Deník stíhače
Stanislav Fejfar
Deník stíhače Stanislava Fejfara patří mezi autentické výpovědi boje českého pilota ve 2. světové vákce a síla jeho pravdivosti z něj činí vskutku mimořádné svědectví. Zachycuje autorovu cestu do odboje, krátký pobyt v Polsku, odchod do Francie, vycvik v cizinecké legii i létání v uniformě pilota R.A.F. Jeho deník není svrchovaně zajímavý pouze svým obsahem, ale i osudem, který jej provázel po autorově smrti při bojovém letu nad Francií 17. května 1942. Deník se dostal do rukou dívky, s níž mladý letec v Anglii chodil. Ta jej nějakou dobu přechovávala jako památku, psaný bohužel v jazyce, který neznala. Také proto jej po válce poslala do autorovy vlasti. Dívka pro nás zůstává neznámá, neudala ani svou adresu, víme jen, že se jmenovala Yvonne. Rukopisu se ujako v r. 1970 nakladatelství Kruh a tak kniha vyšla těsně před dlouhou normalizací... Nyní, po dlouhých 43 letech vychází kniha v nakl. Toužimský &Moravec podruhé.... celý text
Přidat komentář
Sonda do duše mladého kluka, který se rozhodl bojovat se zlem. Nádherné čtení.
Neříkám že je to nejlepší literární dílo, ale plný počet hvězd si to zaslouží za svojí autentičnost, za to že to je čistě osobní vyjádření všech pocitů a za to, kdo to psal. Vcelku zajímavé jsou pak poznámky na adresu Francouzů.
Jsem za půlkou a asi ho nedočtu. Vadí mi na něm du-forma a přítomný čas, resp. ty náhlé a bez varování uskutečněné skoky z první osoby do druhé, a přechody z minulého času do přítomného. Vadí mi a nechápu je! Deník je přeci ryze osobním předmětem, do kterého se ve volných chvílích zachycují radosti z toho, co se povedlo; obavy z toho co bude, a všelijaké další myšlenky… Je to místo na trochu vlastního sobectví.
Ale tady? Jako by ho někdo panu Fejfarovi vytrhl z rukou a pustil se do psaní místo něj. Nikoliv však kvůli sobě a své potřebě svěřit se papíru, ale proto, aby mu nařizoval, aby organizoval, aby řídil jeho život. Tak často, jak je to jen možné...
Zajímavé čtení, samozřejmě to není žádný literární skvost, ale popis toto, co kluci prožívali.. Když člověk slyší o Československých letcích bere je jako hrdiny, rozhodně mě nenapadlo, co museli prožít než se jimi stali.