických románů inspirovaných skutečnou událostí (Defoe knihu napsal přeci jen půl století po událostech). Defoe si klade spousta otázek a snaží se morové navštívení pojmout z nejrůznějších úhlů a okolností - politických, ekonomických, společenských, náboženských, vědeckých a dalších, jedna úvaha zajímavější než druhá (jen tu náboženskou včetně závěru úplně nepobírám, ale v kontextu doby zajímavé). Používá k tomu nepřeberné množství rozličných pramenů, které cituje a zároveň věc kamufluje vlastními úvahami, charakterovou proměnou vypravěče i snahou o objektivní soud. A to tak šibalsky, že rozdíly mezi faktografií a uměleckou licencí často velmi splývají, že by Scott záviděl (a možná záviděl).

Dneska si těžko dovedeme představit - vlastně ani ne těžko, spíš vůbec nedovedeme představit - podobnou epidemii jako byla ta morová či jakákoli jiná. A tak může být tahle kniha o to hodnotnější, neboť dává pohled na tragédii a společnost, která na ni různě reagovala. Možná někoho překvapí, že lidská společnost se božím trestem nijak nepoučila a dnešní reakce by byly stejné - někdo se snaží utéct (chytří ví), někdo zbabělecky uteče (aspoň v něčem se různá vyznání neliší), jiný pomáhá druhým vzdor vlastnímu nebezpečí (vždy jsou hrdinové velcí i malí, ale stále hrdinové), lidé se semknou (podpora veřejná i soukromá), snaží se vydělat na neštěstí (věštci a mastičkáři nezklamou) i okrádají navzájem (to jsem nevěděl, že už tehdy řezníci napichovali maso) a veřejná správa se snaží věc řešit, ač ne vždy šťastně (úvahy nad uzamykáním domů jsou hodně dobře promyšlené). Takže tři sta let stará kniha nemusí být nutně tak stará.

19.01.2019

Já to dočet, nicméně musim souhlasit s tim, že se DD hrozně moc, opravdu dost opakuje. O půlku kratší by to nevadilo.

Taky jsem čekal MOR - téma, lidi mřou jako mouchy, autor to nějak zachytí, bohužel mi to přišlo, že sám je tam nějak ta moucha na zdi, což jinde funguje, ale tady bohužel ne. Přijde mi od děje moc odtažen, vzhledem k tomu, že byl celou dobu přítomen.

Nejlepší část byla paradoxně zprostředkovaný vyprávění útěku skupiny lidí z Londýna a toulání se krajem až k založení "osady", kde přečkali morovou ránu.

07.01.2019

Nedočteno. Mám ráda popisné knihy, ale potřebuji k nim děj, zápletku, nějaký vývoj. Snažila jsem se hodně, ale každá stránka mě bolela. Autor se opravdu hodně opakuje.

05.06.2018

Velmi morbidní čtivo o útrapách obyvatelstva Londýna v roce navštívení morovou epidemií (1665). Autor sám mor nezažil, jako malého ho odvezli rodiče na venkov, aby se tak vyhnuli morové nákaze. Autorem zápisků, které Defoe převzal je jeho děd. Jeho kniha je nejen velmi úděsným líčením událostí morového navštívení, ale také velmi precizně zpracovaný souhrn úmrtí ve všech farnostech Londýna v tomto velmi neblahém roce 1665.

19.11.2017

Knihu jsem nedočetla. Zdlouhavé popisování stále téhož.

15.11.2015

Jedna z asi méně známých knih slavného autora románu Robinson Crusoe. Vyprávění je formou deníku neznámého muže, který popisuje, jak probíhal mor v Londýně roku 1665. Celé vyprávění je ale takový mix různých stylů. Někde autor detailně vypisuje tabulky se seznamy mrtvých v jednotlivých oblastech, pak přijde delší příběh zážitků skupiny, která před morem uprchla na venkov, potom trochu zamyšlení, nad tím, jak mor vznikl, trochu politiky, atd.
Je to asi hlavně můj problém s Defoem, ale jeho vyprávění mi přijde vždy dost suché a pedagogické. Taky mi vadilo, že se dost pasáží opakuje, a pořád se vlastně mluví o tom samém. Knize by velmi prospělo zkrácení na čtvrtinu. Jinak si ale myslím, že se jedná o celkem hodnotný pohled do "všedního" dne morového roku. Pokud by byl román kratší tak bych rozhodně doporučil všem, kteří chtějí pochopit, jak to tehdy, když se ve městě objevilo morové navštívení, vlastně probíhalo.